Do Středočeské vědecké knihovny v Kladně ve středu u příležitosti slavnostního zahájení výstav Motýla jsem tu neviděl: kresby dětí z terezínského ghetta a oceněných prací izraelských dětí z Mezinárodní dětské výtvarné výstavy Lidice zavítalo mnoho vzácných hostů.

Významným hostem celé vernisáže byl velvyslanec státu Izrael – Jeho Excelence pan Daniel Meron s manželkou, dále zástupce zřizovatele knihovny – předseda Výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch Zdeněk Štefek, vedoucí odboru kultury a památkové péče Kateřina Pešatová, člen Výboru pro památkovou péči, kulturu a cestovní ruch Pavel Kuře, primátor města Kladna Dan Jiránek, také zástupci Památníku Lidice, zástupci dalších příspěvkových organizací v oblasti kultury Středočeského kraje a předsedkyně a členové České obce legionářské a mnozí další. 

Hostem nejvzácnějším byla akademická malířka Helga Hošková-Weissová, jedna z mála těch, kteří přežili kruté věznění v terezínském ghettu i dalších koncentračních táborech Auschwitz, Freiburg a Mauthausen. Paní Helga byla zároveň hostem nadmíru důležitým – právě její kresby z ghetta se dochovaly a staly se součástí významné sbírky dětských kreseb z Terezína a zároveň prezentované výstavy, které zapůjčilo Židovské muzeum v Praze. 

Večerem provázela vedoucí Odboru vnějších vztahů a rozvoje knihovny paní Ivona Kasalická, která po krátkém úvodu pozvala na pódium velvyslance státu Izrael J. E. Daniela Merona a zástupce zřizovatele knihovny Zdeňka Štefka a Kateřinu Pešatovou, aby pronesli úvodní slovo. Na závěr Ivona Kasalická představila krátce obě slavnostně otevírané výstavy.

Doprovodný program vernisáže se nesl v duchu provedení dětské opery Brundibár v režii Zdeny Fléglové a za klavírního doprovodu Andrey Mottlové. Operu i Dismanův rozhlasový dětský sbor uvedl Václav Flégl. Poté se již publikum oddalo sledování dojemné alegorie boje dobra se zlem, v níž děti spolu se zvířátky přemohou nejenom zlého flašinetáře Brundibára, ale v jeho postavě také personifikovaného Hitlera. Je třeba dodat, že tuto již předválečnou operu autorů Hanse Krásy a Adolfa Hoffmeistera nastudovaly děti v terezínském ghettu a v letech 1943-44 ji celkem pětapadesátkrát reprízovaly. Bohužel většina dětí, které tehdy v opeře účinkovaly, či ji sledovaly, se konce války nedožila.

Dojatí návštěvníci knihovny výkon dětí ocenili mohutným potleskem.

A bylo by neodpustitelné nevyužít přítomnosti Helgy Hoškové ke krátkému rozhovoru a besedě. Ta velice ochotně zodpovídala dotazy, které jí pokládala Ivona Kasalická i přítomní návštěvníci.

Vyprávěla, že první obrázek, který v ghettu namalovala, zobrazoval dvě děti, jak staví sněhuláka. Když obrázek tajně poslala tatínkovi, odpověděl – „Maluj, co vidíš“. A tak začala Helga ve svých 12 letech zobrazovat krutý život v ghettu se vším, co k němu patřilo. Skoro stovku kreseb se před Helžiným nedobrovolným odchodem do Auschwitzu podařilo jejímu strýci v Terezíně zazdít, a tak mohly po válce opět spatřit světlo světa. 

Na závěrečnou otázku, čeho si v životě nejvíce cení, odpověděla skromně: „Rodiny, domova a zdraví.“ Nebylo co dodat. Dojetí a hluboké dojmy byly patrné u všech hostů.

Na závěr mohli všichni ochutnat bohaté pohoštění, které knihovna díky laskavé finanční podpoře Středočeského kraje připravila.