Další částí babího léta je léto svaté Terezie neboli tereziánské babí léto. Datuje se od poloviny první říjnové dekády až po dny na přelomu druhé a třetí dekády října.

Pro tereziánské léto je charakteristické, že je z důvodu zkracujícího se dne doprovázeno hustými ranními a večerními mlhami a kratší dobou slunečního záření, což má za následek zvyšující se četnost mrazů. Častěji se také vyskytuje charakteristický jev chladného podzimu – jíní (lidově šedý mráz nebo šedivec). Pojmenování tohoto času v lidové meteorologii se vztahuje k svátku svaté Terezie z Avily (15.10.), také zvané sv. Terezie od Ježíše.

Tereziánské babí léto postihuje podstatnou část evropského subkontinentu: od východní Evropy až po Velkou Británii a od Skandinávie až po Balkán. Ve Francii je tereziánské babí léto lidově nazýváno léto sv. Denise (9.10.), ve Švédsku a v Polsku nese označení léto svaté Brigity (8.10.), ve Velké Británii je nazýváno létem sv. Lukáše (18.10.) a v severní Itálii je nazýváno stejně jako u nás.

Svatá Terezie (15.10.) byla jedna z nejslavnějších mystiček všech dob, narodila se v roce 1515. Pocházela ze Španělska z Kastilie. Od dětství byla temperamentní a přátelská, milovala romantiku. Je patronka Španělska, španělských spisovatelů.

Některé z pranostik už nyní docela straší zimou, jako například:
– Od Kosmy a Damiana (27.9.) do svaté Terezie, babí léto se hned tu
a hned tam ukazuje.
– Svatá Terezie zasazuje zimní okna.
– Svatá Terezie šedivá, louky svým vlasem zdobívá.
– Po svaté Tereze mráz po střechách leze.
– Svatá Terezie z rosičky, nadělává perličky.
– Po svaté Tereze mráz za nehty zaleze.
– Svatá Terezie krávy uvazuje.
– Na svatou Terezii švec nablízku.
Tím ševcem byl myšlen konec chození bez obuvi, které bylo v dřívějších dobách často z úsporných důvodů ještě dlouho do podzimu značně rozšířené, zejména pak u dětí.
– Na svatou Terezii každý švec obírá.

KTERAK BABÍ LÉTO PŮVOD VZALO, POVĚST
Kdysi žila chudá vdova s jedinou svou dcerkou. Matka chodila po práci, kdežto dceruška její předla doma len. Do předení však dcerušce mnohdy se nechtělo, a často bylo jí matkou domlouváno. Zato raději mnohé dlouhé večery trávila venku, zvláště když měsíček překrásně svítil. Sedávala dlouho do noci, hledíc buď do měsíčku, nebo před ním tančíc a jinak dovádějíc. Toho matka déle již snésti nemohla. A tak jednoho večera, když opět dcerka před měsíčkem tancem se bavila, matka rozzlobena vyšla ven, řkouc:
„I aby tě ten měsíc již jednou k sobě vzal, snad by tě spíše k předení přinutil!“
Ledva to dopověděla, již počal se měsíc sem tam pohybovat a ponenáhlu dolů se spouštět. Čím více k zemi se blížil, tím jasnějším se stával. V jeho středu se utvořily dvě ohnivé oči, ústa a nos a po obou stranách objevily se dvě ruce, které se velice prodlužovaly až dcerušku do své náruče pojaly, načež se opět do výše vznesl. Toho ulekla se matka velice. Prosby, nářek, sliby — nic nepomohlo. Když měsíc konečně na své místo se opět dostal, tu opět bývalou podobu na sebe vzal. Leč pozorovat bylo na něm přece jakousi změnu: uprostřed něho totiž seděla u kolovrátku mladá dívka a pilně předla. Na podzim pak veškeré předivo dolů matce své pouštěla. Ale toto předivo rozmetáno bylo větrem na všechny strany, zachycujíc se na různé předměty. Lid je pak nazval babím létem, jelikož v době babího léta nejvíce se objevuje. Tolik povídá se až podnes o původu „babího léta“.

České zvyky, tradice a pranostiky – ilustrace která baví. Více  o zvycích, tradicích a mnohém dalším i  možnost zakoupit jedinečný kalendář naleznete ZDE.