Valentýn Central RETRO PLES Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO Dokument o Kubovi Íblovi
  • SBF
  • SAMK
  • PRÁVNÍ PORADENSTVÍ PRO VEŘEJNOST

Povídka Kladenských listů: Kariérní vzestup profesora Kippenmittela 3

Čtvrtek, 17. Leden 2019 07:20

Minulý týden jsme zjistili, že profesor Kippenmittel má kromě mimořádných schopností i poněkud násilnické sklony. Dnes si přečteme, zda se mu povedlo se s nimi vypořádat a jak to vlastně s jeho mimořádnými schopnostmi je.

Kapitola 6., v níž profesor rozvažuje o své další kariéře

Profesor Kippenmittel vztekle okusoval tužku a drtil v ruce zápisník. Jak si představuji svou další kariéru po návratu do života, bože, to je téma! Co je komu po tom? Vykašlu se na to, nenapíšu, každý mi může vlézt na záda. Na druhou stranu, dneska je po večeři jako moučník sacher, a pokud neodevzdám esej včas, nechal se primář slyšet, že mi sníží příjem cukrů. Tak to tedy ne! Už mne připravili o hodně, ale o všechny rozkoše života se připravit nenechám!

Jak si představuji svou další kariéru po návratu do života? Úplně nejdřív pořádně oslavím to, že odsud vypadnu. Relaxační a wellness středisko pro vybrané celebrity – ano, zní to mnohem lépe, než odvykáč, cvokhaus a nóbl kriminál v jednom. Pěkně mi to děkan zařídil, pobyt na celý semestr na univerzitní útraty. Že já ho tou lahví taky nepraštil – ale kdo mohl tušit, že ten dědek doktorská chodil s policajty nejen popíjet, ale i cvičit sebeobranu? Dali mi nůž na krk – buď si sem půjdu dobrovolně odpočinout, anebo… Že není na univerzitě nikdo, kdo by dokázal řídit ústav? Ale to se vskutku mýlíte, pane kolego, docent Peterson se v této pozici již léta de facto nachází, jen to odteď bude dělat i de iure. Ano, správně slyšíte, docent, projde urychleným habilitačním řízením. Publikací jako spoluautor má mraky a těch posledních pět z uzavřeného projektu podepíše jako hlavní autor. S vašimi kontakty to jistě snadno zařídíte, že, pane kolego? Zbytek bude na něm a nebojte se, že by to nezvládl. Naučí se i tu historku, jak prorazil u vás v kanceláři hlavou skříň. Anebo by měl raději vypovídat než povídat? No vidíte, mladé talenty musíme podporovat. Těšilo mne, adieu a lebe wohl, pane Kippenmittele.

Takže je jasné, že brány ústavu už jsou pro mne uzavřeny, musím se dát na něco jiného. Filosofie? Proč ne, léta bych na to měl. Dokonce jsem koketoval i s několika filosofickými časopisy, kam jsem psal úvahy o neexistenci paranormálních jevů. No, popravdě, to bych už radši nedělal. Navíc, v tomhle oboru se točí míň peněz a jsou tam protivnější diskutéři. Tak tudy taky ne.

Že bych nedělal vůbec nic? To by bylo pohodlné, ale nudné. Přece jen by mi pořád něco chybělo. A co si budu namlouvat, i když jsem teď finančně výborně zajištěn, do smrti mi úspory nevydrží. Musím přece jen objevit nějaký způsob, jak rozmnožit své peníze.

Vytáhl z kapsy minci, sevřel ji do dlaně a soustředil se. Když rozevřel prsty, ležely na dlani mince dvě. Znovu sevřel prsty a opět otevřel dlaň. Mince byly tři. Vida, jde to, ale pomalu, geometrická řada by byla lepší. A navíc nevím, jak bych tohle zdůvodňoval na finančním úřadě.

„To by šlo, mládenče,“ ozval se vyšeptalý hlas. Kippenmittel se vyděšeně otočil. Za ním stál vychrtlý stařík v sametovém smokingu, na krku motýla zářícího všemi barvami, na hlavě vysoký cylindr. „S tím jsem začínal v osmašedesátým v San Remu, ovšem měl jsem to líp promyšlený. Dneska už to dělá každej mladej cápek, co si o mikromanipulacích přečetl pár knížek – a jo, ne, dneska se nečte, zkoukl nějaký ty filmy nebo videa na tom interhnátu. Profík musí už přijít s něčím lepším.“

„Vy jste iluzionista?“ otázal se s údivem profesor Kippenmittel.

 „Ovšemže, chlapče. Mistr mikromagie, iluzí a salónních triků. Jméno by ti nic neřeklo, na mne jsi moc mladej. Já objížděl svět a plnil sály, když ty jsi ještě čůral do plenek. Sukces, květiny, ženské, prachy… to byl život. Nikdy bych toho nenechal, nebýt té protivné artrózy. Pamatuj si, chlapče, roztřepané a neohebné prsty jsou kouzelníkův konec. Pak už mu zbývá jen tahle utěšitelka, která se sem zatraceně těžko pašuje. Dáš si?“

Vylovil z kapsy poněkud neobratně láhev koňaku a umatlanou skleničku. Příjemné aróma dubového sudu rozšířilo profesorovi Kippenmittelovi chřípí, ale snad poprvé v životě sklenku odmítl.

 „Když nechceš, dám si i za tebe. Tak pěkně trénuj, nejni to špatný – na amatéra.“

 „Ty olezlá opilá kreaturo, já jsem profesor Kippenmittel a co dělám, dělám na světové úrovni!“ křičel profesor na odcházejícího staříka a naštvaně za ním mrštil notýskem a přelomenou tužkou.

Deset minut před začátkem večeře zaklepal Kippenmittel na primářovy dveře.

„Musím vám oznámit, pane primáři, že esej jsem nenapsal. Text, který nelze publikovat v impaktovaném časopise, považuji od začátku své vědecké kariéry za bezcenný. Nicméně – a za to vám děkuji – jsem se nad otázkou budoucnosti důkladně zamyslel. Řešení již znám. Splním si jeden dětský sen.“ Kippenmittel vytáhl z kapsy minci a fouknutím ji roztočil na špičce ukazováčku. Z něj přeskočila na prostředníček, prsteníček, malíček a palec a rozplynula se ve vzduchu. Primář jen mlčky zíral. „Mikromagie a salónní triky. Během měsíce, který ještě budu donucen strávit ve vaší milé přítomnosti, sestavím celovečerní program. Po vás požaduji jediné – vraťte mi můj notebook, mobil a vizitkář s kontakty. Potřebuji kontaktovat svůj PR team, aby sestavili trasu mého prvního turné a zařídili všechnu tu propagaci okolo. Ihned po zákusku – opakuji, po zákusku – se do toho dám.“

Primáře přivedlo zpět k životu až zvonění k večeři.

Kapitola 7., v níž nejen profesor užívá rozkoší života

Z kvadrofonní aparatury zněl místností tiše Chopinův Valse brilance, na konferenčním stolečku stály dva pařížské dorty a dvě skleničky v sobě hýčkaly buket dvacetiletého gruzínského koňaku. U počítače seděli profesor a asistent, hleděli na monitor a řvali smíchy.

„Já už nemůžu, pane kolego, mne z toho Kippenmittela raní,“ utíral si slzy nefalšovaného veselí profesor soudního lékařství na penzi. „Proboha, podejte nám koňak, ať se trochu vzpamatujeme. Pak si pustíme zbytek.“

Asistent Peterson musel jít pro pití dvakrát, protože si levačkou neustále přidržoval namoženou bránici, ale nevypadal, že by mu to nějak vadilo. Obrátili do sebe obsah napoleonek na jedno nadechnutí a hodili sklenky přes rameno.

„A teď, vážení diváci, uvidíte, co jste ještě neviděli,“ zadeklamoval doktor a natáhl ruku. Střepy se poslušně zvedly z koberce a přetvořily se ve dvě skleničky v lékařově dlani. „Jsem skoro tak dobrý jako Kippelmittel, co?“

„Mně to pořád ještě není jasné, pane doktore,“ otázal se Peterson. „Má Kippenmittel magické schopnosti anebo nemá? A jestli je má, jak k nim přišel?“

„Má a nemá, podle toho, jak já budu chtít. Můžu si s ním hrát jako kočka s myší – stačí, abych luskl prsty, a celé jeho představení se zhroutí jako domeček z karet. A to je největší legrace na tom všem.“

„Proč jste mu to vlastně udělal?“

„Že se ptáte zrovna vy! Nepřivlastňoval si vaše výsledky? Nedovedl vás na pokraj nervového zhroucení? Vzpomeňte si, jak jste se mi rozplakal v ordinaci, když jsem vám vyplňoval žádanku na psychologickou péči. A nebyl jste sám, nemyslete. Tak jsem si říkal, že je potřeba toho arogantního parchanta zaměstnat něčím jiným, aby mu nezbyl čas na šikanování podřízených. Měl jsem štěstí, že není zvyklý si přečíst, co podepisuje. Potvrdil mi přijetí magického kreditu a pak už šlo všechno samospádem. Za vydatného přispění vašeho a děkanova, samozřejmě. Kippenmittel dostal, co si zasloužil, ale vůči vám dvěma nemám čisté svědomí – mrzí mne, že jsem nezabránil útoku na vás, a taky mne mrzí, že jsem se neporadil se svým starým přítelem děkanem, než jsem to udělal. Má pravdu, děkan náš, jsem příliš impulsivní, zatímco on je vtělená rozvaha. Slibte mi, že to zůstane mezi námi.“

Kapitola 8., v níž si profesor myslí, že má poslední slovo

Z chodby se ozvalo: „Vy o vlku a vlk stojí za dveřmi. Mohu vejít?“

„Jistě, pane děkane,“ odpověděl Peterson a ztuhnul úžasem. Za ta léta, co byl na univerzitě, viděl už děkana projít dveřmi nesčíselněkrát. Tentokrát to však bylo poprvé, kdy se děkan neobtěžoval dveře otevřít.

„Copak, pane docente, potřebujete ještě jeden koňáček? Tohle je lepší životabudič,“ zasmál se děkan a vtiskl Petersonovi do dlaně zalepenou obálku. „ Odesláno z ministerstva. Ani ji nemusíte rozlepovat, jestli nechcete. Rovnou vám řeknu, že uvnitř je pozvánka na vaši slavnostní inauguraci. Ve středu ve dvě v aule. Gratuluji a doufám, že mohu též přijít. A ty nezírej, doktore. Jsem nejen vtělená rozvaha, ale taky vidím skrz dveře a slyším i trávu růst, takže mám přehled o všem: o šikaně podřízených, pane docente, i o nevyžádaných e-mailech, příteli doktore. Chystal jsem se zakročit méně spektakulárně – někdo přece musí dbát o dobrou pověst univerzity –, ale nakonec jsem rád, že jste se do toho zamíchali vy dva. Naštěstí vše dopadlo, jak to dopadlo, jinak by našemu mladému zbyla jen sezení u psychologa a tahle utěšitelka, kterou jsem já popíjel, ještě když Kippenmittel čůral do plenek.“

Lékař hbitě zhmotnil další skleničku, pokynul láhvi, aby všem nalila, a duplikoval svůj dort a vidličku.

„Nádhera,“ pravil uznale děkan a uchopil nově vzniklý dezert. „Jde ti to jedna báseň, kamaráde. Líp než scelování rozbitých hlav.“

„Ani nemluv,“ zavrčel doktor. „Musím se přiznat, že i když zvládnu ledacos – a ty myslím taky –, dar léčitelství nemám. Takže kdopak to asi byl?“ Doktor vytáhl z klopy odznak dárce krve, zapíchl si ho do prstu a požádal Petersona: „Udělej s tím něco, prosím tě.“

Ranka se zacelila ještě dřív, než Peterson podal zakrvácený odznak zpět doktorovi.

„Tak je jasno, pane docente,“ pokýval hlavou doktor. „To jste o sobě nevěděl, což? Teď se můžete rozhodnout, zda budete aktivně dar používat, anebo ho necháte ležet ladem. Nicméně, budete-li chtít změnit specializaci, přijďte, má ordinace bude i vaší ordinací. Mohl jsem si myslet, že Kippenmittel vám nepomohl, sobec jeden neschopná. Nu, na každou svini se vaří voda a jeho magický kredit už je skoro u dna. Dojde mu cobydup a doufám, že nejlépe v přímém televizním přenosu. Poletí ze šoubyznysu stejně rychle jako z univerzity. Na to se těším jako malej kluk.“

„Poslyš, doktore, udělej mi něco k vůli,“ poprosil škodolibě děkan. „Dobij mu zase trošku magie. Vždyť je s ním legrace. Necháme si ho na hraní. Jestli vyletí, zasmějeme se jen jednou. Takhle se můžeme bavit, jak dlouho budeme chtít. Schválně, kdypak mu dojde, jak to s tou jeho magickou mocí je?“

„No, že jsi to ty, tak ať je po tvém,“ svolil doktor. „A vůbec, pojď se s námi zasmát. Pane docente, byl byste tak laskav a pustil konec záznamu rozhovoru s profesorem Kippenmittelem?“

Na monitoru se objevil perfektně upravený kouzelník Kippenmittel, hledící se shovívavým úsměvem na diváky. „Mám-li odpovědět na vaše nevyřčené otázky, prosím. Ano, být univerzitním profesorem mne už nebavilo, protože jsem zjistil, že senzibilové neexistují, a tedy jsem neviděl další budoucnost svého výzkumu. Splnil jsem si dětský sen – jsem slavný, obletovaný a nezávislý. A co víc – absolutně svobodný a svoji kariéru držím pevně ve svých rukou.“

Docent Peterson musel opět použít dar léčitelství, protože děkan hýkal smíchy tak mohutně, že si vykloubil čelist.

Autor: Jana Jurmanová


banbad


  1. info z radnice

    Kladno vyhlásilo architektonickou soutěž Antonína Raymonda, řešit se bude Okrsek 4

  2. foto

    Tým Miners U11 v letošním Kladenském Kahanu obhájil první místo

  3. video

    Divadlo Lampion odehraje premiéru pohádky Myši patří do nebe

  4. krimi

    Zloděj v Kladně vykradl garáž a vloupal se i do rodinného domu

  5. pozvánka

    Přijďte povzbudit mladé volejbalisty Kladna

  6. pozvánka

    Poradíme vám, kam tento víkend v Kladně za zábavou, kulturou a vzděláním

  7. krimi

    Na Kladensku na silnice opět vyjeli i opilí řidiči, jeden z nich způsobil nehodu

  8. pozvánka

    V sobotu startuje v Mayrau zimní Excalibur Race

  9. foto

    Oprava mostu v Kročehlavské ulici na několik měsíců odřízne výpadovku na Prahu

  10. pozvánka

    Jarní prázdniny? Sportovní areály města Kladna zvou na příměstský tábor

  11. zprávy

    Žákyně zdravotnické školy Kladno úspěšně reprezentovala v soutěži Kladenská veverka

  12. povidka

    Povídka Kladenských listů: Státní zakázka

  13. foto

    Povinné tři body Rytířů proti Kadani

  14. pozvánka

    Ve čtvrtek se v kladenském Centralu slaví den zamilovaných

  15. foto

    FOTO: Hasiči slavili v kladenském Centralu den linky 112

  16. info z radnice

    Co s bývalým hotelem Merkur? Město hledá smysluplné využití

  17. pozvánka

    Kladno se s ledovou plochou na náměstí rozloučí sportovním odpolednem s Rytíři

  18. foto

    FOTO: V Kladně nabourala poštovní dodávka do autobusu

  19. zprávy

    Kladenští strážníci zachránili mladíka před sebevražedným skokem z mostu

  20. pozvánka

    Restaurace Kuklík v Kladně zve na Valentýnský večírek