Některé věci se prostě nemění. A byrokracie je byrokracie v našem, stejně jako v pohádkovém světě, jak nám ukazuje ve své povídce Zbyněk Moravec.

Slunce stálo kousek nad obzorem. Částečně skryté za nachovými mraky, slepé a přesto zářící. Jeho světlo tiše ohmatávalo černé stužky kouře, které vyrůstaly ze spáleniště jako křivící se stromy. Trosky ohořelých domů, zuhelnatělá těla, rozbité nádobí, tiché siluety plamenů olizující zbytky ohrad a spoustu mrtvých zvířat. To vše nehybné, orámované pastvinami a vysokými skalisky na východě.

Seděl v pohodlném křesle a pohledem propátrával každý detail – shořelé vlasy, vousy, obličeje, vypálenou omazávku stěn domů, hromadu ovčích těl na kraji ohrady.

Zamračil se.

Celý výjev zmizel a on opět pohlédl do tváře hladce oholeného vyššího úředníka, jehož jméno zapomněl hned po představení.

„Zatraceně, proč drak nesežral zvířata?“

Muž v košili s nabíranými rukávy překvapeně zamrkal a pak jen pokrčil rameny. „Omlouvám se, arcimágu Botulo, ale nejsem pověřen k přemýšlení o tom, proč na kouzelném obrazu, který zachytil náš zpravodaj, jsou některá těla na hromadách nesežraná.“

„Promiňte mi, občas přemýšlím nahlas. Jsem odborník na ohnivé draky a tohle chování je podivné. Tyto bestie obyčejně napadají vesnice, protože mají hlad. Tady ovšem nevidím žádné obvyklé stopy po dračím žraní. Chybí zde třeba rozházené kusy končetin, kopyta, rohy – to jim moc nechutná. Spíše se mi zdá, že té nestvůře šlo jen o zabíjení a ničení. Mimochodem, jmenuji se Botulius.“

Muž se omluvně usmál.

„Abychom tedy přešli k jádru problému, pane arcimágu.“ Mezi prsty sevřel dokument, mrkl do něj a pak upřel zrak i na svého hosta. „Vy byste se rád zúčastnil výběrového řízení na vyhnání nebo zabití ohnivého draka, který pustoší jih naší provincie Sekurie.“

„Ano, už jsem vám to řekl.“

„Ukázal jsem vám obrazy z minulosti vesnice Alkána, tedy to co z ní zbylo. Tak mi tady, prosím, podepište, že jsem vás seznámil s okolnostmi celého případu.“

„Kde?“

„Tady, jak mám prst… děkuji. Takže. Náš úctyhodný panovník a vláda vyčlenili nemalý peněžní obnos a vyhlásili výběrové řízení pro skupiny a společnosti, které si troufnou s drakem bojovat.“

„A zabijí ho.“ Botulius nechápal, proč ten muž vede pohovor tak obšírně.

„Nebo vyženou na dobu alespoň dvou let.“

„Zjistil jsem, že vítěz bude na místo přepraven vládním teleportem, je to pravda?“

„Ovšem, v tomto případě je rychlost nezbytná. Hádám, že i vám s vašimi úctyhodnými schopnostmi by cesta trvala jistě měsíc.“

„Právě proto jsem tady. Abych byl u draka co nejdřív.“

„Výborně. Nicméně nezapomeňte, že ve výběrovém řízení je více uchazečů a je třeba splnit určité podmínky.“

„Má kvalifikace je snad dostatečná. Anebo ne?“

„To ano, ale naše vláda stanovila přesná pravidla týkající se bezpečnosti, efektivnosti a pochopitelně finanční náročnosti, a je nutné postupovat podle nařízení…“

Botulius se jízlivě usmál. „Pravidla bezpečnosti při boji s ohnivým drakem?“

Úředník si odkašlal. „Pane arcimágu, i s ohnivým drakem je možné zápasit nezodpovědně a lehkovážně.“

„Dobrá, dobrá, tak co musím ještě udělat, abych to vyhrál?“

Úředník s funěním vysunul jeden z mnoha šuplíků a vytáhl na uklizený stůl dokument úctyhodné tloušťky.

„Prosím, vyplňte to a přineste i s přílohami. Zítra o desáté hodině dopolední se uzavírá vstup do výběrového řízení. Pokud to přinesete později, nebude na vaši nabídku brán zřetel.“

Botulius zaraženě převzal fascikl papírů a přelétl několik krasopisně vyvedených dílčích otázek na první straně.

„Promiňte, jste cizinec. Je pro vás náš jazyk čitelný a srozumitelný?“

Botulius nechápavě vzhlédl. „Vždyť s vámi celou dobu mluvím vaším jazykem. Ostatně moji rodiče pocházeli právě ze Sekurie, samozřejmě, že všemu rozumím.“

„Tak mi, prosím, podepište, že jsem vám předal podklady a vše je pro vás naprosto srozumitelné.“

„Nebuďte na mě tak hr,“ Botulius poklepal hned na první požadavky s dílčími kolonkami. „Rozpis nákladů – to mi, prosím, objasněte. Přenesu se vládním teleportem, zabiju draka a dostanu odměnu. Co tam mám uvádět? Tu kolonku byste měli vyplnit vy.“

„Vy tomu špatně rozumíte. Vysvětlím vám to ještě jednou. Náš panovník a vláda uvolnili peníze na zabití draka. Může se přihlásit kdokoli, ale ne každý může být vybrán, záleží na tom, kdo bude nejlevnější a splní další kritéria. To znamená, že vy zde rozepíšete své finanční požadavky. Tedy kolik si účtujete za zabití draka, za jeho vyhnání, za zranění, která utržíte, náklady na stravu, toaletní potřeby, vybavení, ochranné pomůcky, vícepráce…“

„Vícepráce?“

„Nevím, třeba budete potřebovat neplánovaně vykopat příkop proti ohni a najmete si k tomu nějaké místní rolníky – prostě nečekaný výdaj navíc.“

„Takže, když si dám jako náklad deset stříbrných prutů na jídlo, pak mi vaše vláda vyplatí za celou práci jen těch deset prutů?“

„Pokud vyhrajete výběrové řízení.“

„Vždyť jste říkal, že rozhoduje cena?“

„Ale také otázky bezpečnosti a efektivnosti. Jen čtěte dál.“

Botulius se zahloubal na další stranu. „Mám doložit bezpečnostní pomůcky třídy pět!? Co to pro všechny stvůry světa znamená?“

„Ohnivzdorné v nejvyšší jakosti, zde bychom prosili o doklad s pečetí.“

„Proti ohnivému draku mi ale nepomůže žádná zbroj! Ani ohnivzdorná. To je jako byste skočili do žhnoucí sopky! Bezpečnou obranou jsou jen kouzla a některé alchymistické přípravky.“

„Pravidla jsou určena jasně, pane arcimágu. A i když budete zvyšovat hlas sebevíc, nic s tím ani já ani vy nenaděláme. Pokud chcete jít na draka, musíte mít helmu, rukavice a boty třídy pět, k tomu zadní i přední hrudní plát, speciální chránič ohanbí a očí. U nás vše vyrábí jen jedna společnost ̶ Gortenovy pomůcky.“

„Gorten, to je někdo ve vaší vládě, ne?“

Muž přikývl. „Náklady na pořízení pomůcek a pečetí jejich jakosti můžete samozřejmě uvést na první stranu.“

„Počkat! A co má znamenat toto!? Copak nemohu jít na draka sám?“

Úředník si povzdychl. „Můžete, ale ne pokud chcete mít podporu vlády a našeho panovníka.“

„Proboha, proč s sebou musím tahat další dva lidi?“

„Naši vládu a panovníka zajímá především bezpečnost všech lidí zapojených do pomoci státu. Proto je zde požadavek, aby se na draka vypravila minimálně tříčlenná skupina.“

„Proč, když si vystačím sám?!“

„Prosím, nerozčilujete se. Já vás nerozporuji, jen odpovídám na vaši otázku. Tři lidé se lépe ohlídají, můžou si vzájemně pomáhat, případně zajistit pomoc zraněnému. Nemusí jít přece všichni do boje s drakem…“

„No dobře…, co znamená ta zkratka ZMV.“

„ZMV, zastoupení menšin výhodou. To jsou většinou hůře přizpůsobiví lidé v různých okrajových částech naší říše.“

„Jako třeba lesní lidé z Marganu?“

„Ano, anebo Potulný lid, případně Gastanští mutanti.“

„Proč je výhoda mít s sebou někoho takového?“

„Je to způsob jak začlenit tyto lidi do chodu naší společnosti.“

„Vy je chcete začleňovat do společnosti? Opravdu si myslíte, že je to dobrý nápad?“

Zamračený úředníkův obličej Botulius nevnímal, neboť se prolistoval k příloze C15.

„Potvrzení o zdravotním stavu? To jako jestli se na draka nevypravím v posledním tažení?“

Úředník si promnul oči. „Naše vláda se pochopitelně stará o to, aby se na určité úkoly nepřihlásili lidé, kteří jsou třeba nějak zdravotně znevýhodněni, a kteří by pak ohrozili celou výpravu. Uvedu příklad. Představte si, že by jeden z vašich společníků utajil zchromlou nohu, a pak by pořádně nemohl utíkat před dračím dechem. Jistě byste se ho snažil zachránit a to by pak ohrozilo vás všechny.“

Botulius se ve svém křesle tiše zhroutil. Byl před zdejší byrokracií varován, ale ani v těch nejhorších představách mu v rukou nefiguroval arch s krasopisně vyvedenými požadavky.

„Pokud jste již se vším obeznámen, prosím, podepište mi to zde.“

„Copak to nechápete, člověče?!“ zvolal Botulius zoufale. „Já sám vás mohu zbavit draka do několika dnů a ani za to nic moc nechci a vy mi tady vnucujete nějaké papíry a strašně, ale opravdu strašně to zdržujete!“

„Doporučuji vám zajít do Gortenových pomůcek, sehnat několik lidí, vyplnit předpis pro výběrové řízení a dál už nemarnit čas. Navíc úřední hodiny právě skončily a já mám nyní jiné povinnosti.“

Botulius podepsal, práskl dveřmi a slyšel, jak za ním úředník s funěním zamyká velké dvoukřídlé dveře.

Nakonec bylo poměrně snadné zajistit si vše potřebné s příslušnou pečetí. Stačilo mít jen dostatečné množství peněz. Botulius u usměvavého prodavače Gortenových pomůcek zanechal dvě třetiny své hotovosti a se skřípěním zubů sbalil všechny ty nepotřebné krámy i s pečetěmi do svého mimoprostorového zavazadla.

Teď jen najít nějaké dva hlupáky, co se mu nebudou plést do souboje s drakem.

Sotva vyšel na rušnou ulici do stínu vysokých cihlových budov, uslyšel nakřáplý hlas:

„Prosím, almužničku pro chudáka, kterého znetvořily kouzelnické pokusy…“

„Kušuj!“ křikl Botulius. „Copak nevidíš…“ Zarazil se právě včas. Krátké nohy, ruce, velká hlava na stranu, průsvitné oči… „Vždyť ty jsi Gastanský mutant!“ zvolal nadšeně.

„Vysmíváte se mi?“

„Omlouvám se, samozřejmě se nechci vysmívat. Nemáš kamaráda? Taky mutanta.“

Velké oči zamrkaly.

„Vy jste kouzelník, cítím to z vás, jako byste páchl octem.“

„A co má být? Přece nevěříš těm povídačkám, že za váš stav může magie…“ Musel zvolnit, samozřejmě, že za jejich stav mohla magie. „Moje teda alespoň ne.“

Malý muž si smutně povzdychl a obrátil se k odchodu.

„Počkej přece, mutante. Mám pro tebe perfektní práci. Vyděláš si spoustu zlata.“

Malý muž zaváhal a Botulius vytušil, že má vyhráno. Na peníze totiž tahleta mrňavá sebranka slyšela vždycky.

Stačilo se pak už jenom celou noc lopotit s vyplňováním zbylých kolonek formuláře a snažit se z křišťálové koule vymáčknout trochu té úřednické formálnosti. Nakonec dodal i potvrzení o zdravotním stavu, morální bezúhonnosti, psychické stabilitě, fyzické odolnosti na teleportaci a dobrozdání o bezkonfliktnosti – vše mu za zbylé peníze zajistil jeden ranhojič.

Výsledek svého úsilí s nadšením přinesl hned ráno do uklizené kanceláře.

„Rozhodnutí bude vyhlášeno zítra o poledni v malém sále.“

„Mám přivést i mutanty?“

Úředník pokrčil rameny. „Přiveďte si, koho chcete, je to veřejné slyšení.“

„Víte, mám dojem, že ta mrňavá verbež trochu krade, tak jen…“

Úředník překvapeně zamrkal, několikrát naprázdno otevřel pusu jako ryba a nakonec se zabořil do opěradla polstrovaného křesla. „Jste si vědom, pane mágu, že se o menšinových spoluobčanech naší země vyjadřujete velmi nevhodně? Vím, že jako cizinec jste snad zvyklý na méně kulturní jednání, ale zde si vyprošuji spojovat slova „mrňavá verbež“ s Gastanskými mutanty.“

Botulius se vzpřímil v celé své výšce. „Sám jste to chtěl. Přivedu je.“

S tím se otočil a bez pozdravu odešel.

Malý sál zdobil vysoký klenutý strop s bohatou ornamentální výzdobou, stupňovitě upravená sedadla s vyřezávanými opěradly a kruhové pódium opatřené sochou panovníka. Vše působilo noblesně, upraveně a udržovaně, přesně tak, jak to měl Botulius rád. Jen kdyby si vedle něj nesedli dva muži s průsvitnýma očima.

Když zvony odbily půl den, vstoupil na pódium majestátně oděný ceremoniář s jedním svinutým pergamenovým listem.

Botulius se rozhlédl. Kromě něj a mutantů si v auditoriu hověli ještě tři další muži. Nikdo z nich nevypadal ani na kouzelníka ani na lovce draků.

Pousmál se. Uvedl do formuláře nízkou cenu, protože nechtěl peníze, ale kouzlem extrahovaný dračí žár, ochranné pomůcky měl, do způsobu řešení vypracoval několik variant v závislosti na okolnostech a navíc měl tu mrňavou zlodějskou pakáž. Koho jiného by tedy mohli vybrat?

Pohodlně se usadil, přivřel oči, složil ruce na hruď a čekal, až sálem zazní jeho jméno.

Ceremoniář zatím došel do středu pódia, rozvinul pergamen a unaveným hlasem přečetl.

„Finanční a veškerou jinou podporu našeho panovníka na zabití nebo zahnání draka získává společnost Jurama Gortena. Oznamuje se, že skupina vybraných lesních lidí s příslušným vybavením bude ještě dnes přepravena do Sekurie a pokusí se draka udolat.“

Muž svinul list, když se sál rozechvěl Botuliovým rozzlobeným hlasem.

„Vznáším námitku! Proč nebyl vybrán Botulius! Tedy já.“

„Já jen vyhlašuji rozhodnutí, pane Botule, vyžádejte si písemné zdůvodnění u příslušného úřadu. Já opravdu nic nevím.“

Ještě odpoledne vtrhl Botulius i s oběma mutanty do úředníkovy kanceláře.

„Obávám se, pane mágu, že teď nejste na řadě.“

„To mě nezajímá. Proč jste nevybrali mě!“

Muž si povzdychl, krátce pohlédl na oba zástupce jedné z menšin a pak vzhlédl k mágovi.

„Vaše nabídka neprošla do užšího kola kromě formálních nedostatků hlavně z důvodu absence plného pokrytí ochrannými pomůckami.“

„Cože? Přece jsem si koupil všechno, co jsem mohl. Nedělejte ze mě hlupáka!“

„Uklidněte se, pane! Ano, pro sebe jste skutečně všechno potřebné měl, ale už ne pro své společníky. Chtěl jste snad naše menšinové spoluobčany zabít?“

„Ale ti přece vůbec s drakem bojovat neměli!“

„Neměli? Každý, kdo se výpravy účastní, musí mít příslušné vybavení. Měl jste si pořádně pročíst podmínky. Nechci ztrácet dál svůj čas. Důvod znáte, tak, prosím, uvolněte dveře.“

Botulius zanechal v kanceláři smrduté kouzlo a odešel. Nezbývalo mu nic jiného, než vyplatit oba mutanty ochrannými pomůckami a spěšně se vydat na cestu.

V ten samý den dvacetičlenná skupina lesních lidí zákonodárce Jurama Gortena vyrazila vstříc drakovi. Rozdělili se na dvě úderné čety. Každá po deseti mužích, všichni s ohnivzdornými chrániči obličeje, rukou, nohou, hrudi…

Ve vesnici Pigi se oběma jednotkám povedlo draka obklíčit. První skupina se schovala za kůlnu, druhá za studnu. Drak zpopelnil kůlnu i s lesními lidmi. Studnu nechal na pokoji, neboť to byl drak inteligentní a věděl, co se po něm chce. Juram Gorten jej dokázal dokonale ochránit, před všemi těmi kouzelníky, kteří vysávali z draků žár, a navíc dodával žrádlo, které dračí dech činilo ještě ničivějším.

Zařval tedy nad hlavami krčícího se zbytku lesních lidí, roztáhl křídla a odletěl zpět do hor. Ten rok ani rok následující se již neměl vrátit.

Z přeživších lesních lidí a Jurama Gortena se stali hrdinové. Na mrtvé se vzpomínalo jako na hlupáky, kteří nedodržovali bezpečnostní pokyny a ochranné pomůcky si nasadili špatně.

Botulius se zprávu o vyhnání draka dozvěděl až po třech týdnech, když překročil hranice Sekurie. Postrádal totiž svou skleněnou kouli. Ačkoliv nevěděl, kdy přesně ji ztratil, byl si jist, že v jejím zmizení mají prsty oba nevděční mutanti.

Sláva, bohatství a moc Jurama Gortena do dvou let začínala pohasínat a tak… dva měsíce po minimální lhůtě vyhnání zavítal do Sekurie drak znovu. Žár jeho ohnivého dechu připomínal stříkající lávu, jeho řev rozbíjel okna a prorážel ušní bubínky. Kouzelné záběry ze zničených vesnic rozechvívaly srdce i těch nejotrlejších.

Nové výběrové řízení už ale naštěstí bylo připraveno. I s potřebnými formuláři…

Autor: Zbyněk Moravec