Teplárna Kladno Dalibor Janda v Kladně Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO
  • SAMK
  • Práce ve Slaném
  • Teplárna Kladno

Povídka Kladenských listů: A všechno se změní

Sobota, 10. července 2021 08:30

Skupina se rozpadala do hloučků, které zuřivě diskutovaly o problémech planety. Jejich setkání bylo poněkud konspirační, konzervativci o něm nesměli vědět, protože podle nich by se mladí měli věnovat studiu a neztrácet čas rozhovory o pseudopotížích. Kdyby tak tušili, že plány některých jdou daleko za prázdné řeči.

„Ten, kdo první začal mluvit o ekologii, by zasloužil utopit,“ říkal s oblibou otec té z přítomných, kterou ostatní znali pod přezdívkou Saura.

Tor, vůdce skupiny, roztržitě poslouchal věty, které mu prolétaly kolem uší. Jeden z hloučků debatoval o nejnovější vědecké studii.

„Řešením je prý snižování porodnosti. Pokud bude mít každá rodina o jedno dítě méně, tak se vyřeší spousta problémů!“ horovalo pohledné děvče s obrovskýma očima.

„Ty ses normálně pomátla. Kdyby měli moji rodiče o jednoho potomka méně, tak bych se vůbec nenarodil,“ odsekl jí mládenec s ostrým profilem.

„Možná se to týká spíše těch primitivů z jihu. Ti mají ve zvyku mít celé hromady dětí,“ připustila.

V jiné skupince hájila jakási dívka názor, že je možné přejít výhradně na rostlinnou potravu. Příliš velký úspěch nezaznamenala.

„Já se teda žádnejma zelenejma blivajzama živit nehodlám. Já mám maso rád,“ zachechtal se mohutný mladík a několik dalších souhlasně zamručelo.

„Ale víš přece, že býložravci produkují obrovské množství metanu a ten způsobuje skleníkový efekt. My prostě musíme omezit chov domácích zvířat!“ nepřestávala se snažit.

Pokrčil širokými rameny.

„Skleníkovej efekt je mi totálně u prdele.“

„Tak proč tady vůbec jsi?“ ptala se, v očích křivdu.

„Čuchám příležitost někomu pořádně rozbít držku. Možná sem tam nějakej jedinec zhebne, ale tím víc si to užijem.“

Souhlasné mručení bylo ještě hlasitější.

Tora to potěšilo. Přístup „Hrr na ně!“ se mu hodil.

Pak obrátil pozornost na Sauru, byla to opravdu přitažlivá mladá dáma, která dobře věděla, jak pracovat se svým tělem a očima. Pozoroval, jak koketně naklání hlavu a pomrkává na jeho pobočníky, Dina a Rapa. Koho z nich chce získat? Těžko říct, nejspíš si jen tak hraje. Měl by jí to zatrhnout. Stačí ideové rozpory, není nutné vzbuzovat ještě sexuální napětí, pomyslel si.

Vtom se Saura obrátila přímo na něj, a i on ucítil, jak přitažlivě působí její chraplavý hlas, plný erotických vibrací.

„Tore, nemyslíš, že nejdůležitější ze všeho je zamezit ničení lesů? Přece víš, kolik rostlinných a živočišných druhů vyhynulo v posledních sto letech. To je přece zásadní problém!“

Přistihl se, jak se jí lačně vpíjí do očí a zuřivě kývá, přestože vůbec nevnímal, co říká. Potřásl hlavou. Ta malá běhna to zkouší i na něj. Tak dost! On je tady vůdce!

Rázně praštil do stěny vedle sebe, aby upoutal pozornost, a zahřímal: „Přátelé! Bratři a sestry! Přišel čas zanechat planých debat a něco udělat!“ Po úvodním výbuchu začal hlas pomalu ztišovat až do tajemného šepotu. „Pokud se nevzchopíme k činu, může se stát, že náš živočišný druh zmizí z tváře planety. Političtí představitelé země nás ignorují a podceňují. My toho využijeme a změníme to…“

Na chvíli se odmlčel a přelétl pohledem obličeje plné dychtivého zájmu, které se k němu obrátily. Cítil, jak se napětí zvyšuje. Nikdo ani nedýchal. V duchu se uchechtl. Dokonalá práce s pauzou byla odjakživa jednou z jeho předností. Davem je tak snadné manipulovat. Celá ekologie mu byla v zásadě ukradená. Toužil po politickém vlivu a toto byla cesta.

V přesně propočítanou chvíli pokračoval: „Jistě se ptáte, co mám na mysli? Je to prosté. Upoutáme pozornost rychlou a účinnou akcí. Navrhuji toto: Pomocí jediného velkého atentátu zlikvidujme celou naši vládu!“

Na několik vteřin zavládlo ohromené ticho, které přerušil ohlušující jásot, doprovázený dupáním a bušením do všeho, co bylo v dosahu. Davovému šílenství propadli i umírnění. Spokojil se s drobným vítězným úsměvem. Už jen naplánovat podrobnosti…

 

Útok připravili do posledního puntíku. Teď se napjatě krčili nedaleko cesty a čekali, až skončí zasedání vlády. Vycházel měsíc, ale oni byli jen stíny mezi stíny. Zbraně měli v pohotovosti. Torovi se k boku tiskla Saura. Předstírala, že je to pouhá náhoda, ale on věděl své. Cítil její kořeněnou vůni a na moment v něm převládly instinkty. Měl chuť zapomenout na všechny plány a hned teď se jí zmocnit. Přitáhl si ji blíž. 

O necelý metr dál se kdosi zprudka nadechl. V šeru zahlédl Rapovy divoce se blýskající oči. Viděl, že mladík jen stěží ovládá přání vrhnout se na něho.

Vytvořil mezi sebou a Saurou znatelnou mezeru a výmluvně pokrčil rameny. Během posledních dnů pochopil, že Rap Sauru miluje. Ne že by ona jeho city opětovala. Ne že by si myslel, že si je zaslouží. Ne že by mu na Rapově štěstí nějak zvlášť záleželo. Tušil však, že i Saura touží po moci a v něm vidí pouhý prostředek, jak ji získat. „Trhni si nohou, mrcho,“ zavrčel. „Teď na to vážně není čas.“

Čas!

Znovu se pozorně zadívá na cestu. Zahlédne první postavy, ostře se rýsující proti stříbřitému horizontu. Pak překvapením zadrží dech, protože obzor náhle zjasní. Strne a před nečekaně prudkou září přivře oči. Po obloze se řítí obrovský žhavý kotouč několikanásobně větší než slunce. Jeho zpočátku rudá barva se přes oranžovou a žlutou divoce mění až na oslnivě bílou. Napíná uši, ale je naprosté ticho. Děsivou podívanou neprovází sebemenší zvuk. Svět se k čemusi nadechuje, ačkoli Tor nedýchá.

Netuší, že dělá chybu.

Netuší, že právě promeškal poslední nádech svého života.

Trvá jen několik sekund, než zářící těleso zmizí za obzorem. Úleva však přijít nestačí. Obloha se znovu rozzáří silněji než v poledne a konečně se ozve rachot.

Pak se krajinou prožene ohnivé peklo, které spálí všechno na tisíce kilometrů daleko. Následné zemětřesení už nemá koho zabíjet. Země se bortí.

Vlna tsunami zkázu dokoná. Smete do moře všechno… včetně trosek vyspělé civilizace raptorů.

 Svět dinosaurů skončil.

Autor: Kateřina Vágnerová