VIDEO: Bojovnice Anna Homolková: Na Noc Válečníků trénuji každý den

V pořadí již desátá Noc Válečníků, která se uskuteční 21. května, se rychle blíží. Jak se na ni Anna Homolková těší a připravuje, prozradila Kladenským listům v kavárně Legenda.

Klikněte na obrázek pro přehrání videa

Pro Kladenské listy vyrobilo STUDIO FABRIKA

Co předvedete na letošní Noci Válečníků, na co se diváci mohou těšit?

Aktuálně zápasím ve stylu K1, ale konkrétně na této akci budu zápasit v thajském boxu bez loktů.

Je vám bližší K1 nebo thajský box?

Ono to není až tak rozdílné, největší rozdíl je v bodování. V thajském boxu se musí víc kopat, což moje soupeřka ví, a proto probíhalo mezi námi vyjednávání. Každý se snaží vyjednat si pro sebe lepší podmínky, my jsme chtěli K1, soupeřka thajský box, takže jsme se potkaly uprostřed na thajském boxu, ale bez loktů. Pro ni je to maličko výhodnější, protože je na to víc zvyklá, ale já jsem to přijala tak, že se s tím porvu a zvládnu to i tak.

Měla jste možnost se už někdy s vaší soupeřkou utkat?

Potkaly jsme se asi před dvěma lety v disciplíně Low Kick, což je ještě o jeden stupeň níž, bez kolen. Tenkrát nade mnou zvítězila těsně na body.

Když zmiňujete bodové hodnocení, vítězíte raději na body nebo na KO?

Samozřejmě, že výhra KO je naprosto přesvědčivá a nemůže ji nikdo zpochybnit, takže je o kousek lepší. Každopádně nejsem úplně typ knockoutera, takže moje zápasy většinou končí na body. Důležité je pro mě vyhrát a předvést dobrý zápas, držet strategii a v neposlední řadě se i něco naučit.

Jak se připravujete na Noc Válečníků?

Kromě standardní přípravy jsem se nedávno vrátila z pobytu v Thajsku, kde jsem měla měsíc jen na přípravu a trénování, na thajský box. Teď jsme se, protože známe soupeřku, zaměřili více na ní a její styl.

Kolik času věnujete tréninku?

Trénuji denně. Některé dny mám dvoufázový trénink, jiné dny mám regenerační, takže trochu lehčí, ale mám pocit, že trénuju pořád. K tomu ještě dělám v SKS Aréně trenérku, takže času v tělocvičně trávím opravdu hodně.

Působíte jako křehká dívka, jak na vás kouká okolí, když přijdete s monoklem nebo s modřinami?

Ono to není tak hrozné, je to docela bezpečný sport. Sem tam nějaký ten monokl být může, ale to je maličkost a nikdo to nekomentuje. Pokud se ale jedná o galavečer, tak ten je bez helem a bez chráničů. Jeden z důvodů, proč jsem nepřistoupila na thajský box s lokty je to, že je zde poměrně velké riziko nějakého zranění a to je zrovna věc, kterou já už nejsem ochotná podstoupit. Mám také svůj civilní život a nechci chodit s rozseklým obočím.

Máte čas také sama na sebe?

Čas na sebe, to je pro mě příprava na zápasy. Ty mi pomáhají v trenérské práci, kde můžu ukázat, že vím, co dělám a jak to dělám, že lidi dokážu vést i k zápasům. Můj partner je také hodně aktivní člověk, takže mi v tomhle rozumí a vzájemně se podporujeme.

V kolika letech jste s bojovými sporty začala?

V jedenácti letech, kdy jsme začali dělat s bratrem karate. Já jsem skončila u hnědého pásu, brácha u černého. Před dvanácti lety založil můj otec s bratrem, Tomášem Martinovským a Petrem Kučerou kickboxový klub SKS Arena, čímž se změnil náš zájem a začala jsem dělat kickbox.

Váš bratr Jan Homolka je velký bojovník, pomáhá vám s přípravou a podporuje vás?

Co se mých zápasů týče, tak on je vždycky v rohu a je to člověk, kterého tam opravdu potřebuji. Má moji plnou důvěru a je pro mne při zápase takovým záchytným bodem. Pomáhá mi také s přípravou, ale mým hlavním trenérem je Honza Landa.

Jaký je váš, zatím největší životní úspěch?

Je to první místo na Mistrovství České republiky v K1 v roce 2014, vyhrála jsem v disciplíně do 65 kilogramů.

Máte někdy strach, když se chystáte do ringu?

Strach jako takový ne, ale mám samozřejmě spoustu obav a otazníků. To všechno musím ovšem nechat před ringem a během zápasu už se o takových věcech ani přemýšlet nedá. Psychika je důležitou složkou zápasu a dá se na ní pracovat, jen se to člověk musí naučit.