Po třech letech si znovu oblékl kladenský dres, aby odehrál jediný zápas a po něm opět za sebou zavřel dveře kladenské dveře zvenku. Tomáš Horna (32) je smolař. Jestliže z loňského kempu Rytířů jej vyřadilo zranění ruky, nyní musel vyhledat lékaře kvůli oteklému kolenu. O své budoucnosti zatím nemá jasno.

Trenéři vám dali šanci hned v prvním přátelském utkání Rytířů. Zahrál jste si proti těžkému soupeři z KHL pražskému Lvu. Jak se vám osobně dařilo?
Cítil jsem se dobře, vůbec jsem nebyl nervózní. Už jsem odehrál těžší zápasy. Hrál jsem ve čtvrté lajně a ke konci jsme už nešli na led. Přitom přípravné zápasy jsou od toho, aby na led chodili především hráči, kteří se mají probojovat z kempu do sestavy. Proti Lvu šlo spíše o výsledek než o nové hráče. To mi bylo líto. Vysvětluju si to nezájmem o mne.

Prý jste si sbalil věci a odešel z kabiny…
Už v tom utkání se Lvem mě zlobilo koleno. Musel jsem k lékaři, aby mi z něj vytáhl vodu. Nakonec mi z něj vytahal tři injekce. Z mého pohledu mne na tréninku asi ani moc nepostrádali. Za čtrnáct dnů, co kemp funguje, si mě stejně nikdo nevšímal. Ve svém věku nemám zapotřebí jen doplňovat stav tréninkové skupiny.

Do kempu jste se dostal poté, co jste se potkali s Jaromírem Jágrem v posilovně a on vám nabídl, že to můžete s Rytíři zkusit. Nabyl jste z toho setkání dojem, že je o vás zájem?
Jsem Jardovi vděčný, že mi tu možnost nabídnul. Bez toho bych se na zimáku asi vůbec neobjevil. Už jsem byl smířený, že si v Kladně nikdy nezahraju. Přitom já tenhle klub stále nosím ve svém srdci. Hrál jsem tu od mládeže spoustu let. Ke klubu má stále citový vztah, byla to moje nejkrásnější hokejová léta. Nyní jsem se pokusil o něco, co podle mého názoru už od samého počátku postrádalo reálný základ. Složení mužstva je dané od začátku. Aspoň podle toho, kdo do kempu z cizích přišel. Výběr už je dávno hotový.

Co byste mohl Rytířům nabídnout, kdybyste byl stoprocentně zdravý?
Bojovnost, dobré bruslení. Ale lidé kolem kladenského hokeje vědí, jaký jsem jako hokejista, co ode mne na ledě mohou čekat.

Ovšem patříte Chomutovu a ten by za vás chtěl aspoň peníze za hostování. I to může být jedna z překážek, kterou je nutné překonat, abyste mohl hrát extraligu třeba za Rytíře. A v době ekonomické krize i všeobecného šetření se jen tak někomu utrácet nechce…
Domluvil jsem se s agentem, že bych částku za hostování splatil z případného platu. Nemyslím si, že by za mne Chomutov požadoval nesplatitelnou částku. Ale o penězích jsem se s nikým z obou klubů ještě nebavil.

Vrátíte se do kempu Rytířů?
Neříkám, že bych se nechtěl vrátit, ale je mi to tak nějak trapné. Pokoušel jsem se kontaktovat klub, ale nepodařilo se mi to. Nyní vše nechávám na svém agentovi. Mně by třeba jako hráči psychicky nesmírně pomohlo, kdyby se mi někdo zeptal, jak se cítím, jak se daří, kdy se vrátím, jestli se se mnou opravdu počítá v kempu dál.

Nebylo by pro vás lepší spíše než něco očekávat, se rovnou trenérů zeptat, jak si stojíte?
Nemám to ve zvyku. Tak, jako jsem si nikdy na nic nestěžoval, tak jsem se ani nechodil na sebe ptát. Mně by stačil třeba jen oční kontakt s trenérem, abych věděl, že to má ještě cenu.

Už myslíte na život bez hokeje?
Momentálně o tom nepřemýšlím. Chci ještě hrát hokej. Bavil jsem se na toto téma s Tomášem Plekancem a on mě povzbudil, ať věřím tomu, že bud hrát, že moje kariéra nekončí. Hodně mi to pomohlo.

.

.