Jejich jména jste určitě někdy slyšeli. Po mnohých z nich se v Kladně jmenují ulice, jiní zde mají pamětní desky. Přestože na jejich odkaz denně narážíte, často možná netušíte, čím byli tito lidé významní. Seriál Kladenských listů si klade za cíl osobnosti spjaté s historií města čtenářům přiblížit. Tváří dnešního dílu je Josef Havlíček.

Josef Havlíček se jakožto vedoucí osobnost kolektivu architektů zásadním způsobem podepsal pod návrh a realizaci sídliště Kladno-Rozdělov. Byl hlavním architektem šestice věžových domů, obchodního domu Siréna, experimentálního trojdomu na náměstí Jana Masaryka, bytových domů se severojižní orientací a vložených obchodně-obytných dvojdomů. Věžáky, které sídlišti dodnes dominují, jsou historiky architektury považovány za jeden z vrcholů československé bytové výstavby minulého století. Vedle dokonalého a funkčně dotaženého dispozičního řešení udivují svým velkorysým architektonickým pojetím, které v našem geografickém prostoru nenachází srovnatelný protějšek. 

Havlíčkovo vnímání architektury formovala léta po první světové válce, která dala vzniknout okruhu avantgardních tvůrců. Havlíček studoval architekturu jak na pražské technice (1916 – 1924), tak na Akademii výtvarných umění (u profesora Josefa Gočára, 1923 – 1926). Po prvních realizacích bytových domů získal v roce 1927 pozornost soutěžním návrhem na přemostění Nuselského údolí v Praze. V jeho vizi měly funkci pilířů mostovky plnit obytné domy, což vyvolalo četné diskuse – ostatně dodnes jde o oblíbený příklad nekonvenčního urbanisticko-technologického řešení, na němž odborná komunita oceňuje jeho velkorysost.

Do širšího povědomí se Havlíček zapsal provedením Všeobecného penzijního ústavu na pražském Žižkově (později Dům odborových svazů), postaveného v letech 1932 až 1934. První pražský „mrakodrap“ vyvolal ohlasy i v zahraničí a otevřel Havlíčkovi cestu do světa. V roce 1945 se stal českým delegátem Mezinárodního kongresu moderních architektů CIAM, v letech 1947 – 1951 byl členem jeho světové rady. V roce 1947 se byl součástí komise, která navrhovala budovu sídla OSN v New Yorku a v roce 1958 vypracoval návrh na novou radnici v Torontu.

Doma už v době předválečné platil za respektovaného odborníka na bytovou výstavu a především výškové stavby, které četně realizoval zejména v rodné Praze.  Po skončení druhé světové války byl připraven ukázat možnosti řešení bytového problému a během dvouletého plánu realizoval sídliště pro zaměstnance textilky v Otíně u Jindřichova Hradce. V Hradci Králové v roce 1945 navázal na práci svého učitele Gočára a podílel se jak na utváření urbanistického plánu města, tak na několika dílčích stavbách. Jednou z nich byl i výjimečný obytný soubor Labská kotlina, který dostal ještě funkcionalistický, velmi nadčasový urbanistický řád. Podílel se také na projektování sídliště v Záluží u Mostu. Jeho renomé ještě umocnil fakt, že byl v roce 1948 zvolen prvním ředitelem nově vzniklého Stavoprojektu, obřího podniku, v němž se měla centralizovat projekční činnost.

Sídliště Kladno-Rozdělov, a zejména věžové domy, jsou dokladem toho, jak obtížně se Havlíček vyrovnával s příkazy historizujícího „socialistického realismu“. Jako jeden z mála tvůrců režimem diktovaný směr veřejně kritizoval, což se později neobešlo bez profesních důsledků. Při návrhu věžáků jasně odkázal k dílu Augusta Perreta, čímž se mu podařilo odvrátit nucený ozdobnický výraz, který stavby z údobí vrcholícího socialistického realismu musely běžně nést. Dal tak Kladnu architektonicky zcela jedinečné stavby. Z projektové dokumentace je zřejmé, že před diktátem „sorely“ bránil Havlíček na věžových domech každý detail. Že se celé sídliště i věžové domy stavěly v intencích původních představ svých tvůrců, je tedy hlavně jeho zásluha, stejně jako jedinečná umělecká výzdoba domů, na níž se podíleli nejvýznačnější sochaři své doby.

Referát o kladenském sídlišti přednesl roku 1956 na desátém kongresu CIAM v Dubrovníku, čímž Kladno zapsal do povědomí nejvýznamnějších světových architektů té doby.

Doma se však v dusné atmosféře socialistického státu musel i kvůli realizaci věžáků potýkat se silnou kritikou, k níž se přidali i někteří jeho blízcí spolupracovníci a někdejší přátelé. To poznamenalo jeho zdravotní i psychický stav. Sídliště Kladno-Rozdělov a věžové domy se tak staly poslední velkou Havlíčkovou realizací. Zemřel 30. prosince 1961 ve věku 62 let.

Pohřben je v rodinné hrobce na hřbitově Praha-Bubeneč. Jeho hrob má v rámci projektu Adopce významných hrobů v péči kladenský spolek Halda, který s radnicí mimo jiné spolupracuje i na realizaci Muzea věžáků Kladno.

V květnu roku 2019 Kladno pojmenovalo rozdělovské sídliště jako Sídliště architekta Havlíčka a v prosinci Havlíčkovi udělilo čestné občanství Statutárního města Kladna in memoriam. Další pocty se významný architekt dočká už brzy. V prvním věžovém domě v současnosti finišují práce na první fázi realizace Muzea věžáků Kladno, které nabídne expozici v prvním suterénu, dobový kryt ve druhém suterénu a vzorový dobově vybavený byt v 6. patře. V další fázi by mělo následovat zřízení návštěvnického centra, případně realizace vyhlídky na střeše.

Autor: (jk)