Velkoplošná keramická mozaika s motivem květin ozdobí během letošního roku severní a západní stranu pláště výměníku tepla ve Vodárenské ulici. Autorkou výtvarného díla je akademická malířka a sochařka Veronika Richterová, která bude také instalaci mozaiky pro zkrášlení kladenského veřejného prostoru řídit.

Impuls ozdobit nepříliš vzhledný technický objekt patřící městské společnosti TEPO estetickým uměním vzešel v roce 2019 od samotných obyvatel města. Výměník se nachází na frekventovaném místě, kde mnoho lidí bydlí, jiní tudy přijíždějí do města, v okolí je několik škol a školka. Barevná mozaika tak projasní ulici a zpříjemní život v této lokalitě.

Nyní mozaika konečně dostala zelenou. Na stěnu výměníku ji Veronika Richterová umístí během letních měsíců. Téma je květinové.

„Nyní jsem ve fázi dokončování definitivního návrhu mozaiky. Tomu předcházela důkladná příprava, studium inspiračních zdrojů a skicování jednotlivých segmentů pro správnou míru stylizace, řešení celkové barevnosti a tak dále. Mým záměrem není realistické kopírování přírody, nýbrž nalezení vytříbené škály tónů, které vycházejí z květinových předobrazů, ale budou použity novým fantazijním způsobem,“ prozradila výtvarnice.

Před tvůrkyní mozaiky je ještě řada úkolů, než Kladeňáci letos spatří její dílo. Z hotového návrhu je třeba vytvořit zvětšeninu ve skutečné velikosti, takzvaný karton. Protože rozměr stěny budovy je 4,2 x 6 metrů a mozaika bude pokračovat ještě dále za roh, jde o prostorově dosti náročnou záležitost. Hotový karton se poté rozřeže na jednotlivé díly. „V mém případě poslouží i jako podklad pro výrobu šablon, které budou vymezovat přesný obrys každé z květin. Na dílech kartonu se pak teprve začne skládat mozaika. Nejde o nějakou mechanickou práci podle předlohy. Je to proces, kdy se v materiálu řeší velikost i skladba jednotlivých keramických střepů, textura, a zejména jemnosti a finesy barevných tónů tak, aby výsledná plocha působila co nejživějším dojmem. Jde vlastně o takovou malířskou práci v tvrdém, těžkém a hutném materiálu,“ vykreslila práci na mozaice Veronika Richterová.

V poslední fázi, kdy bude po několika měsících celé dílo definitivně poskládáno a jednotlivé střepy fixovány k pomocnému podkladu, kterým bude sklolaminátová mřížka, teprve dojde k instalaci na místě. „Mozaika se rozřeže na menší kusy, ty se budou postupně lepit na stěnu a opět za pomoci šablon přesně skládat ve výsledný motiv. Poté přijdou na řadu dokončovací práce: důkladné spárování a čištění. Závěrečné leštění pak už bude onou kýženou třešničkou na dortu a oslavou dokončeného díla,“ dodala.