Vedení kladenské nemocnice má od srpna letošního roku novou posilu. Náměstkem pro léčebně preventivní péči se stal Miroslav Dvořáček, který v nemocnici působí čtvrtým rokem také na pozici cévního chirurga a vedoucího lékaře chirurgického oddělení.

Co Vás přimělo vzít funkci náměstka ředitele pro léčebně preventivní péči?

Těch důvodů je hned několik. Rád bych v managementu zúročil své dlouholeté zkušenosti lékaře a rád také přijímám nové výzvy. Tak jako jsem před čtyřmi lety přijal výzvu postavit v kladenské nemocnici cévní chirurgii znovu na nohy a zabránit tak zrušení angiolinky a Iktového centra ze strany pojišťovny proto, že chyběl cévní chirurg. Opustil jsem Prahu, po dvaceti letech i fakultní nemocnici a odešel tam, kde má moje práce smysl. A chci v tom i dál pokračovat. Pokud mám co nabídnout nemocnici, pacientům a zaměstnancům, rád to udělám.

V kladenské nemocnici pracujete již čtyři roky. Jak ji vnímáte?

Strašně to letí. Když jsem si před čtyřmi lety přijel nemocnici „okouknout“, působila na mě dobrým dojmem a s odstupem času musím říct, že to vůbec není špatná nemocnice. Samozřejmě vím, že se nelze zavděčit všem a že vždycky bude někdo, kdo je nespokojený a má výhrady, ale to platí pro všechny nemocnice stejně.

Jakých změn byste chtěl ze své pozice dosáhnout?

Ve funkci jsem teprve od letošního srpna, takže se zatím seznamuji s provozem všech oddělení a jejich stavem. Postupně pronikám do problematiky řízení a studuji problémy k řešení, které mám v zadání před sebou. Nově se nám podařilo dotáhnout do konce například zajištění nové psychiatrické péče pro pacienty nemocnice. V obecné rovině lze říci, že chci zvýšit efektivitu práce v nemocnici. Rezervy jsou vždy, to vím dobře. Na druhou stranu si uvědomuji, že zaměstnanci potřebují kvalitní podmínky pro to, aby mohli dobře vykonávat svoji práci, což není díky nastavenému systému ve zdravotnictví lehké.

Kde vidíte největší potenciál pro rozvoj kladenské nemocnice?

Uvítal bych těsnější spolupráci s praktickými lékaři i s lékaři specialisty z Kladna a okolí. Základem je ale kvalitní osobní a odborná komunikace, v tom vidím velký potenciál. Rád bych, aby pacienti preferovali naši nemocnici před ostatními, a to díky dokončení rekonstrukce pavilonů nemocnice, kdy budeme schopni všem nabídnout větší komfort. Spokojený pacient = spokojený lékař.

Co je v současnosti největším problémem, který musíte řešit?

Největší problém, a to se týká většiny nemocnic, je nedostatek kvalitního kvalifikovaného personálu z řad lékařů i sester. To vidím jako největší problém. Výpadek někdy i jednoho člověka může ohrozit chod celého oddělení.  To je velké riziko. Jinak problémů máme k řešení opravdu dost a nedá se jednoznačně říct, který je největší. Vše řešíme systematicky podle priority.

Dá se skloubit práce v managmentu s Vaší profesí chirurga?

Věřím, že ano a jsem rád, že mě v mém rozhodnutí podporují nejen moji kolegové z chirurgie, ale i vedení, takže věřím, že se to zvládnout dá, jinak bych do toho nešel. Čas ukáže, zda se mýlím.

Když porovnáte českou a zahraniční chirurgii, jak si stojíme?

Zatím velmi dobře, troufám si říci. O české chirurgy je stále velký zájem i v zahraničí. Samozřejmě, že je zahraničí široký pojem, ale ve srovnání se světovou špičkou jsme na tom dobře. I zde platí, že „šikovné české ručičky“ si poradí s lecčím.  Umění improvizovat, to je výhoda českého chirurga. Jejich zručnost se ale pomalu vytrácí. Souvisí to s rozvojem technologií vůbec. Dnes už si děti od malička hrají úplně jinak než my. Netrénují zručnost, jen „leští“ mobily, a to je strašně málo. Chirurgie je nekonečný trénink. Dříve se na post chirurga stály fronty. Dnes skoro není zájem. Souvisí to s poklesem zájmu o manuální práci. Řemeslo upadá a je to škoda. Umělá „převzdělanost“ to bohužel nevyřeší.

Je něco, co podle Vás v dnešním zdravotnictví, kromě personálu, schází?

Chybí mi silná jednota lékařského stavu i sester. Bez ní lze těžko něco dokázat. Chybí mi větší kolegialita mezi lékaři. Dnes, více než kdy jindy, hraje každý sám za sebe. Strach z průšvihu vytlačil z medicíny selský rozum a nahradil ho alibismem.  Málokdo má ještě v sobě pocit zodpovědnosti. S tím se setkávám často. Jsme na jedné lodi, měli bychom si vážit jeden druhého.

Co děláte nejraději ve svém volném čase?

V posledních letech se to hodně změnilo. Prostě se snažím relaxovat. Chodím třeba po lese a sbírám houby. Nebo si vezmu kolo a jedu se projet. Snažím se pravidelně chodit na jógu, to je teď můj poslední hit, zjistil jsem, že mi “perfektně“ sedí.  Baví mě vařit, to je také záležitost posledních pár let. Poslouchám muziku, sám hraju na několik nástrojů. V zimě rád lyžuji. Prostě od každého trochu.

Pro Verču: Info o lékaři – dát do rámečku

MUDr. Miroslav Dvořáček

Vystudoval 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, má atestaci z chirurgie a cévní chirurgie. Od roku 2010 pracuje také jako soudní znalec v oboru chirurgie se zvláštní specializací na cévní chirurgii.
Působil tři roky v Nemocnici Na Homolce na oddělení Kardiovaskulární a cévní rekonstrukční chirurgie a poté šestnáct let na chirurgické klinice Fakultní nemocnice Královské Vinohrady jako vedoucí lékař a šéf cévní skupiny. Od roku 2015 pracuje v Oblastní nemocnici Kladno jako ordinář cévní chirurgie a vedoucí lékař oddělení chirurgie. Absolvoval řadu odborných stáží v Rakousku, Německu nebo Izraeli. Ve volném čase rád sportuje a k jeho koníčkům patří i muzika a vaření.

Autor: Hana Plačková