Letošní zima přišla již 24. listopadu, kdy napadl první poprašek sněhu. Přitom ta loňská udeřila v plné síle až o měsíc později, tedy 23. ledna. Chumelení, den se krátí a začíná se stmívat již v pozdním odpoledni. Nastávají dlouhé a pochmurné večery. A přitom naši předkové však v minulosti využívali i tenhle neveselý čas k radostnému období.

Polní práce dávno skončily, hospodáři se věnovali opravám chalup, nářadí i všeho, čeho je potřeba kolem domácnosti. Hospodně obstarávala dobytek a drůbež, vařila, pospravila prádlo a uklízela domácnost.

Pak napadl sníh, přišla třeskutá zima a život se přesunul d světnice. V chalupě se topívalo jen v jedné místnosti, kde všichni jedli, pracovali a spali. Každá i ta nejmenší skulinka musela být ucpána mechem, aby neutíkalo vzácné teplo. Kolem pece, jež byla zdrojem tepla, se točil život celé rodiny. Poslední měsíc roku se nese ve znamení příprav na Vánoce a oslavy Ježíšova narození. Dříve to bývala i doba plná předvánočních svátků, které dětem vyplnily dlouhé čekání na Štědrý den. V minulých časech se těšívaly na dárky od Ježíška stejně jako dnes.

Vedle vánočních příprav chodily ženy i dívky však dále na přástky, ušetřily tak teplo i světlo, svítilo se loučemi, ale také trávily smutné a pošmourné večery pospolu. Při přástkách bylo veselo. Zpívaly se písničky a popěvky, na pořad přišla i říkadla a hádanky, především se však vypravovaly pohádky a strašidelné příběhy. Tak starší předávali mladším báchorky a pověsti, písničky a zvyky. Při práci a za dlouhých zimních večerů, ale i při dětských hrách vznikala a uchovávala se česká lidová slovesnost.

Autor: Klára Trnková