ROYAL Fitness SAMK Měsíčník Kladno
ČSAD KLADNO Nad Kladnem Klapod
  • Nad Kladnem
  • SAMK
  • SOU a SOŠ Kladno

Povídka Kladenských listů: Kariérní vzestup profesora Kippenmittela 2

Čtvrtek, 10. ledna 2019 07:50

Minulý týden jsme se dozvěděli, jak profesor Kippenmittel objevil u sebe nečekané (a nevítané) schopnosti. Dneska si přečteme, jak si s nimi poradí.

Kapitola 3., v níž profesor zkoumá své nově nabyté schopnosti

            Profesor seděl v křesle, motýlek rozvázaný, košili rozepnutou u krku, a snad poprvé v životě byl zmaten. Ještě teď ho bolely svaly, jak se snažil udržet stoleček u země. Jemu, který měl pro senzibily jen slova výsměchu, se musí stát něco takového! Podivné, nepochopitelné, neuvěřitelné! To se mu snad jenom zdálo. Potřebuje se napít, a nemyslí tím vodu.

            Láhev gruzínského koňaku tiše přistála vedle skleničky, zátka se odšroubovala a hrdlo odlilo přesnou míru. Sklenka zazvonila a přistála v jeho ruce. Chvíli na ni vytřeštěně hleděl, pak ji odhodil, až se roztříštila o protější zeď.

 Taková škoda, proklatě! Dvacetiletý gruzíňák přece nekoupím někde v supermarketu, ten je třeba vychutnávat, ne s ním plýtvat. Práce zatracená, kdo má ještě k tomu uklízet ty střepy!

Střepy se na koberci pohnuly, vyletěly do vzduchu a vytvořily opět skleničku, ladnou a bez jediného kazu. Skvrna od koňaku zmizela ze stěny a podlahy a tekutina se ocitla opět na dně sklenky. Ta vyzývavě zacinkala, přilétla opět k jeho ruce a zůstala viset ve vzduchu na dosah.

Uchopil ji a dychtivě vyprázdnil. „Ještě jednu,“ poručil si. Láhev podruhé úslužně nalila a sklenička se vmáčkla mezi jeho palec a ukazovák. „Napřed tě pomaličku vypiju,“ slíbil sklence, „a pak se podívám, jestli jsi stále samouklízecí.“ Byla.

Zvláštní. Jak já to vlastně dělám? Postavil na stoleček u zdi radiobudík a mrštil na zeď plnou skleničkou. Střepy na podlaze se pohnuly směrem vzhůru, ručička se rozběhla v protisměru a uháněla tak do okamžiku, kdy scelená sklenička přistála profesorovi opět v ruce. Připil své vlastní výjimečnosti: „Na muže, který dokáže obrátit tok času!“ Všechny ty řeči o entropii jsou tedy žvást! Ale počkat! Dokážu to lokálně, anebo globálně? Obrátil se čas jen pro skleničku, anebo v celém pokoji?

Při dalším experimentu sledoval jedním okem radiobudík a druhým své rolexky. Žádná změna na hodinkách, obrácení chodu času nastalo jen na budíku. Jednou je nikdy, připomněl si staré pravidlo – a pokus zopakoval. Tentokrát se obrátily oboje hodiny. A při třetím pokusu zase jen radiobudík. Tak jak to sakra je? Asi je v tom určitá pravděpodobnost. No, s tím se přece nebude patlat, na statistiku má lidi. „Petersone, ke mně!“ zavelel rázně do sluchátka telefonu, i když začínal mít potíže s artikulací. Jeho asistent vešel do místnosti právě v okamžiku, kdy profesorovi Kippenmittelovi láhev úslužně znovu nalila a sklenička se vznesla do vzduchu.

Kapitola 4., v níž profesor tahá jednu špatnou kartu za druhou

„Proboha, pane profesore, co to děláte? Tohle přece nemůžete!“ vyděsil se Peterson.

Kippenmittel strnul. Kruci, to byla chyba. On mne viděl. Všude rozkecá, že jsem senzibil. A skončí to tak, že budu jen případovou studií, pokusným králíkem, co předvádí nacvičené kousky, a Peterson si vybuduje kariéru, a to prosím díky mně! Tak to tedy ne. Vem tě čert, chlape!

Židle vyletěla do vzduchu a zamířila k asistentovi. Vyrazila Petersonovi dech a srazila ho na kolena. Láhev koňaku se zvedla ze stolku, roztočila se a udeřila do zátylku klečícího muže. Ozvalo se zadunění, lebka se promáčkla, asistent padl na podlahu, jeho světlé vlasy zrudly krví a už se ani nepohnul.

A máš to, hajzle, pomyslel si Kippenmittel. Mne nikdo komandovat nebude. Někam tě zahrabu a budu zase svobodný. Jak by se ti líbil některý z těch výkopů, co do něj ukládáme ocelové pruty, aby je hledali proutkaři? Prostě tuhle sadu pokusů definitivně uzavřeme. Anebo – ovšemže, to je ještě lepší – experimentální archeologové včera oblékali mrtvá prasata do rubášů, navlékali jim šperky a zahrabávali je na zahradě pod ceduli Vykopat za dvacet let. To už budeš nejen zapomenutý, ale taky rozložený a promlčený. O svini víc anebo míň…

Kruciš! To nepůjde! Ať ho potáhnu kamkoliv, musím kolem ochranky. Zabalit ho tak, aby ani kousek nečouhal, nemám do čeho, a stejně by byli zvědaví, co to vleču. Buď bych narazil na hloupého poctivce, který by rovnou zavolal policii, anebo na chytrého vyžírku, který by sice nevolal, ale na zbytek života by si ze mne udělal dojnou krávu. Zatraceně! Jsou s tebou jenom problémy, Petersone!

Počkat! Co takhle jinak? Stačí trocha soustředění, židle se vrátí ke stolu, láhev na stolek, Peterson za dveře, a tam ať si klepe, pustím ho, až já budu chtít. Tak šup, chlape, vstávej!

Tělo zůstalo nehybně ležet, krev ve vlasech zasychala a černala, vražedné nástroje se ani nepohnuly. Zkoušel to znova a znova, proklínal svého asistenta, zatínal zuby, nehty zarýval do dlaní. Vztekal se, třásl s tělem, kopal do něj, ale zázrak nikde. Nakonec se unaveně posadil.

Takže je definitivně po něm a napravit to nejde. Chlap mizerná, je po smrti a není z něj žádný užitek. To zaživa byl alespoň k něčemu, tak pečlivě uspořádat experiment a sepsat výsledky neuměl nikdo jiný z týmu. Kde za něj honem sehnat náhradu? Bude nám chybět.

Ve vlasech ležícího muže se objevil světle červený pramínek krve, lebka se s lupnutím vydula do původního tvaru a otřesený asistent Peterson se pokusil nadzvednout na loktech.

Kapitola 5., v níž profesor činí zásadní rozhodnutí

V křesle profesora Kippenmittela seděl Peterson, bledý jako stěna, s pečlivě ovázanou hlavou a přikrytý plédem. Profesor zuřivě podupával před křeslem a házel vzteklé pohledy na dva další muže, kteří stáli v místnosti – na kampusového lékaře a děkana, který se dostavil po doktorově telefonátu. Děkan vypadal zamyšleně, lékař naštvaně: „Říkám to podruhé a naposledy, nedělejte blbce z profesora soudního lékařství v penzi! Tak co se tu doopravdy stalo, vy dva?“

„Tak ještě jednou pro méně chápavé kolegy,“ ušklíbl se jízlivě Kippenmittel. „Tento motoricky nemotorný asistent sem vpadl bez zaklepání, zakopl o židli, narazil hlavou do skříně a srazil z ní láhev, která ho praštila do zátylku. Neboť mi tu překážel na koberci, zavolal jsem někoho, kdo by se o něj postaral, což by měl v tuhle chvíli lékař dělat, a ne se pitomě vyptávat.“

„Pacientovi byla poskytnuta kvalitní první pomoc a ve fakultní nemocnici pro něj připravují rentgen a další neinvazivní vyšetření,“ zavrčel naštvaně doktor. „A jediný možný pachatel – říkám mu to potřetí a definitivně naposledy – by se měl přestat vykrucovat a kápnout božskou. Nic? Tak se zeptáme oběti. Jak to bylo, mladej?“

„On mne zavolal dovnitř, zrovna když kolem něho kroužila sklenička a láhev…“

„Slyšíte, jak mluví z cesty! “

„Ticho! A dál?“

„Pak mne srazil židlí, a když jsem klečel, udeřila mne láhev do hlavy, a dál si pamatuju, že jsem se zvedal z podlahy a bylo mi zle. Proč jste mne chtěl zabít, pane profesore?“

„Co je vám sakra po tom?“ přestal se profesor Kippenmittel ovládat. „Jestli jsem vás chtěl zabít, je to moje a jenom moje věc a vám po tom nic není. Já jsem profesor, já jsem vedoucí ústavu! Jsem ochoten podat zdůvodnění, proč potřebuju nový počítač, proč potřebuju nový grant, proč potřebuju zvýšit plat, ale zpovídat se ze svých záměrů takové nicce…“

Profesorovi zaskočila slina a začal se dusit. „Je povinností lékaře se o vás postarat, a přísahám bohu, tohle ošetření si vychutnám!“ pravil doktor a praštil profesora s rozmachem mezi lopatky. Ten upadl na zem a opravdu nebyl chvíli mocen slova.

„Já tomu nedokážu uvěřit. Skutečně ho chtěl zabít, doktore? Jaké pro to máte důkazy?“ otázal se potichu děkan.

„Nejprve ta židle – pokud o ni zakopnete, nebudete mít podlitiny ve výši žaludku. Pak čelo – je čisté jako lilium, ani stopa po silném nárazu. A lahví se musel někdo pořádně rozmáchnout, aby způsobil taková zhmoždění měkkých tkání, na to volný pád z dvoumetrové výšky nestačí. Trochu mne mate, že oběť nemá lebku na cimprcampr, no budiž, třeba rentgen odhalí, že má leb ocelovou anebo zesílené kosti spodiny lebeční. Každopádně pachatel musel láhev držet a pořádně s ní švihnout, takže na hrdle nalezneme jeho otisky, a pak se už profesůrek nevykroutí.“

„Otisky? Ty tam nebudou!“ namítli zároveň oběť i útočník.

Na okamžik všichni strnuli.

První se vzpamatoval profesor Kippenmittel. Vyskočil na nohy, hmátl po láhvi, uchopil ji za hrdlo a rozháněje se s ní, co mu síly stačily, rozběhl se proti oběma stojícím mužům.

Autor: Jana Jurmanová


banbad


  1. zprávy

    Nemohu vyjet z garáže, uvedla žena kladenským strážníkům

  2. pozvánka

    V Královickém dvoře budou Velikonoce ve znamení grilování a skokových závodů

  3. pozvánka

    Soutěž o nejlepší nádivku a taneční zábava v Sokolovně Kvíček ve Slaném

  4. zprávy

    Blíží se termín zápisu dětí do kladenských škol

  5. video

    Kanonýři Kladno se probojovali do finále, příjďte je podpořít v sobotu

  6. krimi

    „Kam chceš dojít,“  protidrogový projekt pro školáky zavítal do Zvoleněvse

  7. pozvánka

    Blíží se Velikonoce v Zooparku Zájezd, podívejte se co vše pro vás připravili

  8. krimi

    300 tisíc je v nenávratnu, varujeme, upozorňujeme a je to marné a je to marné

  9. video

    Velikonoce na Čabárně v Kladně přilákaly celé rodiny

  10. pozvánka

    Kladenské trhy na náměstí Starosty Pavla pokračují opět ve středu

  11. kultura

    Výstava miniatur Buštěhradského pediatra Pavla Skály je v Kladně jen do středy

  12. komerční sdělení

    V kladenském Royal Fitness na Vás čeká velikonoční dobrodružství

  13. video

    VIDEO: Cyklohráčkem z Prahy do Slaného a zpět, nebo do Zooparku Zájezd

  14. zprávy

    Poradíme vám, kde tento týden můžete fandit kladenským sportovcům

  15. zprávy

    Cyklohráček letos poprvé přivezl výletníky do Slaného.

  16. zprávy

    Redakční výběr toho co vám možná tento týden v Kladenských listech uteklo

  17. zprávy

    Cenu hejtmanky 2023 převzala také Ivana Sedláková ředitelka SOUPŠ Kladno-Vrapice 

  18. kultura

    Kraj podpoří tři divadla mezi nimi je Divadlo Kladno

  19. zprávy

    Peníze na podporu soutěží pro děti a mládež poputují i na Čabárnu a do Stochova

  20. kultura

    Nahlas a potichu, recitátorská soutěžní přehlídka zná své vítěze