Štěpán Urbánek pracuje jako gynekolog a porodník již bezmála 20 let. Celou svou pracovní kariéru pomáhá nastávajícím maminkám i ženám v odborných gynekologických ambulancích Oblastní nemocnice Kladno, ve které se ročně narodí přes 1250 dětí.

Pane primáři, čím jste chtěl být v dětství a kdy vás napadlo, že se stanete lékařem?

Asi jako každý malý kluk jsem chtěl být vším možným včetně popeláře, ale můj otec si vždy přál, aby se ze mne stal lékař, takže na gymnázium jsem nastupoval již s celkem jasnou představou o následném studiu medicíny.

Proč jste si vybral právě svou specializaci?

V pátém ročníku studia medicíny jsem začal chodit do porodnického kroužku v porodnici U Apolináře, kde mě tento obor výrazně oslovil. Vždy jsem chtěl dělat spíše chirurgický obor, což gynekologie a porodnictví splňuje.

Máte představu, kolik jste za svou praxi odrodil dětí?

To je dost těžké spočítat, ale několika tisíc porodů jsem se jistě účastnil.

Jaké pocity se ve vás mísí při porodu? Je to už rutina, nebo stále vnímáte porod jako zázrak zrození?

Asi nejvíce cítím uspokojení z toho, že je v tu chvíli na světě o několik šťastných lidí více, ale zároveň s medicínskou obavou a respektem, že i přes veškerý pokrok je porod stále poměrně rizikovou záležitostí, jehož průběh nemusí odpovídat vysněným představám všech zúčastněných.

Pokud by to šlo, chtěl byste si jako muž zkusit porod?

V žádném případě (smích). V tomto ohledu mají ženy jako rodičky můj hluboký respekt.

Jaký máte názor na domácí porody?

Vzhledem k tomu, že jsem viděl stovky náhle vzniklých krizových situací při původně normálně probíhajícím porodu, rozhodně nejsem a nikdy nebudu zastáncem domácích porodů, kdy není dostupná okamžitá lékařská pomoc. Jsem sice schopen pochopit přání žen rodit v domácím prostředí, nicméně to považuji v podobě, v jaké to propagují někteří lidé, za zbytečné riskování. Především ve vztahu k rodícímu se dítěti, které by si jistě přálo přijít na svět bezpečně. V tomto ohledu bychom spíše měli klást důraz na vytváření příjemného a vstřícného přístupu v porodnicích, o což se zde v kladenské porodnici rozhodně snažíme.

V kladenské nemocnici působíte bezmála 20 let. Deset let jste zde pracoval jako řadový lékař a posledních devět jako zástupce primáře. Co vás přimělo vzít primariát?

Působím zde od začátku své kariéry a převzít primariát v tak velkém oddělení, jako je to kladenské, je jistě výzva. Nicméně po tak dlouhé době znám poměrně dobře zdejší prostředí, mám dobré kontakty prakticky se všemi místními terénními gynekology a na oddělení je i výborný lékařský kolektiv, o který se mohu opřít.

Čeká do budoucna oddělení nějaká změna?

Žádné zásadní změny prozatím nechystáme. Budeme navazovat na předchozí práci a naší prioritou zůstává zajistit pro naše pacientky příjemné a bezpečné prostředí, aby k nám přicházely s důvěrou.

Vidíte v oddělení potenciál k něčemu novému?

Potenciál jistě je, nicméně v současné době je třeba se hodně věnovat výchově mladších kolegů, kteří budou postupně přebírat více povinností a více odpovědnosti. Do budoucna bych rád rozšířil spektrum péče například v ambulanci pro dětskou gynekologii, o kterou je velký zájem.

Kladenská porodnice se dá jistě zařadit mezi moderní zařízení. Co všechno můžete ve vašem oddělení pacientkám nabídnout?

Kladenská porodnice může rodičkám nabídnout především příjemné prostředí, moderní (a nebál bych se ve srovnání s jinými zařízeními říct i luxusní) porodní sál, vybavení odpovídající nejvyšším standardům a kolektiv lékařů se zájmem o obor, který vede výborná a zkušená porodní lékařka Hana Brádková. Naše porodnice má i statut perinatologického centra intermediární péče. Jsme tedy schopni se ve spolupráci s kolektivem pediatrů postarat o porod prakticky jakékoliv rodičky nad 32. týden těhotenství.

Jste vy i váš personál nakloněni porodním plánům rodiček a vycházíte jim vstříc? Diskutují s vámi maminky hodně ohledně vedení porodu?

Porodním plánům jako takovým příliš nakloněn nejsem. Mám pocit, že vedou často spíše k nedorozumění a problémům v komunikaci mezi porodníkem a rodičkou. Porod totiž ne vždy probíhá zcela v souladu s představami nastávajících maminek a naší prioritou je samozřejmě především bezpečnost matky i dítěte. Má-li rodička o porodu nějaké konkrétní představy a přání, jsem naopak velmi nakloněn tomu, aby již před porodem začala chodit do naší těhotenské poradny, kde může s naším personálem s předstihem vše probrat a vysvětlit si, co možné je a co ne. Samozřejmě se snažíme vycházet rodičkám maximálně vstříc, pokud vše probíhá normálně, snažíme se je co nejméně omezovat, ale některá přání bývají za hranicemi bezpečného porodu. A to je potřeba si vysvětlit.

Je nějaký zákrok, který se podle vás dělá „zbytečně“?

Žádný zákrok, o kterém bychom si mysleli, že je zbytečný, bychom neprováděli.

Co se v porodnictví změnilo za posledních dvacet let?

Změnilo se mnoho. Něco se spíše přehodnotilo, ale pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak by to byl především rozvoj ultrazvukové techniky, který nám umožnil daleko preciznější prenatální diagnostiku, ať již ve smyslu diagnostiky tísně plodu, či možnosti záchytu různých těžkých poškození plodu. Tento záchyt se posunul do daleko časnějších fází těhotenství a umožňuje rodičům se rozhodnout k případnému ukončení těhotenství daleko dříve, kdy je tento zákrok fyzicky i psychicky výrazně šetrnější.

Jak vy sám trávíte volný čas? Jde funkce primáře skloubit i s vašimi koníčky?

Vzhledem k tomu, že mám tři malé děti, tak většinu mého nepracovního času zabírají ony. Pokud nějaký čas zbývá, rád si čtu nebo se věnuji svému největšímu koníčku, kterým jsou šachy. Závodně je hraji zhruba od patnácti let.

Autor: Hana Senohrábková