Chtěla skočit ze Sítenského mostu, policista jí to rozmluvil a jsou z nich přátelé
Středa, 9. října 2019 07:40
Člověk se někdy dostane do složité životní situace, ze které nevidí východisko. Paní Hana z Kladna chtěla své nemalé problémy vyřešit odchodem z tohoto světa. Posilnila se alkoholem, napsala dopis na rozloučenou a šla skočit ze Sítenského mostu. To jí naštěstí rozmluvil policista Jiří. Hana se svou rodinou mu za to včera na služebně v Dubí poděkovala.
Dobrou práci odvedli policisté prvosledové hlídky v Kladně. 23. září, při pravidelné kontrolní hlídce si všimli ženy podezřele se naklánějící přes zábradlí Sítenského mostu. Sebevražedkyni se jim podařilo přemluvit, aby od svého činu upustila. Svým pohotovým a profesionálním jednáním zcela jistě zachránili lidský život.
„U policie sloužím již 13 let. Za tu dobu jsem již nesčetněkrát zasahoval u podobných případů, ale poprvé v životě se mi stalo, že by mi někdo takto veřejně přišel poděkovat. Je to pro mě ta nejhezčí zpětná vazba,“ říká skromně policista Jiří, který ženě její rozhodnutí rozmluvil, a začíná vyprávět příběh osudné noci. „Prováděli jsme běžnou kontrolní hlídku, když jsme na mostě viděli paní, která koukala z mostu, a vedle sebe měla položenou láhev. V ten moment nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěla skočit. Já se ještě koukal do zpětného zrcátka a viděl jsem, jak už se žena naklání přes zábradlí. Proto jsme se s kolegyní otočili a jeli zpět. Na místě jsme spatřili plačící paní. Tak jsem k ní opatrně přistoupil a začal k ní mluvit. Ona se nejprve bavit nechtěla, ale když jsem jí potom řekl, aby si sedla na zem, uposlechla a já se usadil vedle ní. Paní se rozpovídala o svých problémech a starostech. Nakonec jsme zavolali lékařskou pomoc.“
O tom, že paní Hana chtěla skončit se životem, svědčil i dopis na rozloučenou, který měla u sebe. „Vypila jsem tři skleničky vína, koukala se na seriál v televizi, u kterého jsem napsala dopis, uložila děti a šla na most. Po celou dobu jsem byla při smyslech a věděla, co chci udělat. Ale ta situace, do které jsem se dostala, byla tak tíživá, že jsem to musela jít udělat,“ popisuje těžký večer paní Hana a dodává: „Na most mě přivedl sled událostí, které se odehrály. Onemocněla jsem rakovinou, přišla o práci, syn mi neodmaturoval, neměla jsem finance na to, abych nakoupila dětem věci do školy a poslední kapka byla, když mi na sociálce zamítli přídavky. Maminku jsem do toho zatahovat nechtěla, je to důchodkyně a nemohu si od ní brát peníze.“
Paní Hana dnes přiznává, že si po tom všem, čím prošla, uvědomuje, že to bylo z její strany špatné rozhodnutí. Na svět se už dnes dívá úplně jinak a je šťastná, že jí policisté zachránili život. I proto jim přišla osobně poděkovat a předat bonboniéru. Nebyla však sama, kdo přišel. S sebou měla i maminku a nejstaršího syna Martina. Shledání to bylo dojemné. Objímalo se, děkovalo, vzpomínalo a povídalo. „Všem prvosledovým hlídkám bych chtěla vzkázat, že jsou to chlapi a ženy na pravém místě. Přeju jim, aby takovýchto zásahů měli co nejméně. A lidem, kteří by měli myšlenky na sebevraždu, bych ráda řekla: Nejprve se zamyslete, zavolejte své kamarády a známé než se odhodláte udělat něco, co už nepůjde vzít zpět. Život máte jen jeden.“
Autor: (mv)