Pavel Holeček je dnes již známý kladenský sochař a malíř. V galerii Kladenského zámku chystá velkou výstavu obrazů a soch. Její vernisáž se odehraje 6. září od 18 hodin a potrvá do 21. října. Kladenské listy umělce proto krátce vyzpovídaly.

Jak to nyní vypadá s vaší uměleckou tvorbou?

Jádro tvorby je stále stejné. Abstrakce, abstrakce, abstrakce. Je to velmi široký styl, díky kterému se dozvídám hodně o sobě a hodně o divácích. Myslím, že moje obrazy jsou tak trochu zrcadla, která se dají namalovat tisíci způsoby. Ale pozor. Můžou se zdát být náhodnými skvrnami. Ale nejsou. Každý obraz jsem někde předem prožil a při procesu tvorby zpětně hledám tento prožitek. Takže žádná náhoda. Ale konkrétní emoce z nějakého momentu prozření. Někdo by mohl říct „přišla na chvilku múza“. Obrazy jsou většinou oleje a akryly na desce s dalšími, třeba kovovými nebo jinými prvky.

A co sochy? Tam to máte stejné jako s obrazy?

Stále se mi to vyvíjí dopředu. Navštivte moji výstavu a u soch uvidíte například nové prvky. Průsvitné lité a za tepla ohýbané epoxidy, ty vypadají jako sklo. To u nás moc lidí nedělá. Dále se sochy budou hýbat a hrát. Dokonce bude na výstavě interaktivní spojení obrazů, sochy a diváka. V obrazech jsou zabudovány multikapacitní senzory, potenciometry a přepájené syntezátory. Divák si tak bude moci obrazů dotýkat a točit s nimi, čímž vytvoří svůj vlastní zvukový podkres pro výstavu a vlastně jej přenechá dalšímu příchozímu, který ho může opět změnit, rozeznít jinak.

To zní docela moderně.

Asi i je. A to není všechno. Poslední rok jsem se lehce odklonil od abstraktní tvorby a udělal několik streetartových plastik. To je umělecký styl, který teď hýbe světem. Dá se vidět ve velkých evropských městech. Jsem velmi zvědav na reakci.

Kde berete inspiraci pro svoji tvorbu?

To kdybych věděl, tak k inspiraci udělám mapu. To se nedá vůbec popsat. Ona naštěstí chodí shora sama. Myslím, že vstupuje do života všem lidem. Jen jí poslouchat, vnímat a věřit. Nechť jsou všechny bytosti šťastné.

Autor: (red)