Teplárna Kladno Dalibor Janda v Kladně Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO
  • SAMK
  • Práce ve Slaném
  • Teplárna Kladno

Povídka Kladenských listů: Tradice koled na Štěpána

Čtvrtek, 27. prosince 2018 08:15

Víte, že tradice koled na Štěpána vznikla v době, kdy koncem roku děvečky a čeledíni měli možnost odejít ze služby (možná znáte rčení, Na Štěpána není pána), a na „odchodnou“ dostávali zvláštní koláč, který tvořily do kruhu spletené tři pruhy těsta, zdobené ořechy a pentlemi? Později začaly chodit po koledě i děti. Určitě znáte nejznámější štěpánskou koledu, a my si dnes přečteme povídku Radmily Tomšů o tom, jak třeba mohla taková koleda vzniknout…

Jejkote jejkote, to mi to ta zima štípe do nosíku! Načechrám chlupy, aby mě víc hřály, a utíkám k domovu. Už se těším na teplý pelíšek a v misce bude určitě taky něco dobrého, ta moje miska, ta mě nikdy nezklame! No dobře, tak jsem mlsoun, no a co? Kdo není? Taková rybička… nebo kousek masíčka… jo jo, hospodář se o mně docela stará, ale já mu za za to vychytal všechny myši ve stodole, tak co by se nestaral, ne? Však je to něco za něco, a to on dobře ví.

Joj, ale to fouká. Proč já se dneska vydával až k lesíku, to nevím teda. Ale už to mám domů jen kousek. Ještě oběhnu náves… jé, klouzačka! No jo, kluci ji tady včera ledovali, a pak až do večera na ní jezdili. To bylo křiku a výskání, panečku.

Taky bych to mohl zkusit, ukaž? Jak že to funguje? Rozběhnout a zastavit, tak to dělali. Uááá, buch. Au, můj nos. Jéje, takhle to asi být nemělo. Teda kluci taky padali, ne že ne, ale oni mají přece jen dvě nohy, a já mám čtyři, to by bylo, abych to nezvládl a neprojel se pořádně jako pán! Tak znova!

Á šup! Joooo, jedu! Pozór, jedůůůůůůůůů! Tý jo, to je paráda! Tak ještě jednou! A znovu!

Klouzačka je z kopce, sice takovýho mírnýho, ale jak tu kluci včera běhali, tak to tu udusali kolem dokola a já to musím na začátek klouzačky obíhat docela daleko, abych nesjížděl dolů po zadku, to je mně nedůstojné. Tak, už jsem zase nahoře, takže znovu – ale no tak, on už je tu zas nějaký kluk, no tak to abych asi šel. A druhý… no jo, koleda už asi skončila. Celý den dneska chodily všechny děti z vesnice koledovat od domu k domu, jako každý rok.

Tihle určitě taky, kapsy mají naditý až k prasknutí. Hele, už jedou! No mně to jde teda líp, co si budem povídat. Motaj se tam jeden přes druhýho a jejda, už se srazili a už se válej, fakt, a támhle letí jablko a nějaký ořechy, co se vykutálely z kapsy jednomu, támhle leží nějaký perník a ještě za ním… cože? Klobáska? No fakt, to vypadá jako klobáska, nebo jitrnička, nebo ne, to je vlastně asi nejspíš jelítko… jé, já mám jelítko moc rád… Kluk vstal, sotva udělal krok, už zas leží, a to jelítko se tam pořád tak opuštěně válí… a kluci se už perou, prej cos do mě strkal, ty nádhero, co já, to ty seš nemotora a mě jsi shodil – no jen se perte, hošánci.

Připravím se pěkně pár kroků před klouzačkou, rozběhnu se, a jak jsem to nacvičoval? Pěkně rozepřít všechny čtyři a jedůůůůů, ale tentokrát hezky potichu, profičím kolem kluků, přeskočím ořechy a šup, jelítko už mám v tlamce a už jsem na konci klouzačky, hezky elegantně skočím vedle, nezastavuju se, ale plynule přecházím v rychlý běh a jupí, už jsem u našich vrat, protáhnu sebe, pak prosmýknu jelítko a joj, to budou dneska hody!

Jen ještě mrknu zpátky na náves a vidím dvě postavičky na kolenou, jak šátraj po klouzačce a sbíraj zpátky do kapes všechno, co jim tam předtím vypadalo. Chacha, kdeže všechno hošánci, jedna tuze velká dobrůtka vám chybí!

„No je to možný?“ uslyším z dálky. „To jelítko, na který jsem se celej den těšil, je fuč! To byl určitě nějakej zlodějskej pes, co tu proběh, zatímco jsme se prali, a já teď nemám nic,“ natahuje první kluk.
Ten druhý, místo toho, aby ho politoval, se toho hned chytil a začal mu strouhat mrkvičku:

„Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně, nesu, nesu koledu, upad jsem s ní na ledu, psi se ke mně sběhli, koledu mi snědli…“ a už zas oba utíkají návsí, Štěpán po svém kamarádovi háže jednu sněhovou hroudu za druhou, ale ten nepřestává a říkanku opakuje a opakuje.

A už nikdy nikdo nezjistí, že na začátku téhle nejznámější koledy vůbec nebyl žádný pes, ale jeden malý chytrý kocourek, který si na druhý svátek vánoční náramně pochutnal na jednou výborném jelítku…

Autor: Radmila Tomšů