Je odchovancem SK Kladno a v současné době také šéftrenérem přípravek. Ve svých počátcích byl pozitivně ovlivněn mimo jiné i legendou kladenského fotbalu Janem Suchopárkem. Ze své pozice se snaží klást důraz nejenom na sport, ale i výchovu a pohybovou průpravu všech svých svěřenců.

Petře, v mládí jste se kromě fotbalu věnoval i hokeji. Proč u Vás nakonec zvítězil fotbal?

Je pravda, že dlouhou dobu jsem oba sporty kombinoval a jeden čas převládal hlavně hokej. Jenže jsem se na první pokus nedostal do dorostu, a i vzhledem k mé postavě jsem zvolil fotbal, který hrál i můj brácha.

Jste odchovancem SK Kladno, jak vzpomínáte na období, které jste strávil v mládeži na Kladně?

Vzpomínám na to velice rád, měli jsme výbornou partu, jak na hřišti, tak mimo něj. Bylo to bezstarostné období. Chodili jsme do školy, hráli fotbal a nemuseli řešit nic jiného.

Na jaké trenéry z té doby rád vzpomínáte?

Jednoznačně nejraději vzpomínám na Jana Suchopárka. Když se vrátil do Kladna ze Slavie, tak my byli prvním ročníkem, který vedl. Tréninkům dal úplně jiný rozměr. Najednou byly jiné i přípravy na zápas a styl koučování. Hodně mi dal i Zděněk Hašek. Rád vzpomínám i na Miroslava Supáčka, který měl a stále má velký smysl pro humor. 

Co Vás vedlo k tomu se stát trenérem?

Byl to asi zmíněný příchod Jana Suchopárka. Ukázal nám, že trenéřina se dá dělat i jinak, než jen křičet bezvýznamné věty. Několikrát nás nechal i sestavit tréninkovou jednotku a vést celý trénink a já poznal, že mě to vlastně baví. Navíc jsem studoval Sportovní gymnázium v Kladně, takže jsem měl blíže i k teorii sportu.

Jak jste se dostal k trénování v SK Kladno?

Znal jsem se s Petrem Brabcem z našeho společného působení na Braškově. Když jsem dostudoval vysokou školu, tak jsem měl najednou spoustu volného času. Petr mi dal nabídku zapojit se do trénování na Kladně a já neváhal. 

Začínal jste trénovat rovnou u mladšího dorostu. Dokážete porovnat, jak se změnilo SK Kladno od doby, co jste ho jako hráč opustil?

Stadion, zázemí i kabiny zůstaly stejné. Začal jsme u pana Supáčka, takže i hlavní trenér pro mě zůstal stejný. Změna je především v přístupu k hráčům a organizaci tréninků a zápasů. Vše se dělá většinou jen na hřišti a hráči nemusí polykat kilometry v lese tak, jako my. 

Po několika letech u dorostů jste se přesunul na pozici šéftrenéra přípravek a zároveň i k nejmenším dětem jako trenér. Jak velký to byl pro Vás rozdíl?

Rozdíl to byl veliký. Většina trenérů jde opačnou cestou než já – začíná u malých dětí a jde s nimi až do dorostu. Najednou jsem nemusel řešit taktiku, ale spíše, jaké zapojit dětské hry do tréninku. Je třeba to rozvrhnout tak, aby děti trénovaly to, co chcete, ale zároveň se u toho bavily a těšily se na další trénink. Hezké na této práci je, že rychle vidíte, jak velké dělají děti pokroky. 

U přípravek došlo v poslední době k řadě změn. Můžete nám je popsat?

Sjednotili jsme koncepci tak, aby na sebe vše navazovalo. Změnili jsme přístup k dětem, z tlaku na výsledky i k vytíženosti hráčů. Dále jsme zapojili do tréninků Martina Kejmara, který se věnuje pohybové průpravě od U8 do U11. 

Vidíte již teď přínos k zařazení speciální pohybové průpravy, kterou jsme do tréninků zařadili?

Ten přínos je obrovský. Na všech dětech je vidět, jak jim to pomáhá v koordinaci i rychlosti. Přes zimní období se nejmladší děti naučily kotrmelec dopředu i dozadu, salto a další gymnastické cviky. Další ročníky se učí stojku a třeba i chůzi po rukou. Vše má zase jasně danou posloupnost od jednoduchých cviků v U8 až po ty složitější v U11.

Jak se Vám daří spojit rodinný život s malým dítětem, práci a zároveň být šéftrenérem přípravek? Jedná se o různé činnosti, či zde nacházíte společný element?

Je pravda, že po narození dcery Adélky je toho někdy opravdu hodně. Základem je mít tolerantní ženu a šéfa v práci. Společným elementem u všech tří činností je sport a výchova. Pracuji spolu s bráchou, se kterým jsem hrál dlouhá léta fotbal a má také malou dceru, takže i v práci jsou hlavní témata sport a výchova. Trénování přípravek také není jen o fotbale, ale i o výchově.

Jak jste spokojený s fungováním přípravek v době koronaviru?

Musím poděkovat jak trenérům, tak rodičům. Všichni trenéři točí pro inspiraci videa a posílají je rodičům. Ti naopak točí své děti, jak sportují doma, na zahradě, nebo v přírodě.

Máte radu pro začínající fotbalisty?

Ať už je to fotbal nebo jiný sport, tak hlavně ho musejí dělat pro radost a ne proto, že to chtějí rodiče. Pak musí vydržet, dělat vše poctivě a s láskou. Talent není vše, když se někomu tolik nedaří v deseti letech, neznamená to, že se mu nebude dařit i ve dvaceti.

Autor: SK Kladno