Jak jste poslední dny prožíval?

Když jsme najednou nemohli ve čtvrtek přijít na trénink, tak člověk začal přemýšlet. Ale že by se zrušila a anulovala celá sezona, s tím nepočítal nikdo. Když si člověk uvědomí, kolik jsme tomu obětovali energie, času a kde jsme chtěli po sezoně být, tak je to hodně frustrující. My chtěli postoupit do superligy.

Frustrace je pochopitelná. Jaké by však bylo „bez emocí“ zhodnocení sezony z vaší strany?

Začala dobře. Do prosince jsme se pohybovali na druhém místě s minimálním odstupem na Karlovy Vary. Hra vypadala vcelku dobře. V lednu a únoru jsme ale nabrali nepříjemnou sérii porážek, když jsme se ocitli v hlubší krizi. Nicméně já osobně jsem ani tady v tom období nezačal pochybovat o naší hře. Všechny zápasy totiž rozhodovaly malé detaily a my většinu duelů prohráli o gól, často v prodloužení. A sám jsem byl překvapený, jak klidným mě ty zápasy nechávaly. Když totiž člověk začne prohrávat, tak si často připouští pochybnosti. Já ale věděl, že jdeme po určité cestě a že hra nabírá parametry, které chceme. Věděl jsem, že v play off budeme připravení na sto procent. Takže i když se může zdát, že jsme sezonu začali výborně a pak jsme ubrali z plynu, tak já zůstával maximálně pozitivní a z porážek jsem si nic nedělal. Byli jsme na play off plný sebevědomí.

Zdá se, že ani ostatní hráči nepochybovali, že?

Když jsme se vraceli z venkovních hřišť do Kladna, tak jsme si v autobuse vždy uvědomovali, kde jsme udělali chyby. My už po zápase dostáváme bezprostřední zpětnou vazbu od trenéra Honzy Pazdery. Takže si vše můžete přebrat. A pokud hráč umí maličko „počítat“, zjistí, kde chyby byly. A ty byly ve věcech, které se dají odstranit každotýdenní prací. Navíc je Honza také výborný psycholog, po diskuzích s ním – a že jsme jich každý týden pár měli – jsme věděli, na čem jsme. A že cesta, po které jdeme, je správná. Nikdo jsme ani po prohrách nepropadali skepsi, depresi. Myslím si, že to platí i u mladších kluků, kterých jsme v týmu několik měli.

Věřili jste díky tvrdým tréninkům?

Ano. Trénovali jsme čtyřikrát týdně a člověk byl často unavený. Sám jsem se ptal, že máme o víkendu zápas, v pondělí trénink, pak posilovna. V lednu, únoru, zrovna když jsme měli nepovedené výsledky, jsem si říkal, že bychom si možná potřebovali odpočinout. Ale zároveň jsem věřil trenérům, že vědí, co dělají a že to má smysl, aby nás na play off připravili po fyzické stránce. Bylo to náročné, dávalo mi to zabrat, ale věděl jsem, že je to pro dobro týmu a že nemá cenu z toho upouštět před play off. Na druhou stranu je ale potřeba říct, že hned dva tréninky ze čtyř si člověk díky individuálnímu přístupu v posilovně s Honzou Pechrem (kondičním trenérem) přizpůsobil svému času. A to je pro hráče velký benefit.

Jak hodnotíte složení týmu, které bylo generačně i národnostně různorodé?

Začnu u mladých, kteří na mě svou prací zapůsobili. Udělali všichni velký progres, největší z nich asi Matěj Stůj. Je tady i Vojta Pfaur, Vojta Novák či Dominik Janda, kterému se náramně povedl třeba druhý zápas v play off. Bylo to pro ně těžké, protože trenér Pazdera je náročný sám o sobě. Ale zároveň hráče posouvá. Podívejte se na Marka Pixu. Toho jsem znal z Tatranu, ale na Kladně udělal veliký kus práce. Pořád má další kus před sebou, ale taky veliký potenciál, díky kterému to může dotáhnout na hodně vysokou úroveň. V play off dal ve dvou zápasech sedm gólů a myslím, že i to, jak se mu dařilo, je zásluha našeho trenéra. Zmíním i střední generaci, kdy nám ve druhé polovině sezony svým důrazem i klidem hodně v defenzivě pomohl Ľuboš Šefčík. Rovněž Tomáš Svačinka se rozehrál do velmi dobré formy. A v play off jsme se těšili na našeho Ovečkina.

Tedy na Rusa Trofimova. Jaké vlastně bylo mít v týmu cizince, což je na české florbalové poměry rovněž unikátní?

Švédi nám ukázali maličko jiný pohled na florbal. V tom, jak přistupují ke sportu. A bylo fajn mít v týmu někoho, s kým si můžete popovídat jinak než česky. Mnoho kluků to uvítalo. Proto jsem rád, že jsme tady Joela (Ahlina) a Sebastiana (Andersonna) mohli mít. Snad to dopadne dobře a spolupráce bude pokračovat. Byli tu i dva Rusové, pro které to bylo hodně náročné, protože u nich není florbal na takové úrovni a taktická vyspělost je nižší. Ale všichni z nich udělali pro nás sezonu zajímavější, zapadli výborně do týmu.

Šéf klubu Zdeněk Jirák řekl: Teď jde o víc než o sport. A mluvil o tom, že teď klub dostal rok navíc, aby se na boj o postup připravil. Snažil se o pozitivní vnímání. Jak je to u vás?

Na našich ambicích se nic nemění. Já byl moc rád, že jsme hned na začátku přihlásili k tomu, co je naším cílem a co nás hnalo. Naše hra teď má pevný základ, kterým se chceme prezentovat. Ohledně play off jsem byl sebevědomý a věřím, že příští sezonu ukážeme suverénní jízdu už základní části. Pevně doufám, že většina hráčů zůstaneme pospolu. Kolektiv je tu super a každý z nás vidí, jak ta organizace šlape, že by to i leckde v superlize byl nadstandard. A že se postup do nejvyšší soutěže jen o rok odkládá. Zároveň bych chtěl poděkovat fanouškům, kteří nás podporovali a to i v době, když se nám nedařilo. Byl to moc pěkný zážitek hrát před nimi v biosce.

Autor: Robert Sára