ROYAL Fitness SAMK Měsíčník Kladno
ČSAD KLADNO Nad Kladnem Klapod
  • Nad Kladnem
  • SAMK
  • SOU a SOŠ Kladno

Povídka Kladenských listů: Za oponou 5

Čtvrtek, 7. listopadu 2019 07:10

Dneska nás konečně čeká premiéra. Kromě radosti přinese i jedno ne zrovna příjemné překvapení. Jaké bude a jak se s ním Jadwiga vyrovná? Přečtěte se v dnešním pokračování povídky KateřinyVágnerové.

Se zatajeným dechem se usadila v hledišti, kolem hlučící hlasy. Bylo plno do posledního místečka. Světla zhasla a nad hlavami diváků se rozprostřela noční obloha pokrytá tisícem hvězd. Ucítila vůni trávy plné večerní rosy, málem se shýbla, aby cítila, zda jí ochladí horkou dlaň, ale zarazila se a rozhlédla. Uslyšela ohromené povzdechy: „To je boží, vona je to snad vopravdu rosa! Mám úplně mokrý nohy… Slyšíš ty cvrčky?… Jé, koukej, támhle je velkej vůz, že jo? A tam Severka, myslíš, že opravdu ukazuje na sever?… Buďte zticha, sakra, už se začíná.“ Opona se zvedla a Jadwiga propadla kouzlu příběhu právě tak, jako ostatní diváci. Nechápala, jak toho pan Laucký dosáhl, měla však pocit, že je uprostřed děje. Hlava se jí točila. Ve vzduchu poletovali křičící rackové. Na tvář jí dopadla sprška vody z vln narážejících na útesy. Otřela ji rukou a olízla. Byla slaná! Na co všechno nemyslel!

Scéna se proměnila a ocitli v luxusně zařízeném salónu. V krbu praskal oheň a až sem ucítila vůni pivoněk, které ohýbaly své těžké květy přes hranu křišťálové vázy. Kde je teď sehnali? podivila se pro sebe, ale pak už omámeně sledovala Davida, jak odolává svádění její sestry s měděnou korunou vlasů.

„Je to jen hra. Ty jsi ta, kterou miluju,“ opakovala si pro uklidnění jeho včerejší slova. Na chvíli zavřela oči a propadla se do vzpomínky. „Kocham cię!“ zašeptala to, co mu včera neřekla. Ze snění ji vyrušil klapot pantoflíčků na naleštěných prknech. Zamrkala a rozevřela víčka přesně ve chvíli, kdy do salónu vešla Danuta v plavé paruce. Ještě si stačila pomyslet, že opravdu vypadá roztomile, když si uvědomila, že na jevišti je i její zářivější podoba.

Nechápavě přelétala pohledem z jedné ženské tváře na druhou, hlavou se jí hnala smršť myšlenek, až nakonec zvítězila jediná: S kým jsem to teda mluvila? S nějakou pitomou dvojnicí, která mě oblbla sladkýma řečičkama?

A pak ještě jedna: Věděl to David?

S pocitem, že pokud okamžitě neodejde, tak se pozvrací, s pocitem totální zrady, se začala drát ze svého místa. Nevnímala nic. Ani podrážděné reakce diváků, kterým cestou šlapala na nohy, ani dvojhlasé zajíknutí žen na jevišti, ani strnutí Davidovo. Vyběhla po schodech a pevně za sebou zamkla dveře. Pro útěchu vzala do náruče Chopina, jenže ho sevřela příliš pevně. Sekl packou, schoval se do rohu a široce rozevřenýma očima zíral, jak divoce vzlyká.

„Zatraceně, všechno se pokazilo zrovna v tom nejlepším,“ klel pro sebe Teodor. Premiéra probíhala téměř až do finále skvěle. Diváci přišli se spoustou očekávání, nakonec už jeho divadlo znali a dobře věděli, že každá nová hra bude plná zázraků. Podle jejich reakcí pak poznal, že nebyli zklamaní. Jenže potom musela ta zpropadená Jadwiga celou atmosféru úplně zničit. Zrovna v tom nejlepším, ve chvíli, kdy dojde ke konfrontaci obou sester, se naprosto zbláznila a vyběhla ven. Pošlapala přitom nohy půlce divadla, to však nebylo to nejhorší. Větší průšvih byl, že od toho okamžiku ti tři na jevišti nepodávali pořádný výkon. Celý vrchol dramatu šel do kopru. Diváci takovou věc samozřejmě poznali. Potlesk netrval zdaleka tak dlouho, jak byl zvyklý, a taky raut po premiéře skončil nečekaně brzy – všichni se poznenáhlu vytratili a v divadle zůstali jen ti, co tam patřili.

„Tak teď si můžeme některé věci objasnit,“ pronesl Teodor jedovatě. „Nejsem s vámi ani za mák spokojený. Příště se musíte snažit daleko víc.“ Přejel pohledem po umlklé skupině. „Teď zmizte. Ne, ty ne,“ obrátil se na Davida. „Ty zůstaň.“

Počkal, až budou sami.

„Nemysli si, že jsem si nevšiml tvých snah zamířit hned po představení za tou holkou. Než odešli diváci, jsem to rozhodně nemohl dovolit. Ovšem teď, teď ji koukej uklidnit. Co jí vůbec přelítlo přes nos?“

„Myslím, že poprvé viděla obě Danuty pohromadě.“

„Do prdele, tos jí je nemohl nějak šikovně vysvětlit? Nějak předem ji připravit? Myslel jsem, že tě to napadne. Takže to budeš muset napravit teď. Musíš jí namluvit, že neexistují dvě Danuty. Že to je jen otázka šikovného namaskování, že ta druhá je úplně cizí ženská, její sestře podobná.“

„Samozřejmě, pane. Taková věc bude naprosto snadná,“ odpověděl mladý muž jedovatě. „Zcela jistě mi uvěří. Zvlášť potom, co s tou plavovlasou mluvila.“

Teodor na vteřinu vypadal, že se na něj vrhne.

„Máš vůbec něco v hlavě? Proč jsi za ní neposlal zrzavou?!“

David pokrčil rameny s hranou nevinností.

„Chtěl jste, aby se usmířily. Ta blonďatá je milejší.“

Teodor ho chvíli upřeně pozoroval. Pak pronesl takřka šeptem: „Rozhodně se postarej, aby ti uvěřila. Třeba jí vysvětli, že si skutečná Danuta jen zkoušela kostým a paruku, avšak na premiéře hrála ta druhá. Je ve tvém zájmu to zvládnout. Protože jinak…si už žádnou další roli nezahraješ.“ Výhružka v hlase se nedala přeslechnout.

„Jadwigo,“ ozvalo se Davidovo zavolání a vzápětí lehké ťuknutí na dveře. Přikryla si hlavu polštářem. Nechtěla ho slyšet. Kdyby přišel hned po premiéře, nejspíš by se zachovala jinak. Jenže od konce hry už uplynula celá věčnost. Zřejmě se dole dobře bavil a teprve teď, když večírek skončil, vzpomněl si na ni.

„Jadwigo! No tak, otevři, prosím!!!“ Bušení pokračovalo, až se proměnilo v nepřetržitou smršť úderů. „Jsi v pořádku? Pokud neotevřeš, vyrazím dveře!“

Vzdala to a šla otevřít. Na ústech rozmazanou rtěnku, kolem očí černé kruhy od řasenky. David stál krok od ní, ruku napřaženou k dalšímu bouchnutí a na tváři mu probleskla úleva.

„Jsi celá. Miláčku, strašně jsem s o tebe bál.“

„To ti to bání docela trvalo,“ pronesla nepřátelsky, v koutku duše však byla strašlivě ráda, že přišel. Odpustí mu, jak jinak, jenom ji bude muset pár věcí objasnit.

Pokusil se o to, jenže dvojnici její sestry vysvětlit nedokázal. Možná ani nechtěl. Nakonec se rozhodl.

„Dobře, ukážu ti, jak to je. Pojď.“

Vzal ji za ruku a odvedl dolů. Z kapsy vytáhl velký klíč a odemkl dveře. Přesně ty, které Jadwigu tak dlouho zajímaly. Vtáhl ji dovnitř. O stěny se opíraly desítky obrazů, kulis a návrhů rekvizit. Nejenom těch, které malovala ona. Mnohé zjevně patřily do jiných her. Nábytek v různých stylech, zrcadla, hodiny, nádoby malé i velké, vázy s květinami, klec s papouškem, police se sbírkou prachem poprášených lahví vín. A také celá spousta návrhů kostýmů, pečlivě seřazených podle historického období.

Nechápala, proč ji David právě teď vede sem, jako by se tím všechno mělo vysvětlit. Pak strnula. Mezi tou spoustou pláten byly i obrazy lidí. Většinu znala – Marii, Ester, Jardu s Pepou, všechny herce.

Prudce se otočila ke druhé stěně. Tam byla opřena díla, která vznikla pod jejíma rukama. Všechna včetně obou Danut. Jen na jednom někdo chyběl. David! David, který stál vedle ní.

„Helena byla talentovaná malířka, jak vidíš,“ podotkl. „I když ty jsi ještě mnohem nadanější. Obě jste ale dokázaly to, co málokterý umělec. Dát do svých obrazů život. Potom už stačilo jen málo… A to málo zase umí Laucký. Vaše výtvory opravdu oživit.“

Opřela se zády o zeď a svezla se na podlahu. Byla si jistá, že déle by ji nohy neudržely. Najednou bylo všechno tak jasné.

„Takže ty vlastně nejsi?“ řekla a jen stěží potlačovala pláč.

Pokrčil rameny.

„Někdy jsem jen namalovaný. A někdy chodím, dýchám, cítím… Jsem? Žiju? Já nevím. My nikdo nevíme. Není to jednoduché, věř tomu. Zčásti vnímáme, i když jsme jen na obrazech. Víme, co se před plátny děje. Ve skutečnosti víme víc, než Laucký tuší. Zvlášť já a Danuty.“

Sedl si na zem vedle ní a zkusil ji obejmout kolem ramen. Ucukla.

„Proč?“

„Co proč?“

„Proč sis se mnou začal? Přikázal ti to pan Laucký?“

„Pane bože, ne. Ano, dovolil to. Ale to já po tobě toužil. Já sám.“

„Jenže dneska tě za mnou poslal, že?“ došlo jí najednou. „To ho nenapadlo, že mi něco řekneš? Že mi tohle ukážeš?“

„Věřil, že jeho výhružka, že pokud ti cokoli prozradíme, už nás nikdy z obrazů nepustí, bude stačit. U většiny funguje skvěle, jsou to vlastně jen loutky. Mají odborné znalosti, které jim Helena dala, ale nemají duši. Dělají, co si Laucký přeje. Na povel se usmívají, na povel mračí, podle toho, jak tahá za špagátky. Jenže dost nedocenil tvůj talent. Do mě i Danuty jsi vložila nekonečně více osobnosti, než dokázala dát svým postavám Helena. Danuta je dokonalým otiskem tvé sestry, vlastně každá z obou Danut je otiskem jedné z jejích částí, a já… já dokážu milovat.“

Odtáhla se od něj. Měla pocit, že kdyby se jí dotkl, udělalo by se jí špatně.

„A proč jsi teď se mnou? Proč tady nejsi s nima placatý?“ zeptala se ostře, hlas plný nepřátelství.

„Protože mě Laucký za tebou opravdu poslal. Svým způsobem má o tebe starost, i když jenom proto, že tě potřebuje. Chce, abys byla spokojená, abys tu zůstala. Helena spáchala sebevraždu. Prý náhlé pominutí smyslů. Nejspíš už nedokázala pokračovat. A on si nepřeje, aby se situace opakovala. Takže jsem tě měl přesvědčit, že je všechno v pořádku.“

„A proč jsi to, zatraceně, neudělal?“ Rozbrečela se jako malá. Na tvářích jí naskákaly fleky, z nosu jí teklo, ale nestarala se o to. V tu chvíli Davida nenáviděla.

„Protože si zasloužíš pravdu,“ odpověděl tiše. „A protože tě miluju natolik, abych riskoval, že mi ji neodpustíš. Možná si budeš myslet, že tě mám rád jen proto, že jsi mě tak namalovala. Snad to tak je. Jenže uvědomuješ si, co jsi dokázala? Stvořila jsi lásku samu.“

Konečně dovolila, aby ji objal. Usnula v jeho náručí, ale když se ráno probudila, byl pryč. Pochopila, že s ní bude jen tehdy, když na to dostanou svolení.

V okamžiku kdy vešel, zahlédl, jak Jadwiga zamyká dveře, které rozhodně nikdy neměla otevírat. Klíčem, který neměla mít. Podíval se na její vyděšený obličej a natáhl ruku.

„Dej mi ho.“

Sevřela klíč v dlani, jako ten největší poklad.

Pohrdavě se ušklíbl.

„Takže ti ho dal?“

„Jen půjčil,“ odpověděla. Vzpurnost v jejím hlase ho popudila.

„Proč?“

„Abych ho mohla vidět i tehdy, když nedovolíte, aby přišel on za mnou.“

Takže moje výhružka, že když se nebude chovat patřičně, tak ho neoživím, byla poněkud kontraproduktivní, pomyslel si a rychle uvážil, jak pokračovat. Pak se rozhodl.

„Dobře, holčičko. Nalejeme si čistého vína. Vlastně to věci zjednodušuje. Takže mi řekni. Proč tam chodíš? Baví tě koukat se, jak je opřený o zeď? I když, namalovala jsi ho hezky, to zase ano.“

Neodpověděla, jen nenápadně couvala ke vstupním dveřím. Zasmál se.

„No, jen směle do toho. Běž, otevři je a odejdi!“

Zaváhala. S viditelným úsilím udělala krok a pak ještě jeden. Pak se zastavila.

„Nedokážeš to, aby bylo jasno. Nemůžu ti dovolit potulovat se po ulicích. Mohla by ses rozhodnout skočit pod auto, jako to udělala Helena.“

„Vy…“ pípla, „vy mě nějak ovlivňujete? Co ještě dělám na váš příkaz?“

„Už skoro nic. Jen se moc nevyptáváš, nikomu nevoláš… Ne že bych z tebe nemohl udělat poslušnou figurku, jako jsou všichni ostatní. Jenže se bojím, že bys pak nedokázala malovat tak skvěle, jak to zatím děláš. Podívej, zlatíčko,“ blížil se s jistotou hada, který hypnotizuje ptáče. „Proč se bráníš? Starám se přece, abys byla spokojená. I milence jsem ti dovolil. A dovolím i nadále. David už tě nebaví? Stačí říct, můžeš si vybrat kohokoli jiného z té smečky a bude ti k dispozici. Nebo…“ Přistoupil až k ní, uchopil za bradu a políbil. Pokusila se vysmeknout, ale držel pevně. „Jsi hloupá, mohl bych tě uspokojit daleko lépe než on. Já jsem přece živý, on je jen iluze.“ Chvěla se jako struna. Ještě kousek bude napínat a mohla by prasknout. Pustil ji a okázale si otřel rty hřbetem ruky.

„Tak dobře, patrně dáš přednost tomu plochému seladonovi. Nevadí. Stejně mám raději trochu barvitější osobnosti, než je takové vycmrndlé vyžle jako ty.“

Se zájmem sledoval, jak jeho slova působí. Vypadala, jako by jí dal facku. V pořádku. Z nedostatku sebevědomí u druhých dokázal odjakživa vytěžit maximum. Ne že by mu bývalo dělalo problém se s ní vyspat, ale netrval na tom. Důležitější bylo ji ovládat. Sex byl dobrý prostředek, naštěstí ne jediný.

Když usoudil, už dal své pohrdání najevo dostatečně, pokračoval s klamnou vlídností: „Takže aby bylo jasno. Pokud budeš hodné děvčátko, postarám se maximálně o tvou spokojenost. Budeš mít, co si zamaneš. Kromě svobody samozřejmě, ale tak už to v životě chodí. Nikdo nemůže mít úplně všechno.“

„Proč?“ vydechla a popotáhla.

Znechuceně se na ni podíval.

„O používání kapesníku ti doma neřekli? Co proč?“

„Proč mě tady chcete?“

„Není to jasné? Stačí mi zaplatit jednu malířku a mám všechno. Peníze i slávu. Vlastně, když to vezmu kolem a kolem, nemusel bych ti vůbec platit. Jenom nakupovat, co si přeješ mít. Ovšem protože jsem dobrák, na tvém účtu přibývají peníze. Nevadí mi to. Nemusím totiž utrácet za herce ani ostatní personál, dokonce ani kytku pivoněk nemusím kupovat. Všechno mi namaluješ ty. Náramně ušetřím. Navíc, třeba skutečné moře s živými racky bych bez tebe neměl. Mé divadlo se ne nadarmo jmenuje Divadlo divů. Ty je maluješ, já zhmotňuji. Ne každý malíř tohle umí. Proto tady zůstaneš tak dlouho, dokud já budu chtít. A záleží jen na tobě, jak bude tvůj pobyt zde vypadat.“

Konec páté části. Pokračování příští čtvrtek.

Autor: Kateřina Vágnerová



  1. zprávy

    Nemohu vyjet z garáže, uvedla žena kladenským strážníkům

  2. pozvánka

    V Královickém dvoře budou Velikonoce ve znamení grilování a skokových závodů

  3. pozvánka

    Soutěž o nejlepší nádivku a taneční zábava v Sokolovně Kvíček ve Slaném

  4. zprávy

    Blíží se termín zápisu dětí do kladenských škol

  5. video

    Kanonýři Kladno se probojovali do finále, příjďte je podpořít v sobotu

  6. krimi

    „Kam chceš dojít,“  protidrogový projekt pro školáky zavítal do Zvoleněvse

  7. pozvánka

    Blíží se Velikonoce v Zooparku Zájezd, podívejte se co vše pro vás připravili

  8. krimi

    300 tisíc je v nenávratnu, varujeme, upozorňujeme a je to marné a je to marné

  9. video

    Velikonoce na Čabárně v Kladně přilákaly celé rodiny

  10. pozvánka

    Kladenské trhy na náměstí Starosty Pavla pokračují opět ve středu

  11. kultura

    Výstava miniatur Buštěhradského pediatra Pavla Skály je v Kladně jen do středy

  12. komerční sdělení

    V kladenském Royal Fitness na Vás čeká velikonoční dobrodružství

  13. video

    VIDEO: Cyklohráčkem z Prahy do Slaného a zpět, nebo do Zooparku Zájezd

  14. zprávy

    Poradíme vám, kde tento týden můžete fandit kladenským sportovcům

  15. zprávy

    Cyklohráček letos poprvé přivezl výletníky do Slaného.

  16. zprávy

    Redakční výběr toho co vám možná tento týden v Kladenských listech uteklo

  17. zprávy

    Cenu hejtmanky 2023 převzala také Ivana Sedláková ředitelka SOUPŠ Kladno-Vrapice 

  18. kultura

    Kraj podpoří tři divadla mezi nimi je Divadlo Kladno

  19. zprávy

    Peníze na podporu soutěží pro děti a mládež poputují i na Čabárnu a do Stochova

  20. kultura

    Nahlas a potichu, recitátorská soutěžní přehlídka zná své vítěze