S ohlédnutím na uplynulý rok je potřeba zmínit i vcelku úspěšnou sezonu kladenských šachistů. Málo propagované odvětví sportu, tak zvaně královská hra, hrdě reprezentuje Kladno. Děti pozoruhodně naprosto zaplnily kapacitu klubu, o nové posily není nouze a jsou v rukách zkušených hráčů.

Šachy se právem řadí do sportovního odvětví. Je to o strategii a vlastně se odehrává doslova bitva mezi soupeři na šachovnicích. Psychické vypětí se rovná nejnáročnějším sportům. Myslet mnohdy i deset tahů dopředu je pro většinu lidí nemyslitelné a nepředstavitelné. I proto Kladenské listy podporují alespoň informačně, tuto aktivitu, která rozhodně dělá čest Kladnu.

 V plném znění uvádíme zprávu od Jakuba:

Třetí adventní neděle. Ráno. Tma. Zima. Přesně v šest začne rachotit budík. Normálního člověka napadne, že to musí být omyl. V neděli se přece v šest vstávat nemusí. Ne pokud jste šachista a čeká vás rozhodující zápas Druhé ligy proti Děčínu.

Situace našeho „A“ týmu je přinejmenším nekomfortní. Pohybujeme se v zadní části soutěžní tabulky a snažíme se nespadnout do posledních třech pozic. Jsme sice teprve před půlkou sezony, ale právě tři poslední pozice, tedy desáté, jedenácté a dvanácté místo by znamenaly konec dvacetileté tradice Kladenského šachu v Druhé lize – tedy sestup do soutěže nižší. Utrpělo by tím nejen naše ego a morálka, ale také prestiž pro případné sponzory.

Dalším problémem jsou zápasy s týmy, které se pohybují, stejně jako vy, na chvostu tabulky. Při prohře nejen, že nezískáte tolik potřebné body, ale také poskytnete body těm, které pak v konečném důsledky musíte bodově přeskočit. Prohra s týmem na konci tabulky tak bolí dvakrát. A to se nám v minulých kolech již povedlo například s Kralupy či Údlicemi. A právě takto klíčový zápas na nás číhal o třetí adventní neděli.

Prvního spoluhráče jsem vyzvedával v sousední vesnici asi v 7:30. Pak jsem si udělal kolečko po Kladně, kde jsem nabral ostatní a v počtu pěti pasažérů jsme v mém nepříliš prostorném hatchbacku vyrazili směrem na Velvary. Druhé auto se zbylými třemi spoluhráči vyrazilo z Prahy. Ano, jsme šachisté z Kladna, ale spoustu z nás se přestěhovalo do Prahy, kde pracujeme a bydlíme. Věrnost klubu však – naštěstí – přetrvává.

U Nové Vsi jsme se v rámci dvou aut přeskládali, abychom do Děčína nedojeli úplně zdrbaní. Vše šlo podle plánu, a tak jsme přijeli na místo konání zápasu s dvacetiminutovou rezervou. Domácí nás vřele uvítali, a dokonce pozvali na teplý nápoj. Vždy je fajn, když má domácí tým zázemí v restauraci, protože v chladných měsících to znamená, že prostory budou vytápěné a najde se i něco k snědku. Nutno ovšem říct, že to není u amatérského šachu pravidlem. Kvalita hracích místností se dost liší, ale v Děčíně jsme mohli být spokojení.

Odbila desátá a zápas započal. Druholigové zápasy začínají být zajímavé zpravidla až po hodině devadesáti minutách. Nejinak tomu bylo i nyní. První výsledek přišel do hodiny – na osmé šachovnici Honza Mišičko uzavřel smír a vyrazil na procházku směrem na zámek. Na ostatních šachovnicích jsme byli boovnější, ale lepší pozici jsme kromě první šachovnice nikde nezískali. Výjimkou byl mezinárodní mistr Pavel Freisler, kterému se podařilo již od prvních tahů získat výhodu. Rovněž i podle elo koeficientu (=číselné hodnocení hráče, přičemž ti nejlepší šachisté na světě dosahují hodnoty 2800) se dalo předpokládat, že na první desce zinkasujeme výhru. Problémy jsme ovšem měli na druhé, třetí a páté šachovnici.

Kapitán Adam Čáp toho času hrající na druhé šachovnici zápolil s mladým německým talentem, na kterého vytasil oběť kvality. Bohužel takovou, která při správné hře soupeře vedla do prohrané koncovky, což se nakonec v zásadě i stalo. Já na třetí šachovnici příliš optimisticky věřil v obranné možnosti svojí pozice a zcela podcenil pochod bílých pěšců na dámském křídle, což se mi krutě vymstilo. Dobře to nevypadlo ani s naší relativně novou posilou, avšak zkušeným šachistou – Yuriim Tykhonovem. Vedoucí soutěže, a pro daný zápas také rozhodčí, Michal Babička, si připravil vypečenou variantu sicilské obrany a pozice černého – tedy našeho spoluhráče Yuriiho, se podobala spíše vyprošťování se ze svěrací kazajky než příjemně strávenému nedělnímu dopoledni.

Čas ubíhal dál a zápas se pro nás nevyvíjel vůbec dobře. Liuba Volodymyr na šesté šachovnici podlehl dynamice svěšnikovské struktury, Matěj Moc na sedmé se protrpěl ke ztrátě kvality – a později i celé partie. Již zmiňovaný Yurii na páté desce vyrovnal, ale vzhledem k předním šachovnicím to byl jen dílčí úspěch. Zbyněk Vondra na čtvrté také nezískal bílými nic konkrétního a bylo v zásadě rozhodnuto. Adam bez kvality, já bez figury, jsme marně vzdorovali Děčínským. Oba jsme dohráli skoro stejně. Oba jsme prohráli. Paradoxně posledním hráčem, který dohrál – a jako jediný z našeho týmu vyhrál – byl Pavel Freisler, o jehož výhře jsme od samého začátku nepochybovali. Konečným výsledkem 5 ½ : 2 ½ jsme spadli na sestupovou desátou příčku tabulky a budeme se muset ohánět, abychom si zajistili účast v Druhé lize pro sezónu následující.

Spráskaní jako psi, unavení a s žádnými získanými body, jsme se vydali domů. Byla to těžká cesta plná výčitek, sebezpytování, přemýšlením „co by, kdyby“ a v mém případě také nutnosti maximálně se soustředit na cestu, protože už se začalo smrákat. Vyrazili jsme za tmy a dorazili taky tak. Jeden z nejkratších dnů v roce si vybral svou daň. Že by symbolický začátek doby temna pro kladenský šach?

Čtenáře, kteří dočetli až sem, napadne otázka, jestli vůbec existuje nějaká šance, že Druhá liga nakonec dopadne ve prospěch ŠK Kladna. Nemáme křišťálovou kouli a kdybychom jí měli, sám nevím, jestli bychom se do ní teď chtěli podívat. Letošní sezóna se opravdu nevyvíjí dobře, a i přes naši snahu a příchozí posily, budeme muset zatnout zuby, nepolevit a snažit se uštědřit zásahy i objektivně mnohem silnějším týmům. Nejsme ovšem v takové pozici poprvé a zvraty na přelomu sezóny nejsou ničím neobvyklým. V tom spočívá to pravé kouzlo této soutěže. Pro pozvednutí nálady připojuji fotky z vítězného třetího kola, kdy jsme porazili ŠK Duras Ústí nad Labem.

Za Kladenské šachisty vám chci popřát hezké Vánoce, pusťte si na netflixu třeba Dámský gambit a držte nám palce pro následující šachová utkání v novém roce.

Autor: Jakub Haman, Foto: archiv Jakuba Hamana.