Jejich jména jste určitě někdy slyšeli. Po mnohých z nich se v Kladně jmenují ulice, jiní zde mají pamětní desky. Přestože na jejich odkaz denně narážíte, často možná netušíte, čím byli tito lidé významní. Seriál Kladenských listů si klade za cíl osobnosti spjaté s historií města čtenářům přiblížit. Tváří dnešního dílu je Antonín Raymond.

Raymond, vlastním jménem Antonín Reimann, pocházel z rodiny kladenského židovského obchodníka Aloise Reimana. Narodil se 10. května 1888 v domě na jižní straně náměstí Starosty Pavla. V těchto místech dnes stojí bankovní palác, na jehož zdi Raymonda připomíná pamětní deska.

Antonín žil v Kladně do roku 1903, studoval zdejší reálku, později přešel na Českou polytechniku do Prahy, kde ukončil studia v roce 1909, načež emigroval do Spojených států, kde se mimo jiné podílel na stavbě prvního newyorského mrakodrapu. Spolupracoval s Frankem Lloydem Wrightem v jeho kancelářích v Taliesin, v Spring Green a na stavbě Imperial Hotelu v Tokiu, se kterým se pojí jeho osudový příběh. Když město v roce 1923 zasáhlo zemětřesení, budova ho jako jedna z mála přestála. Byla totiž postavena z odolného železobetonu, což byl svého času unikát. Raymond byl jedním z prvních architektů, který s ním pracoval. Ničivé zemětřesení tak kladenskému rodákovi zajistilo věhlas. V Japonsku pak strávil dlouhé roky.

Mezi lety 1938 a 1949 pracoval opět ve Spojených státech, kde v New Yorku založil kancelář spolu s dalším architektem českého původu Ladislavem Lelandem Radem. Následně putoval na dlouhých 25 let zpět do Japonska. Uznání se dočkal jak v Americe, kde získal čestnou medaili od American Institute of Architects, tak v Japonsku, kde získal řád Vycházejícího slunce. Jeho činnosti si všimli i v Československu, kde obdržel za služby vlasti státní vyznamenání, Řád bílého lva IV. stupně.

Raymond je považován za jednoho ze zakladatelů moderní architektury v Japonsku, naproti tomu v Americe byla jeho práce políbená historismem. Jeho rukopis určil vzhled mnohých vil, sakrárních staveb nebo univerzitních kampusů. Obzvláště povedená je například budova hudebního centra japonské prefektury Gunma ve městě Takasaki. 

V závěru života se věhlasný architekt vrátil do Ameriky, konkrétně do Pensylvánie, kde 21. listopadu 1976 v úctyhodných osmaosmdesáti letech zemřel.

Statutární město Kladno na jeho počest vyhlásilo už čtyři ročníky studentské architektonické soutěže nesoucí jeho jméno.

Autor: (jk)