Byla jednou jedna sněhová vločka jménem Sněhulka. Nebyla jako ostatní vločky, které se spokojily s krátkým životem na větvičkách nebo autech. Snaha její ani jejích sestřiček, kalamitu nepřinesla, jak uvedli jiní novináři.

Sněhulka měla velké ambice: „Přikryju celý okres Kladno!“ tvrdila hrdě. Ostatní vločky ji však popichovaly: „Ty? Vždyť sotva přikryješ malý keřík!“

Jedné, včerejší, zimní noci, kdy mrazy klesly dokonce na -2°C a místy i na -4°C , se Sněhulka pustila do akce. Vítr ji nesl z oblak přímo nad Kladno a ona přistála na poli u Cvrčovic. „Tady to začneme!“ zavelela a začala organizovat ostatní vločky, které padaly z nebe.

Do rána se krajina proměnila. Stromy dostaly bílé pláště, střechy domů vypadaly jako cukroví, a na silnicích se vytvořila téměř tragická vrstva sněhu. 

Nejméně i tři centimetry vysoká pokrývka jejích kamarádek, pokryla krajinu. „Vidíte, že to jde!“ radovala se Sněhulka. Děti si oblékly kombinézy a rychle vyrážely ven, aby stihly postavit sněhuláka. A nebo využily dlouho zaprášené boby.

Šťastní pozorovatelé měli možnost spatřit dokonce i opět dokonale připravené silničáře

Jenže slunce, které už mělo zcela jiné plány, vyšlo nad obzor. Teplé paprsky začaly hladit Sněhulčin pečlivě vytvořený koberec a sníh začal mizet. „Držte se, holky!“ volala na ostatní vločky, ale slunce bylo neúprosné. Do poledne po jejich celé práci zbyl jen malý poprašek, který se rychle změnil v bláto a kaluže.

Sněhulka, která se pomalu rozpouštěla, povzdechla: „Taková nádhera, a vydrží jen pár hodin. Proč vždycky musí vyhrát slunce?“ Ale ještě než úplně zmizela, slíbila si: „Já se vrátím! A příště přivedu pořádný mráz. Přikryju nejen Kladno tak, že mě neroztaje ani jarní slunce!“

A tak, i když její sněhová vláda trvala jen krátce, Sněhulka neztratila odvahu. A kdo ví, možná jednou skutečně splní svůj sen a pokryje okres Kladno sněhovou nadílkou, která vydrží celé týdny, nebo alespoň dny, k radosti dětí, nelibosti řidičů a vedoucí k zoufalé snaze silničářů.

-staha-