Dílo Edgara Allana Poea propojené s autorskou poetikou Jiřího Š. Hájka v originálním hororovém pastiši. Dům Usherů II odehraje kladenské divadlo již tuto sobotu.

V nedaleké budoucnosti, v době, kdy se opět pálí knihy a je všeobecně zakázaná fantazie, postaví veliký Poeův obdivovatel repliku domu Usherů. Uchovává v ní velké knihy historie, ale zachránit je se mu nepodaří. Cenzorská jednotka rozhodne o srovnání se zemí. Ještě než se tak stane, jsou pozváni do domu, aby věděli, co ničí. Inscenace se vymyká tradičnímu pojetí divadelního prostoru, neboť se bude odehrávat v různých prostorách divadla.

„Četl jsem vždycky především povídky, protože jsem jinak obecně moc nečetl a na kratší vzdálenosti to pro mě bylo nejpřijatelnější. Mezi mé nejoblíbenější autory patřil Edgar Allan Poe a Ray Bradbury. První jmenovaný napsal povídku Dům Usherů, ten druhý pak v knize Marťanská kronika povídku Usher II, která kombinuje atmosféru a tvorbu Poea s jednoduchým, hororově groteskním syžetem,“ říká autor a režisér Jiří Š. Hájek.

„Vždy jsem měl rád horory a Poe je v tomto směru klasikem. Povídky mají hutnou atmosféru a lehce zvrácený humor. Zároveň je velice rád převracel často na hlavu. A to jsou všechno věci, které vyznávám i já,“ doplnil Hájek

„Inscenací Dům Usherů II bychom v první řadě chtěli vzdát hold dílu Edgara Allana Poea. Poezie zazní v překladu Vítězslava Nezvala (Havran, Červ Dobyvatel, Sonet vědě, Duchové mrtvých, Anně). Kromě básní jsme se nechali inspirovat atmosférou Poeových povídek (Předčasný pohřeb, Muž, který se rozpadl, Metoda doktora Téra a profesora Péra, Zrádné srdce v ulici Morgue nebo Maska červené smrti). Kromě E. A. Poea byla zásadním inspiračním zdrojem povídka Raye Bradburyho Usher II. A také poetika starých hororových filmů například Frankenstein režiséra Jamese Whalea z roku 1931. Poslední premiéra sezóny 2018/19 bude zároveň unikátní svým specifickým pojetím prostoru divadelní budovy, hlediště i foyer,“ uvedla dramaturgyně Anna Smrčková.

Edgar Allan Poe Edgar Allan Poe (1809-1849) položil základní kámen k žánrové poetice detektivních a hororových povídek. Své příběhy povětšinou stylizoval do neznámého prostředí a opuštěných míst, která podporují skličující atmosféru. Zároveň v nich však můžeme objevit velké množství symbolů. Mezi hlavní motivy patří smrt, umírání, přechod mezi životem a smrtí, duše zemřelých, přízraky a vše, co souvisí s koncem života.

Herec a režisér Jiří Š. Hájek se narodil v roce 1982 v Táboře. Vystudoval herectví na divadelní fakultě JAMU. Spoluzaložil proslulé olomoucké divadlo Tramtarie, byl v angažmá v brněnském HaDivadle a působil jako herec a režisér v kultovním divadle BuranTeatr. Zde režíroval například inscenace Pan Polštář (2007) či Můj romantický příběh (2012). V roce 2013 nastoupil do Městského divadla Kladno. Kromě hereckého angažmá na této scéně také pravidelně režíruje. Jako režisér je podepsán pod inscenacemi Podnájem na bulváru Courteline (2015) a Nadaný žák (2016), režijně se spolupodílel na inscenaci Soudné sestry (2016). V roce 2017 zde vytvořil inscenovaná čtení současných textů Lebka z Connemary a Rána pod pás. V roce 2018 režíroval v českých premiérách hry Neúp!ní a Rána pod pás. V české premiéře a jeho režii byla uvedena v prosinci 2018 v Divadle NaHraně hra Brutál. Hájkovou poslední inscenací je Ujetá ruka, měla premiéru v dubnu 2019 v Divadle F. X. Šaldy v Liberci. Jiří Š. Hájek inklinuje k osobitým interpretacím dramatických textů i autorskému uchopení témat.

Autor: Michaela Faltýnková