S Vánocemi, které se už kvapem blíží, se pojí mnoho tradic. Češi jsou národem, který rád dodržuje zvyky a každoročně se k tradicím vrací. Redakce Kladenských listů jednu z tradic připomíná.

Cukroví

Kdo by nemiloval vánoční cukroví. Právě to je jedním z prvních znaků, že už jsou Vánoce skutečně za dveřmi. Cukroví krásně provoní dům a navodí tu pravou vánoční atmosféru.

Je také opředeno mnoha pověrami. Naši předkové věřili, že má kouzelnou moc. Proto si na něm dávali velmi záležet. Vykrajovali ze sladkého těsta hlavně zvířátka, která symbolizovala zvířata ve chlévě, kde se narodil Ježíšek. Lidé potom hotové cukroví pověsili na své domy, aby si udrželi štěstí, na ovocné stromy, aby si zajistili úrodu v dalším roce, nebo i do chlévů, aby se dařilo zvířatům.

Protože cukr a mouka byly pro dřívější rodiny vzhledem k chudobě spíše vzácností, první cukroví bylo tvořeno hlavně z medu, ořechů a sušeného ovoce, kterých bylo na venkově vždy dostatek. Později pak lidé začali o Vánocích péct také vánočku, kterou my už dnes považujeme spíše za pečivo.

Cukroví se začínalo péct se začátkem adventu. Hospodyňky si dávaly velký pozor při pečení, protože spálené cukroví jim mělo předpovídat vážnou nemoc či dokonce smrt.

Zatímco ještě v 19. století k tradičnímu cukroví patřily pečené oplatky, které si lidé namáčeli do medu, dnes k nejoblíbenějším druhům patří především vanilkové rohlíčky nebo linecké cukroví slepené marmeládou.