Jaká volba je ta správná? – Zuzana Šaldová
Středa, 31. července 2019 07:30
Také v letošním roce obdržela porota vědomostní soutěže Lidice pro 21. století stovky esejí na pečlivě vybraná témata. Deseti až čtrnáctileté děti a mládež ve věku od patnácti do devatenácti let se v textech zamýšlejí nad tragickými událostmi minulého století a zasazují je do kontextu současnosti. Mnohé práce jsou stylisticky vydařené a především obsahově hodnotné. Kladenské listy ve spolupráci s Památníkem Lidice přinášejí čtenářům ty nejpovedenější ze zaslaných prací.
Více se o soutěži Lidice pro 21. století dozvíte ZDE:
Na téma „Vlastenectví nebo vlastizrada“ se rozepsala Zuzana Šaldová, soutěžící v kategorii od patnácti do devatenácti let.
Konečně usnuli. Posadila jsem se ke stolu, rozpustila vlasy, promnula si obličej
a zachytila svůj odraz v okně. Ještě mě čeká umýt nádobí. Drobky ovšem stačí jen smést na podlahu. Na to už mi také nezbyly síly. Kéž by tu teď stál a objal mě. S očima upřenýma na mé dva poklady si oblékám noční košili. Stačí mi jen jeden pohled na ně. Na světě není zas tak zle. Usmívám se. Taky mám pro…
BUCH BUCH BUCH… „Mach es auf!“ Než jsem stihla zareagovat, dveře se rozlétly. „Guten Abend, Frau Šafářová.“ Neunikla mi ironie v jeho hlase ani špatně vyslovené „Ř“. Guten… S rukama zkříženýma na prsou jsem je mlčky pozvala dál. Rozhlédli se po místnosti a nabídli mi židli. V mém domě.
„So?“ Dál jsem nepřítomně hleděla na náš odraz. „Sie wissen, wie wir hier sind.“ „Ne, nevím.“ Čeština je rozhodila. Já jsem Češka, odmítám mluvit německy. „Wo ist dein mann? Wo sind andere tschechische Widerstandskräfte?“ „I kdybych to tušila, myslíte, že bych vám to řekla?“ „Deutsch, bitte!“ vyštěkl. Vojtíšek se převalil na bok a vystrčil nohu zpod peřiny. Gestapáci se podívali jeho směrem.
Chce se mi křičet při pomyšlení na rozhodnutí, které musím učinit. Vlastenectví, nebo vlastizrada? Smrt, nebo život? Zradit svého muže a zemi, nebo zajistit svým dětem a sobě jednosměrnou jízdenku do Osvětimi? Na čem mi záleží víc? Co jsem ochotná obětovat? Své zásady, či vlastní bezpečí? On by věděl, jak se rozhodnout. Vždy to věděl. Teď to ale záleží na mně. On by mi poradil správnou cestu. Existuje však v této situaci ta SPRÁVNÁ CESTA? Nevybírám mezi dobrem a zlem, nýbrž mezi zlem a zlem. Ať zvolím jakkoli, zvolím špatně. Co tedy mám dělat?
„Denken Sie an die Kinder…,“ vyrušil mě z myšlenek druhý muž, jenž dosud mlčel. Děti. Moje jediná radost. Uchráním je alespoň jednou z možností? Nebo váhám pouze mezi smrtí vlastence a zrádce?
Znovu pozoruji tmavé sklo, za nímž svítí pár světel. Nic se na něm nezměnilo, až na slzy koulející se po mých tvářích.
Autor: Zuzana Šaldová