Dlouhá léta působil v roli šéftrenéra mládeže SK Kladna. V minulém roce se posunul na pozici sportovního manažera. Petr Brabec nám popsal svou cestu do této pozice i to, jak si zahrál předkolo Ligy Mistrů! 

Petře, jak dlouho zastáváte pozici sportovního ředitele SK Kladna?

V roce 2019, kdy se připravoval prodej stadionu, se konala valná hromada našeho klubu, a tam se volil nový výkonný výbor. Jakožto šéftrenér mládeže jsem se stal členem výboru spolu s Vladimírem Lemonem, Vladimírem Hráským, Jiřím Chvojkou a Jaroslavem Dvořákem. Na první schůzi výkonného výboru jsem dostal nabídku působit v této roli a tu jsem přijal. Oficiální nástup výboru i můj byl 1. června 2019.

Kolik dalších lidí se zapojuje do chodu klubu?

Bylo mým přáním, aby v důležitých funkcích zůstali lidé, se kterými máme podobný náhled na fotbal a směřování klubu. Takže jsem rád, že na pozici šéftrenéra mládeže je Jakub Andrýsek, Jaroslav Želina je sekretářem klubu, kondiční trenérka Petra Cífková se zároveň stará o finanční záležitosti, Jan Pejša je šéftrenérem dorostů a trenérem áčka, Jan Procházka šéftrenérem žáků a Petr Maňkoš je šéftrenérem přípravek. A samozřejmě další trenéři a vedoucí u jednotlivých mužstev, kterých je okolo třiceti.

Dlouhou dobu jste působil v pozici šéftrenéra mládeže. Po konci hráčské kariéry, jste měl hned jasno, že budete trenérem?

Měl jsem představu, že bych dál pracoval v nějakém klubu, ale spíš na jiné pozici než trenérské. Dokonce jsem zkoušel i jinou sféru činností, byl jsem i na nějakých pohovorech, ale všude to většinou končilo tím, že jsem neměl praxi v daném oboru. Tak jsem se nakonec přihlásil na trenérskou licenci a zjistil, že mě to vlastně baví. 

Co Vás přivedlo zpět do Kladna, kde jste začínal s aktivní hráčskou kariérou?

I když jsem velkou část kariéry strávil v jiných klubech, pořád jsem sledoval výsledky SK a byl v kontaktu s lidmi okolo kladenského fotbalu. Nakonec tomu nejvíc napomohl Jan Suchopárek, který byl tehdy šéftrenérem mládeže a oslovil mě, abych přešel z Bohemky, kde jsem tehdy trénoval mladší dorost, na SK. 

V první lize máte odehráno téměř dvě stovky zápasů. Na které angažmá vzpomínáte nejraději?

Bylo jich víc a na všechny vzpomínám rád, každé mělo něco do sebe.

Tak to vezmeme popořadě.

Po vojně v roce 1990 jsem se vrátil do Kladna do 2. ligy. Hráli jsme v horní polovině tabulky. Trénoval nás Standa Procházka, který mně dal šanci v dospělém fotbalu. V porovnání s dneškem jsme hráli za málo peněz, ale byla tu výborná parta. Chodili jsme do práce a na brigády, na tréninky jsme jezdili na kolech, říkali nám cyklistický oddíl.

Pak jste se stěhoval na Moravu do Zlína.

Tam jsem strávil pět let, a poznal, jak to chodí v profi klubu. Pod trenérem Petrem Uličným jsme postoupili do 1. ligy. On mě vlastně dostal do ligy a jsme v kontaktu do dneška. Poté přišel trenér Jožka Adamec, známý „bouřlivák“ a pak trenér Verner Lička, který nás učil profesionalismu po vzoru zahraničních klubů.

V Teplicích přišel vrchol kariéry?

Z pohledu výsledků určitě. Trenér František Cerman mně dal šanci dál pokračovat v 1. lize. Pod trenérem Josefem Pešice, jsme skončili v roce 1999 na druhém místě v lize, což byl historicky největší úspěch Teplic. Díky tomu jsme si zahráli následující sezonu evropské poháry.

Po Teplicích přišlo ještě zahraniční angažmá na Slovensku. Co jste zažil tam?

V Rožumberoku jsem zažil přerod klubu a vzestup mezi nejlepší slovenské týmy. Byli jsme na třetím místě za tehdy ještě Interem a Slovanem Bratislava.

Co pro Vás bylo největším zážitkem v kariéře?

To byl jednoznačně dvojzápas o postup do skupiny Ligy Mistrů proti Borussii Dortmund. Tým nabitý hvězdami, vítěz LM z roku 1997, obrovská euforie v celém městě. Oba zápasy jsme prohráli 0:1, ale uhráli jsme to se ctí a ostudu jsme neudělali. Potom jsme ještě pokračovali v Evropské Lize, kde jsme postoupili přes maďarský Ferencvarosz, ale pak nás vyřadila španělská Mallorca.

Máte radu pro začínající fotbalisty, aby to dotáhli minimálně do 1. ligy jako vy?

Dávat si postupné cíle. Všechno má svůj čas. Projít si všechny kategorie a zbytečně to neurychlovat. Když jsem přišel do Kladna do žáků, tak mým cílem bylo se probojovat do ligového dorostu, potom do áčka, které tehdy hrálo třetí ligu a až potom jsem toužil hrát první ligu. I když se říká, že je jiná doba, tak pořád je to o tom, že fotbal je dřina a musí se tomu něco obětovat. At´ už jsou to tréninky navíc, životospráva, nebo odříkání různých věcí. A právě v dnešní době mají hráči spoustu možností, jak se individuálně zdokonalovat.

Jaká je nyní situace v klubu?

Snad už stabilizovaná. Jsou vyrovnány všechny závazky, které byly zdokumentovány a měly se zaplatit. Všichni, kteří jsou zapojeni do chodu klubu, dostávají pravidelně odměnu dle platné smlouvy. Všechny faktury hradíme v době splatnosti. To je ten největší posun proti minulé době. Dále se SAMK řešíme opravy a údržbu stadionu a doufám, že se podaří vyměnit umělý povrch na naší umělé trávě, protože stav je nevyhovující, a dokonce zdraví nebezpečný.

Kdy je podle Vás reálná šance na návrat SK Kladna do profesionálních soutěží FAČR?

To je spojené s předchozí otázkou. Jsem zastáncem nejdříve vybudovat infrastrukturu a zázemí klubu, aby byl zajištěn jak chod dospělých, tak i mládeže. K tomu všemu samozřejmě potřebujeme různé partnery a sponzory. Nechci jít cestou rychlého nakupování, postupu a možná i zadlužení. Postup do ČFL je reálný, ale profesionální soutěže v dohledné době zatím ne.

Autor: SK Kladno