Central Kladno Základní umělecká škola Základní umělecká škola Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO
  • SAMK
  • Divadlo Lampion
  • Labyrint hledá pedagoga

Ústa, která nikdy nepromluvila – Julie Nováková

Úterý, 9. Červenec 2019 09:00

Také v letošním roce obdržela porota vědomostní soutěže Lidice pro 21. století stovky esejí na pečlivě vybraná témata. Deseti až čtrnáctileté děti a mládež ve věku od patnácti do devatenácti let se v textech zamýšlejí nad tragickými událostmi minulého století a zasazují je do kontextu současnosti. Mnohé práce jsou stylisticky vydařené a především obsahově hodnotné. Kladenské listy ve spolupráci s Památníkem Lidice přinášejí čtenářům ty nejpovedenější ze zaslaných prací.

Ústa, která nikdy nepromluvila – Julie Nováková (Zdroj: Památník Lidice)

Více se o soutěži Lidice pro 21. století dozvíte ZDE:

Na téma „U nás doma se vypravuje“ se rozepsala Julie Nováková, soutěžící v kategorii od deseti do čtrnácti let.

Ústa, která nikdy nepromluvila

Každým rokem si s úctou připomínáme utrpení lidstva, které je spojováno s průběhem 2. světové války… Existuje mnoho odborných pramenů, spousta detailů byla vylíčena pamětníky, kteří přežili. A přesto se nikdy nedozvíme celou pravdu… Pomněnkově modré oči mého pradědečka, oči plné dobroty a laskavosti, oči, jejichž jiskra navždy uhasla roku 1996 a já je nikdy nepoznala, viděly tolik bolesti a utrpení, že to nebylo možné slovy vypovědět a dědečkova ústa nikdy nepromluvila. Vím jen, že v roce 1943 měl být odveden Wehrmachtem jako voják německé armády, protože měl německé předky. Odmítl s tím, že je Čech a na svou národnost je hrdý. Poté byl odvezen na území Německa, kde v zajateckých táborech vykonával tu nejhrůznější práci, kterou si mnozí z nás nedokáží ani představit. Jeho úkolem bylo odklízet mrtvé, ti, v nichž ještě plála jiskřička života, ho prosili o ukončení svého trápení… Pradědeček se nikdy ani slůvkem nezmínil o těchto trýznivých dnech svého života, když za ním roku 1994 přišel zástupce Svazu nuceně nasazených, aby vyplnil žádost o finanční odškodnění, nervově se zhroutil, ale bariéru mlčení nikdy neprolomil… Veškeré informace se tehdy prababička dozvěděla právě prostřednictvím příchozího zástupce, respektovala však pradědečkovo prožité trauma a zdvořile odmítla nabízené odškodnění. Jedinou, pouhým okem viditelnou, stopou na pradědečkově těle po krutém zacházení v období 2.světové války byla veliká prohlubeň na levé noze. Jizvy na srdci a na duši tohoto úžasného muže však nikdy nikdo neodhalil, i když to byla právě ta nejtěžší a nejzávažnější zranění, která ho trýznila celý život… Tento příběh je zároveň prosbou, abychom při pietních akcích v tichosti vzdali úctu i těm, kteří válku přežili, ale jejichž ústa nikdy nepromluvila, těm, o nichž nejsou vedeny žádné statistiky, a přesto jich jsou možná stovky, možná tisíce…

Autor: Julie Nováková