Botička − asi první slovo, které se mnohým vybaví, když přijde řeč na městskou policii. Skutečně jsou tu strážníci jen od toho, aby plnili městskou pokladnu penězi vybranými na pokutách? Co řeší nejčastěji a jakým způsobem spolupracují s Policií České republiky? Nad čísly z loňského roku a aktuální situací ve městě jsme se pozastavili s ředitelem Městské policie Kladno Stanislavem Procházkou.

„Botičky? Loni jsme jich dali zhruba o tisíc méně než před dvěma roky,“ říká Stanislav Procházka. „Řádově jich dáváme okolo dvou, tří stovek. Pamatuji roky, kdy jsme jich rozdali dva a půl tisíce. Je potřeba si uvědomit, že s přibývajícími auty není město průjezdné a když dáte botu, tak celý proces akorát zdržíte. Když tam dáte lístek, vyfotíte si to a pozvete si řidiče, může nasednout a odjet. Ale když mu dáte botu, musíte ji pak jet sundat, dotyčný se s vámi dohaduje a celé se to akorát zdržuje. Botičky dáváme, dávat budeme, ale v omezeném množství.“

Ani s fanatickým vybíráním peněz na pokutách to není tak žhavé. Loni zaplatili hříšníci přibližně dva miliony a dvě stě tisíc korun, což odpovídá průměru. Ačkoli mají někteří pocit, že se po nich strážníci pro vlastní potěšení cíleně vozí, i v tomto případě berou podobné závěry při pohledu na čísla zasvé.

„My si nikoho nevyhledáváme. Loni jsme přijali sedm tisíc oznámení a z toho šest tisíc prakticky ve stejném duchu: ‚Pánové, tady vám špatně parkují auta a my nemůžeme z garáže. Pánové, my nemůžeme zajet k rampě u obchodního domu, parkují tam vozidla. My zase nemůžeme vyvézt popelnice.‘ Takových oznámení máme dvacet denně. Musíme tam jet a musíme to řešit,“ upozorňuje ředitel kladenské městské policie.

Faktem zůstává, že tyto přestupky nemají na svědomí přespolní lidé, ale místní. Největší problémy nastávají v sídlištích, která jsou neprůjezdná často i pro osobní vozidla, natož pak pro složky integrovaného záchranného systému. Někteří řidiči auto ze zoufalství odstaví tam, kde je aspoň kousek místa a doufají, že nebudou nikomu překážet. Jiným je to jedno. Vozidlo nechají stát, kde se jim zlíbí a myslí si cosi o pozadí.

„Snažíme se k tomu přistupovat smířlivě. Ale když si strážník někoho prolustruje a zjistí, že má šest přestupků stejného typu, tak to přece nemůže řešit domluvou. Mimochodem možnost domluvy platí teprve krátce. Předtím jsme dopravní přestupky takto nemohli řešit. Také za loňský rok registrujeme asi jen tucet napomenutí, všechno ostatní se řešilo blokově. Jinak to nešlo,“ vysvětluje Procházka.

Oproti roku 2017 loni strážníci zaznamenali o zhruba dva tisíce přestupků více. Je to zapříčiněno více faktory. Jedním z nich je modernizace vybavení. Hlídky nově disponují tablety, díky kterým si mohou na místě formou lustrace dohledat potřebné informace a

přestupek řádně vyřešit. Dříve se o lustraci staral operační důstojník na centrále, který se musel pořádné ohánět. V terénu měl pět, šest hlídek a ty ho neustále úkolovaly.

„Teď už si všechno kluci dohledají sami a na místě. Zjistí, kdo je v pátrání, kdo nezaplatil za psa, které auto je kradené, koho řešili vícekrát, kdo je nesvéprávný. Jejich práce se tak obrovsky zrychlila a zefektivnila, díky čemuž jsme byli schopni o dva tisíce více přestupků vyřešit,“ popisuje Procházka s tím, že počáteční komplikace spjaté s přechodem na nový systém už se vsákly a namísto deseti minut strážníci provinilce vyřeší v horizontu vteřin.

Naopak pachatelů trestné činnosti loni zadržely hlídky městské policie o něco méně. Jednak proto, že kriminalita opět poklesla, jednak proto, že v této činnosti hraje prim státní policie, které strážníci častokrát předají informace, načež policisté vyrazí do akce.

„Samozřejmě víme, kde máme ve městě největší kriminalitu,“ říká Procházka a prstem ukazuje kritická místa na mapě. „Přestupky proti majetku, tedy krádeže, se soustředí nejčastěji okolo obchodních center. Zejména v Italské či Americké ulici. Kde jsou velké obchodní domy, tam se krade. Zloděj vám nepůjde do malého krámku, kde jedna prodavačka nabízí čtyři kulichy, dva svetry a je pod dohledem kamery. Pro něj je daleko přijatelnější jít do supermarketu, kde je šance, že se v tom počtu lidí ztratí. A stejně mu to většinou neprojde. Obchody mají své ochranky, které s námi spolupracují. Když se podíváte na čísla kriminality, na první pohled to vypadá jako v Harlemu, ale většina takových trestných činů je páchaná drobnými zlodějíčky, kteří kradou alkohol a ten pak ve večerkách přeprodávají, aby měli na drogy. My tohle samozřejmě monitorujeme, úzce spolupracujeme s protidrogovým oddělením Policie České republiky, které má velmi dobré výsledky,“ popisuje kooperaci Procházka, který si obecně součinnost s policisty velmi chválí. Ve stejném duchu mluví i jeho protějšek, ředitel Územního odboru Policie České republiky Kladno Václav Hatlman.

Oba se shodují na tom, že spolupráce probíhá na nadstandardní úrovni, ať už v oblasti prevence či zákroku. Prvosledové hlídky policistů jsou na strážníky napojeny a v případě nouze připraveny přijet na pomoc.

„Funguje to skvěle. Kluci zavolají, že potřebují pomoci a během chvíle jsou na místě tři auta. Stejně tak to funguje i naopak. Nejsme soupeři. Ti chlapi pracují na ulici a jsou schopni si pomoct bez ohledu na to, jakou má kdo uniformu. Toho si moc vážím,“ oceňuje Procházka a ujišťuje, že nižší počet zadržených pachatelů strážníky mu vrásky nedělá: „Když toho zloděje někdo chytí, nezáleží na tom, jestli to jsme my, nebo oni. Je to spíš jejich parketa, zatímco my se více věnujeme dopravě a sami vidíte, jaká je situace ve městě. Zavřená ulice Milady Horákové, oprava mostu v Kročehlavech, rozkopaná Doberská. Do toho vám ve špičce dvakrát vypnou semafory a jste ztraceni. Kdo se nevyzná, nepomůže mu ani navigace. To jsou výzvy, kterým musíme čelit.“

Autor: (jk)