Teplárna Kladno Dalibor Janda v Kladně Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO
  • SAMK
  • Práce ve Slaném
  • Teplárna Kladno

Povídka Kladenských listů: Kariérní vzestup profesora Kippenmittela

Čtvrtek, 3. ledna 2019 07:20

V povídce Jany Jurmanové se dočtete o tom, kam může vést samolibost géniů. Nebo  spíše rádoby géniů?

Kapitola 1., v níž profesor zhodnotí dokončený výzkum a obdrží jeden z mnoha nevyžádaných e-mailů

Z kvadrofonní aparatury zněl místností tiše Vivaldiho kytarový koncert, na konferenčním stolečku voněla káva a sachr a ve skleničce rozkvétal buket dvacetiletého gruzínského koňaku.

Profesor Kippenmittel se pohodlně rozvalil u počítače a pročítal stránku za stránkou závěrečnou monitorovací zprávu projektu. Padesát případových studií týkajících se ověření paranormálních schopností u osob, které tvrdily, že je mají, ale prokázal se pravý opak. Souhlasy se zveřejněním osobních údajů za účelem publikace, slepé testy, dvakrát slepé testy, výsledky testů a statistická vyhodnocení. Peterson je systematik, všechno, jak má být. Nicméně, pár formálních nesrovnalostí ve zprávě určitě bude, i kdybych je tam měl sám dopsat, a za ty Petersonovi zítra zvednu mandle. Ať se pak táhne vyplakat k tomu svému psychologovi, že na něho byl vedoucí zlý – pes, který vyje, nekouše a nesápe se po šéfovské pozici. Teď se ale ukaž, Petersone, jaké máš skóre. Výborně, pět článků sepsaných pro časopisy s impakt faktorem v prvním kvartilu čeká na recenzi. Konec konců, recenze bude jen formalita, protože jsem hlavním autorem, a co já podepíšu, do toho se nerýpe. Budu si to muset přečíst alespoň po vytištění, abych byl v obraze. Je čas se odměnit za dobře vykonanou práci.

Natáhl ruku po sklence, ale než stačil sevřít stopku do prstů, ozvalo se pípnutí ohlašující příchod e-mailu. Mechanicky ho otevřel – zatracené papírování, kdo to má pořád – aha, tady je potvrdit a odeslat a mohu se zase věnovat příjemnostem života. Počkat, co jsem vlastně zrovna podepsal? Kde je ta zpráva, když mi od 01.30 nic nepřišlo? Tolik hodin! Řeč na ukončovací banket sepíšu až odpoledne, pomyslel si profesor, zesílil hudbu z reproduktorů a konečně vypil vytouženou skleničku.

Kapitola 2., v níž profesor pronese nejúspěšnější řeč svého života

Profesor Kippenmittel korzoval s profesionálním úsměvem mezi kolegy, sponzory, hosty z ministerstva a jejich doprovodem, rozdával bonmoty, komplimenty a přezíravé pohledy. Skleničku s koňakem nahradilo šampaňské, reprodukovanou hudbu smyčcový kvartet, stoly se prohýbaly pod teplým i studeným bufetem. Poté, co si asi půl minuty (aby ho fotografové stihli zvěčnit) srdečně tiskl ruku s předsedou vlády a zářil na něj širokým úsměvem, byl požádán, aby přednesl svou řeč. Sebevědomě si přihladil klopy na míru šitého smokingu a přistoupil k pultíku.

Jak se od něj očekávalo, jeho projev nebyl propleten odbornými termíny, ale humornými příhodami a vtipy. Řečnit opravdu uměl – moduloval tón hlasu, decentně gestikuloval, ve správných okamžicích dělal pauzy, aby se posluchačstvo mohlo zasmát. Hosté, dobře naladěni již úvodem, viseli mu na ústech, aby jim ani slovo neuniklo. Profesor tepal do telepatů, zesměšňoval proutkaře, vysmíval se telekinetikům a čtenářům myšlenek. Závěr měl připraven zvlášť efektní: „A poté, co můj tým dlouhé tři roky odděloval zrno od

plev, zjistil, že žádné zrno vlastně není. Jestli je na světě alespoň jeden senzibil, který má opravdu paranormální schopnosti, ať se tento pultík vznese do vzduchu.“

Hosté šíleli nadšením. Už během proslovu obdivovali profesorovo herecké nadání, ale tohle překonalo vše. Tak perfektně zahrané silové vypětí, ty ruce tlačící stoleček k zemi! I pot, který profesorovi naskočil na čele, vypadal jako opravdový.

Pokračování příští čtvrtek.

Autor: Jana Jurmanová


banbad