Skoro to působí jako optický klam. Zatímco se na kladenském zimáku ve středu v utkání proti Benátkám nad Jizerou po ledě prohání kanadský obránce Brendon Nash, v pohodlí VIP zóny posedává chlapík, který jako by mu z oka vypadl. Je to Brendonův mladší bratr Riley, útočník Columbusu Blue Jackets.

„Ano, jsem Brendonův bratr. Jak jste to poznali?“ Diví se usměvavý sympaťák, když se u něj zastaví hlouček novinářů. „Riley, těší mě,“ představuje se a ochotně souhlasí s rozhovorem.

 „Bráchu jsem neviděl hrát tak osm, možná deset let. Naposledy asi když jsme hráli spolu,“ uvažuje nahlas rodák z vesničky Consort v Albertě. Jen pro upřesnění: Bratři Nashovi si spolu naposledy zahráli v sezoně 2009/2010 v dresu Cornellovy univerzity. Jejich cesty se poté rozešly. Brendon se upsal věhlasnému Montréalu Canadiens, Rileyho si zavázala americká Carolina Hurricanes. Zatímco starší ze sourozenců ochutnal atmosféru NHL pouze ve dvou zápasech, Riley se v soutěži usadil a letos v ní působí už osmou sezonu. Po loňské průlomové, kdy v dresu Bostonu Bruins nasbíral 42 kanadských bodů v 85 zápasech, podepsal lukrativní tříletý kontrakt s týmem Columbus Blue Jackets.

Do České republiky si v polovině základní části nejlepší hokejové ligy světa na několik dní odskočil při krátké pauze, po které je na programu utkání hvězd. „Jsem tady třetí den a budu tu až do sobotního rána. Je to tu skvělé. Já jsem v Evropě vůbec poprvé, takže jsem opravdu nevěděl, co od toho čekat. Včera jsme byli v Praze a je to nádherné historické město. Ty dlážděné ulice a cihlové domy mi trochu připomínaly Boston. Zašli jsme na oběd, dneska jsme se šli podívat po obchodech a teď jsem se přišel podívat na zápas,“ přibližuje svůj nabitý program.

„Je hezké vidět, že se Brendonovi dobře daří. A daří se i Kladnu. Teď jste na nějakém druhém třetím místě, ale s Jágrem v sestavě to určitě bude ještě lepší,“ neskrývá optimismus a potvrzuje, že jméno Jágr má v Americe pořád zvuk. „S Jaromírem jsem sice nikdy nemluvil, ale vypadá jako fajn chlapík. Mimo led jsme se asi nikdy nepotkali, ale tak desetkrát, možná dvanáctkrát, jsem proti němu hrál,“ vzpomíná.

S jiným Kladeňákem si ale zahrál v jednom týmu. „Jo, v Carolině jsem hrál s Jirkou Tlustým. Také odtud pochází. Dokonce s ním zítra jdu na večeři, jsme dobří přátelé. V Americe jsme spolu strávili hodně času.“

Přestože teprve probíhá přestávka po první třetině, zakrátko třicetiletý útočník zvyklý na úplně jiné prostředí je plný dojmů. „Jsou tady skvělí fanoušci. V Americe lidé jen sedí a sledují hru, zatímco tady to je jak na fotbalovém zápase. Lidé fandí a zpívají. Ta atmosféra je opravdu dobrá,“ pochvaluje si a nešetří komplimenty ani na adresu hráčů. „Z toho, co jsem viděl, se mi zdá, že je tady dost dobrý tým. Útočníci jsou šikovní na puku, líbí se mi ten mladík, číslo 55. Myslím, že dnes dával gól.

Řeč je o osmnáctiletém Šimonu Jelínkovi, který září ve své první sezoně mezi dospělými. „Fakt je to jeho první sezona? Líbí se mi, jak hraje s pukem. Najíždí si do správných míst,“ uznale kývá hlavou Riley. A pochvala od hráče jeho kalibru určitě něco znamená. 

Je možné, že ho někdy uvidíme na českých kluzištích? „Rád bych si v Evropě zahrál a žil tady. Ať už to je Česko nebo třeba Švýcarsko. Ale doufám, že před sebou mám ještě několik sezon v NHL. Kdo ví, třeba se tu jednou s Brendonem sejdeme jako spoluhráči,“ uzavírá, pózuje na fotografii a jelikož se přestávka blíží ke svému konci, pomalu se přesouvá zpět ke stolu, odkud utkání sleduje. Cestou si na baru nechává natočit poctivého Bakaláře. „Pivo máte výborné,“ usmívá se.

Autor: (jk)