Za jednadvacet let působení na hudební scéně vydala oblíbená skupina Škwor řadu alb, za která získala několik Zlatých desek. Po velmi úspěšném halovém turné Uzavřenej kruh Tour a loňském velkolepém koncertě v pražské O2 areně k dvacátému výročí vzniku skupiny vyrazil Škwor letos na jaře na komornější, klubové akustické tour. Po jeho skončení se začne kapela připravovat na své historicky první vystoupení na open air festivalu Okoř se šťávou.

Letošní rok je pro vás zatím ve znamení „poprvé“. Haly a velké sály jste vyměnili za komornější prostory a poprvé objíždíte republiku s unplugged turné. Jak se zrodil nápad uspořádat akustické koncerty, čím jste se rozhodli diváky a posluchače zaujmout?

Když jsme měli před rokem oficiálně přebírat ocenění za Uzavřenej kruh, nechali jsme se ukecat od lidí ze Supraphonu a zahráli tam akusticky asi pět písniček. Bylo to sice tenkrát hodně nahrubo, ale atmosféra byla naprosto skvělá. Lidi s námi zpívali v bezprostřední blízkosti, nám se to hrozně líbilo a od té doby jsme si s tím nápadem začali pohrávat. Bylo nám ale zároveň jasné, že pro účely tour to musíme posunout do úplně jiného levelu, ať zpracováním skladeb, tak vizuálem. Přizvali jsme k sobě mladého nadějného klavíristu Filipa Vavřičku, věhlasného violoncellistu Marka Nováka a zavřeli se s nimi na celou zimu do zkušebny. Vznikla tam v tu chvíli de facto úplně nová kapela a první zkoušky taky tak vypadaly. Potom to ale začalo jiskřit a nové verze skladeb se začaly rodit.

Zájem o vaše unplugged turné byl obrovský, ve většině měst byly koncerty beznadějně vyprodány. Očekávali jste takový zájem?

Jasně že nečekali, ale na druhou stranu bychom byli zklamaní, kdyby to lidi nezajímalo. Některé skladby zní totiž podle nás v těchto verzích dokonce lépe než v originálu.

Lišilo se v něčem publikum, které přišlo na akustické koncerty, co se lidem nejvíc líbilo?

Na prvních koncertech, než se to díky sociálním sítím rozkřiklo, převážná část lidí vůbec nevěděla, do čeho jde, co uslyší a uvidí. Tím se vracíme zpátky k tématu vizuálu. Měli jsme o scéně svoji představu, ale potřebovali jsme někoho, kdo je schopen naše bludy zhmotnit. Designér a všeuměl Ivo Návrat nás vyslechl a zakrátko přišel s návrhem, který naše představy mnohokrát předčil. Většina ohlasů je právě v tomto duchu, že se nám podařilo tímto projektem skloubit muziku s vizuálem tak dokonale, že to lidé vnímají jako celek.

A co na tomto vašem turné nejvíc bavilo, těšilo, vás?

Celé tohle tour se neslo v duchu, v jakém bylo pojato už od přípravných fází. Pokojná komorní atmosféra sice s důrazem na detail, ale zároveň naprostá muzikantská volnost. Bylo neuvěřitelně zajímavé, jak se nám písničky dostávaly koncert od koncertu víc pod kůži a žily si svým životem. Zároveň byla s klukama na pódiu někdy fakt legrace. Prostě jedna velká pohoda!

Dalším „poprvé“ bude 1. června vystoupení Škworu na open air festivalu Okoř se šťávou. Proč jste se rozhodli právě letos zahrát na 21. ročníku tohoto festivalu v podhradí hradu Okoř?

Multižánrové festivaly nás vždycky bavily, bohužel ale ne všechny jsou až tak multižánrové, abychom tam byli pozváni. Jsme proto hrozně rádi, že se managementy vzájemně domluvily a budeme mít možnost rozhořet světla a probudit bílou paní.

Čekají vás po Okoři v letošní festivalové sezóně ještě nějaká další vystoupení, mohou se na vás fanoušci těšit na nějakém jiném festivalu?

Letos vynecháme několik těch opravdu obřích festivalů a místo toho jsme se zaměřili na místa, kde jsme dlouho nehráli, nebo třeba nikdy. Informace najdete na našem oficiálním webu ZDE: a na sociálních sítích. 

Kde hrajete raději, ve velkých halách, na festivalech, nebo v menších komornějších prostorách? Jaký je v tom pro vás rozdíl?

Každý prostor má své specifikum a vyžaduje jinou technickou přípravu. Když to vezmeme z emočního hlediska, tak je odpověď trochu komplikovanější. Každý by čekal, že čím víc lidí v hledišti, tím větší muzikantský zážitek, ale nemusí to být vždy pravda. Někdy dává víc klub než stadion, někdy zase, když zpívá refrén několik desítek tisíc lidí, je to tak neskutečná euforie, že pak třeba ani člověk nemůže v noci usnout. Je to samozřejmě ovlivněno nekonečnou spoustou různých faktorů. Velká pódia nás ale vždycky lákala.

Je nějaký koncert, na který obzvlášť rádi vzpomínáte, místo, kde jste ještě nevystupovali, na kterém byste si rádi zahráli?

To je hodně těžká otázka, protože vzpomínáme na spoustu různých skvělých akcí. Z poslední doby samozřejmě na náš narozeninový koncert v O2 areně. Míst, kde jsme ještě nevystupovali je také hodně a uvidíme, co přinese čas.

V loňském roce jste oslavili 20 let na hudební scéně. Pamatujete si váš první koncert, kdy, kde a jaké to bylo?

První vystoupení proběhlo po pár měsících od založení Skwar, a to v pražském klubu Modrá ústřice. Podobnost názvu s vyhlášeným gay klubem je opravdu náhodná. Moc se toho před tím nenazkoušelo, takže to podle toho i vypadalo.

Původně jste se jmenovali Skwar. Jak to vlastně bylo s názvem skupiny? Kdy a proč vznikl Škwor?

Oni to vlastně přejmenovali lidi kolem nás. Různě to komolili a nejčastější varianta byla právě Škwor. Nechtěli jsme jít proti davu, tak jsme to vzali za své.

Jako dárek k dvacetinám vyšla také kniha o Škworu. Co všechno v ní vaši fanoušci najdou?

V knize jsme použili spousty archívních zapomenutých fotografií ze samých začátků a následně záběry mapující důležité milníky ve vývoji kapely. Doprovodný text vzešel od několika hudebních publicistů a zčásti od kapely samotné. Jako bonus je součástí zpěvník největších hitů. Všechno je zpracováno na kvalitním papíru a ve velkém formátu. Prostě důstojné ohlédnutí zpět.

Když se zamyslíte nad těmi 20 lety existence skupiny, jak byste je zhodnotili, liší se v něčem současná tvorba Škworu od té počáteční?

Tahle kapela tenkrát vznikla stručně řečeno proto, abychom mohli spolu co nejvíc pít. Postupem času nás začala bavit víc ta muzika než vysedávání v barech. To je ta nejpodstatnější odlišnost a s tím se samozřejmě všechno pojí.

Změnili se nějak i vaši fanoušci? Jaké publikum dnes chodí na vaše koncerty?

Fanoušci se mění tím pádem vlastně s námi. Ti vlasatí týpci s pivem v ruce z prvních řad jsou dnes čtyřicátníci a chodí na koncerty se svými manželkami a dospívajícími dětmi. 

Co považujete za dosavadní vrchol kariéry, váš zatím největší úspěch?

Vyprodaná O2 arena se samozřejmě nabízí jako první odpověď. My ale vnímáme jako vrchol kariéry každý nový odehraný koncert a jsme šťastní, že jsme ho mohli prožít.

Máte nějaký sen, čeho byste chtěli jako kapela dosáhnout?

Každý z nás má určitě nějaký sen, ale moc se o tom nebavíme, protože když s tím někdo začne, tak se mu pak ostatní smějí.

Měli jste nebo máte nějaké vzory?

Každý z nás má určitě nějaký vzor, ale znovu opakuji, moc se o tom nebavíme, protože když s tím někdo začne, tak se mu pak ostatní smějí.

Jaké jsou vaše další plány, co připravujete, na co se těšíte?

Každý z nás má určitě nějaké plány, ale moc se o tom nebavíme, víš jak…

Box

Škwor – hardrocková kapela

– kapela vznikla na konci roku 1998 pod názvem Skwar. Zakládajícími členy byli Petr Hrdlička (zpěv a kytara), Tomáš Kmec (basa) a František Vadlejch (bicí). V prosinci se kapela rozrostla ještě o Leo Holana (kytara). Původní název Skwar se začátkem roku 2001 změnil na současný Škwor, navíc přišel současný bubeník Martin Pelc.

– od roku 2018 hraje Škwor v sestavě Petr Hrdlička (zpěv, kytara), Tomáš Kmec (basa, sbory), Martin Volák (kytara, sbory) a Martin Pelc (bicí, sbory).

Autor: Renata Říhová