Teplárna Kladno Dalibor Janda v Kladně Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO
  • SAMK
  • Práce ve Slaném
  • Teplárna Kladno

Šest mýtů o šesti kladenských věžácích – část 1

Středa, 7. července 2021 07:20

Šestice unikátních věžových domů na Vítězné třídě patří už přes šedesát let k tomu nejzajímavějšímu z kladenského kulturního dědictví. Pro svou popularitu představují tyto architektonické unikáty vděčné téma pro média i k hospodské konverzaci. V průběhu desetiletí se tak mezi lidmi rozšířily nepřesné nebo vyloženě mylné informace. V seriálu Kladenských listů je na pravou míru uvedou Roman Hájek a Alexandr Němec ze spolku Halda Kladno.

Foto: KL

„Společně s Alexandrem Němcem jsme historii věžáků věnovali v posledních letech tisíce hodin času. Prošli jsme v podstatě všechny dochované, a v tento moment dostupné, archivní prameny, bavili se o jejich významu s historiky architektury – a téměř všechny naše poznatky shromáždili do rozsáhlé publikace. Vnímáme tak, po vzoru Saturninově, jako povinnost uvést základní nepřesnosti na pravou míru. Šestice věžových domů představuje jedno z nejzajímavějších kulturních dědictví Kladna a je ukázkou dobově zcela výjimečné architektury. Kéž by jejich příběh byl budoucím generacím předáván věcně správně,“ říká spoluautor seriálu Roman Hájek.

Mýtus 1

Architekturu věžáků inspirovaly chicagské mrakodrapy. Nebo Lomonosova univerzita v Moskvě.

Tento mýtus má zřejmě dvojí původ – jednak souvisí s určitou propojeností Kladna s Chicagem přes osobnost chicagského starosty a kladenského rodáka Antonína Čermáka (1873–1933), jednak s přesvědčením, že věžáky reprezentují styl socialistického realismu (o tom později) a vznikly v době krátce po komunistickém převratu.

Ani jedna z těchto domněnek není správná. To, že domy mohou mrakodrapy či jiné stavby připomínat, ještě neznamená, že jimi byly inspirovány. A podrobnější pohled do archivů ukazuje, že aplikovat na věžáky logiku studené války (buď se inspirovaly v USA, nebo v Sovětském svazu), je zcestné.

Jediný zdroj inspirace, který hlavní architekt věžáků Josef Havlíček jasně deklaroval, byste totiž našli ve Francii. Je jím práce vlivného modernistického architekta Augusta Perreta, jenž ve 20. a 30. letech proslul svými návrhy věžovitých staveb, jimiž se snažil řešit problém sociálně dostupného bydlení.

Projekt obytné čtvrti l’Avenue des Maisons-Tours v Paříži od Augusta Perreta. Byť nerealizovaný, stal se přímým inspiračním zdrojem kladenských věžáků.

K Perretovi se Josef Havlíček opakovaně hlásí v průvodní zprávě k projektu věžových domů (uložené v archivu odboru výstavby kladenského magistrátu) i v publikaci Návrhy a stavby, která rekapituluje jeho životní dílo. Inspirace tímto francouzským architektem se nakonec stala i jedním z důvodů, proč byl projekt věžáků ještě před dokončením odsouzen představiteli oficiální linie socialistickorealistické architektury. Například Karel Honzík v článku Neodkladná pomoc architektům v jejich úsilí o nalezení nového výrazu, publikovaném v časopise Architektura roku 1954, odsuzuje Havlíčkovu práci, když mimo jiné píše: “Netřeba připomínati, že Otto Wagner vyrostl z prostředí vídeňského, Auguste Perret pak z prostředí francouzského, a že tedy navazovati na jejich způsoby v prostředí našem nemůže přinést pravé řešení, které hledáme.”

Nutno připomenout, že architektura věžáků z velké části navazuje na tendence předválečné československé moderny. Právě skutečnost, že v měnících se podmínkách “socialistického stavebnictví” dokázal Havlíček a jeho tým zachovat domům jejich modernistický výraz, z nich dělá tak výjimečné stavby.  

Konec první části. Na mýtus číslo dvě se můžete těšit zase příští úterý.

Projekt obytné čtvrti l’Avenue des Maisons-Tours v Paříži od Augusta Perreta. Byť nerealizovaný, stal se přímým inspiračním zdrojem kladenských věžáků. (Foto – zdroj: www.romanhajek.net)

Aktuální otevírací dobu naleznete ZDE:

Autor: Roman Hájek a Alexandr Němec