Památník Lidice získal v pondělí 24. února nejen nového ředitele v osobě Eduarda Stehlíka, ale také novou pamětní desku připomínající obyvatelku Lidic Štěpánku Mikešovou, již několik dní před vypálením vesnice četníci odvlekli na gestapo. Později zemřela v Osvětimi a její příběh zůstal na dlouhé roky zapomenut.

Její jméno stálo na začátku rozepře mezi částí lidických přeživších a Památníkem Lidice, jehož ředitelka Martina Lehmannová později na výzvu ministra kultury odstoupila za své funkce. Ať už tragickému osudu židovky Štěpánky Mikešové předcházelo cokoli, v pondělí 24. února byla odhalena pamětní deska, která dosud opomíjenou oběť nacistického teroru připomene.

„Navzdory všem okolnostem, které otázka osudu této židovské ženy v posledních měsících vyvolala, je památka Štěpánky Mikešové připomenuta,“ uvedl mluvčí Památníku Lidice Filip Petlička při odhalení desky, která je umístěna v hale Muzea Památníku.

Instalaci pamětní desky bohužel poněkud kalí rozepře, která v Lidicích vznikla po odvysílání reportáže České televize, v níž historik Vojtěch Kyncl na příběh dosud opomíjené oběti lidické tragédie poukázal. Uvedl přitom, že Štěpánku Mikešovou udala gestapu její bytná Alžběta Doležalová, což dokládal mimo jiné zpětně zhotoveným zápisem z četnické stanice v Buštěhradě. Zatímco jiní historici, například Vojtěch Šustek, kontrovali, že dokumenty o zatčení Mikešové nejsou úplné a vzhledem k jejich dodatečnému sepsání mohly být zfalšovány četníky, kteří se po válce pokoušeli vlastní selhání skrýt obviněním Alžběty Doležalové, tehdejší ředitelka Památníku Lidice se proti výsledkům Kynclova bádání odmítla kategoricky vymezit a v reportáži jen uvedla, že zváží, jakým způsobem osud Štěpánky Mikešové připomenout.

Reportáž se pak stala předmětem vyhroceného sporu, na jehož jedné straně stála ředitelka Památníku, značná část jeho zaměstnanců či poslední žijící lidická žena Jaroslava Skleničková, a na straně druhé členové lidické buňky Českého svazu bojovníků za svobodu, tvořeného z části přeživšími lidickými dětmi včetně Marie Šupíkové, dcery Alžbety Doležalové. Některé z lidických dětí s Památníkem přerušily oficiální vztahy a podepsaly se také pod stížnost adresovanou ministrovi kultury. Ten vyzval Lehmannovou k narovnání vztahů s přeživšími a když se tak nestalo, vyzval ji k rezignaci.

Sama Lehmannová označila proces za zpolitizovaný. Podle ní se Památník kategorickým odmítáním výsledků historického bádání navrátí k černobílému normalizačnímu výkladu dějin, jenž vytěsňoval vše, co se do tragického příběhu nehodilo. Ministr Zaorálek ji zkritizoval za nedostatek empatie a neschopnost komunikace s lidickými přeživšími, bez nichž provoz Památníku ztrácí smysl. Ze strany lidického Českého svazu bojovníků za svobodu, vedeného Janou Bobošíkovou, pak čelila kritice, že nectí fakta a překrucuje historii.

Její místo nově zaujme vítěz výběrového řízení Eduard Stehlík, který novinářům řekl, že zmíněná reportáž byla jednak nešťastně načasovaná na výročí lidické tragédie a navíc podle něj nezohlednila stanoviska jiných historiků, kteří pravost dokumentu dokládajícího udání Alžběty Doležalové zpochybnili. Zvěčnění jména Štěpánky Mikešové na pamětní desce kvituje.

Autor: (jk)