BURGER KING KLADNO VELETRH CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Legenda Cafe bar Est. 2014
ČSAD KLADNO Badmintonové centrum v Kladně Člověk v tísni
  • Bratři Ebenové na Kladně
  • SBF
  • SAMK

Historie

Stručná historie Kladna

Autor: PhDr. Zdeněk Kuchyňka

Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně

S upevňováním přemyslovského panství ve 12. století ztrácela hradištní centra Budeč a Libušín na významu. V období kolonizace se centry městského typu stávají Slaný a Unhošť, od poloviny 13. stol. se pak zvolna rozrůstají vsi v královské či šlechtické držbě.

První písemné zmínky o Kladně pocházejí z počátku 14. století, kdy je v pozůstatcích shořelých Desk zemských uváděn Vrchota z Kladna (k r. 1318). Podle dalších zmínek z konce 14. století o Václavovi, Pavlovi a Zdeňkovi z Kladna můžeme usuzovat, že v té době stála ve vsi Kladno na místě dnešního zámku gotická tvrz. Další tvrz, zvaná Dolejší, byla na místě bývalého pivovaru a konečně třetí, nazývanou Vlaškova tvrz, umísťuje August Sedláček na Ostrovec.

Dnešní podoba kladenského zámku je výsledkem úprav, které byly provedeny ve 30. a 40. letech 18. století podle návrhů Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Jedině díky jeho plánům, v nichž byl v podkresbě zachycen původní stav před přestavbou, si dnes můžeme udělat i představu o předchozích etapách budování zámku. Z urbáře z roku 1662 například víme o tom, že v roce 1566 „pan Jiří Žďárský ze Žďáru Kladno dostavil…“ A právě tuto renesanční fázi, z níž lze odvodit ještě starší stav, zachycují Dientzenhoferovy plány. Na rozdíl od jiných míst jsou totiž ikonografické doklady vzhledu Kladna velice mladé – nejstarší vyobrazení najdeme až na fresce v břevnovském klášteře ze 40. let 18. století. Často uváděná Springlerova kresba, tvrdící, že zachycuje Kladno za časů pánů Žďárských v roce1600, pochází až z roku 1880 a je rekonstrukcí zástavby podle dochovaných urbářů.

Na základě uvedených Dientzenhoferových plánů a stavebně historického průzkumu, který prováděla dr.M. Vilímková a M. Heroutová v roce 1976, a po posouzení „nově“ objevených prostor v bunkru v zámecké zahradě, rekonstruoval v roce 1997 ing. arch. Petr Chotěbor obě starší fáze vývoje kladenského zámku. Zcela jednoznačně přitom odmítl už od poloviny minulého století tradovanou myšlenku, že původní tvrz stála západně od nynějšího zámku. Vodní příkop, který zakreslil do plánů Dientzenhofer, i dochovaná středověká dispozice v severní části východního křídla jasně ukazují, že zámek stojí na témže místě jako původní tvrz.

Už tato středověká tvrz byla podle ing. arch. Chotěbora stavbou poměrně výstavnou a může se svou velikostí a kvalitou zástavby měřit prakticky s menšími hrady. I to vypovídá o postavení a ambicích rodu Kladenských z Kladna. Oproti dnešnímu zámku byla jinak situována, takže vstup po padacím mostě přes vodní příkop byl z východní strany. Hned vedle byla velká hranolová věž, která ale neměla funkci brány.

Při renesanční přestavbě za pana Jiřího Žďárského ze Žďáru dosáhla tvrz téměř ideální čtyřkřídlé dispozice, v níž určité nepravidelnosti vyplynuly z využití starších středověkých konstrukcí. Zcela zásadní změnu pro vzhled měla likvidace velké věže. Vnitřní část nádvoří pak doplnily pro renesanci typické arkády ve všech patrech.

Barokní přestavba pak naprosto změnila dispozici stavby. Příkop byl zasypán, jižní křídlo zcela zbořeno a místo něj vytvořen čestný dvůr obestavěný třemi křídly na lehce se rozbíhajícím půdorysu, což je způsobeno alespoň částečným využitím původní dispozice, z níž Dientzenhofer ponechal část starých základů. Stavba byla zřejmě dokončena už v roce 1740, který uvádí chronogram na fresce nade dveřmi opatské kaple. Rok 1750 na věžičce s hodinami a s monogramem BAB (Benno Abbas Brzevnovienzis) se nejspíše týká pořízení těchto hodin.

Podle dr. Vilímkové nic nenasvědčuje tomu, že by v 19. století došlo k nějakým podstatnějším stavebním úpravám. Ty byly až dílem 20. století, kdy byl zámek ve 30. letech koupen do majetku města a upraven pro potřeby městského archivu, muzea a knihovny. Při opravě v 50. letech byla zbořena vstupní brána (dnes opět obnovená), opraven krov a znovu zřízena věžička s hodinami (ta byla totiž z neznámých důvodů někdy mezi 30. a 50. léty odstraněna). Od 90. let pak z iniciativy Městského úřadu Kladno proběhly opravy zámku včetně restaurování fresek v zámecké kapli a rekonstrukce zámecké zahrady.

Nejvýznamnější osobou z okolí Kladna v předhusitské době byl Bušek Linhartův z Braškova († 1372), od položení základního kamene do smrti Matyáše z Arrasu první ředitel stavby svatovítské katedrály.

Z rozvětveného zemanského rodu Kladenských z Kladna dosáhli významnější postavení Pavel, v letech 1330-1350 kanovník u sv.Víta a arcijáhen žatecký, a Bohuta, administrátor pražského biskupství a vletech 1344-1351 generální vikář. Teprve ve 2. polovině 15. stol. soustředil značný ale rozdrobený majetek rodu Přech Kladenský. Jeho synem Zdeňkem kladenská větev rodu roku 1543 po meči vymřela. Panství s 12 vesnicemi získali kšaftem potomci Jana Žd’árského ze Žd’áru, manžela Zdeňkovy sestry.

Jiří Žďárský (1517-1574), císařský a královský rada, získal od Ferdinanda I. „v pondělí po památce sv. Tomáše apoštola“, tedy 22. prosince 1561 privilegium, povyšující ves Kladno na poddanský městys s právem dvou výročních a jednoho týdenního trhu, znakem a povinností obehnat se hradbami. Zatímco tzv. Hořejší tvrz přestavěl na renesanční, tzv. Dolejší tvrz změnil na vrchnostenský pivovar. Třetí kladenská, tzv. Vlaškova, tvrz, zpustla. Jiřího synovec Ctibor Tiburcí (1545-1615), karlštejnský purkrabí, místodržitel, soudce a císařský rada, založil v Kladně školu (1588), lazaret, chudobinec a rozšířil práva společného řemeslnického cechu. Jan Jiří Žďárský (1581-1626) byl r. 1615 čtvrtým nejbohatším šlechticem Slánského kraje.

Kolem roku 1610 mělo Kladno 39 domů, z toho 27 na rynku, zbytek na třech předměstích. Obepínala je nízká opuková zeď s branami Slánskou, Unhošťskou a Pražskou, řečenou též Rakovnická.

Dne 7. listopadu 1620 bylo císařskými vojsky, táhnoucími k Bílé hoře, Kladno ze 70 procent vypáleno.

Dosud více větvím patřící panství Žd’árských scelil r. 1626 Florian Jetřich ze Žd’áru. Jako zeť Jaroslava Bořity z Martinic a na Smečně značně rozmnožil majetek pobělohorskými konfiskacemi. Stal se královským radou, dvorským maršálkem, r. 1628 říšským hrabětem a r. 1631 palatinem. Byl hlavou katolické restaurace Rakovnického a Slánského kraje. V Hájku u Jenče založil první loretu kanonického typu v Čechách. U ní pak jeho syn František Adam Eusebius nechal postavit františkánský klášter, který byl až do likvidace klášterů StB v roce 1950 významným poutním místem. Dnes je hájecký klášter postupně opravován.

Ve snaze obnovit válkou poničené Kladno se Florián Jetřich Žd’árský vzdal práva odúmrti, přidal další výroční trh, zakázal nové roboty, řemeslníkům je převedl na platy a potvrdil cechovní práva. Ještě v roce 1656 však bylo v Kladně osazeno jen 85% gruntů.

V roce 1654 byli Žd’árští padesátým nejbohatším rodem v Čechách. František Adam, barokní mystik, zakladatel františkánského kláštera v Hájku, se Kladnu věnoval málo a městečko upadalo. Roku 1670 jím v Čechách Žd’árští po meči vymřeli.

Panství bylo rozděleno mezi pět Františkových sester, kladenský díl dostala Marie Maxmiliana Eva, provdaná a ovdovělá Hieserlová z Chodů a Slavatová z Chlumu.

Panství Kladno, zahrnující čtyřicet vsí, se zmenšilo na deset. Městečko samotné mělo zemědělský charakter s malým podílem dvanácti základních řemesel, sdružených ve společném cechu. Vrchností neobývaný zámek chátral a na počátku 18. stol. hrozil zřícením. Jedinou významnější stavbou od počátku třicetileté války byla kaple sv. Floriana a sv. Alžběty z roku 1630 v místech Floriánské kaple dnešní. Hraběnka Slavatová odkázala r. 1690 Kladno, na němž od jeho získání nepobývala, potomkům své dcery, hrabatům z Lamberka. Panství, spravované v jejich nezletilosti poručníky, bylo pro dluhy r. 1701 prodáno Anně Marii Františce kněžně Sasko-Lauenburské, Engerské a Westfálské, velkovévodkyni Toskánské, paní na Buštěhradě, Zákupech a Ploskovicích. Ta však musela na pokus o scelení buštěhradského a kladenského panství v toskánské dominium pro zadluženost rezignovat. V roce 1705 od ní Kladno koupil břevnovsko-broumovský konvent benediktinů.

Ve správě Otmara Zinckeho OSB (opat břevnovsko-broumovského konventu 1700-1738) se upevnila ekonomika kladenského panství. Teprve roku 1716 dosáhlo Kladno rozlohy z doby před vypálením na počátku třicetileté války.

Stavebníkem kladenského baroka se stal Benno Löbl OSB (opat břevnovsko- broumovského kláštera 1738-1751). Kilián Ignác Dientzenhofer zahájil roku 1738 přestavbu renesančního zámku na barokní rezidenci. Jan Karel Kovář provedl roku 1740 malby opatské kaple sv. Vavřince. Dle Dientzenhoferova návrhu realizoval v roce 1741 Karel Josef Hiernle mariánské sousoší. Kaple sv. Floriana, založená r. 1751, se stala pravděpodobně poslední Dientzenhoferou sakrální stavbou.

Za Štěpána Rautenstraucha OSB (opat břevnovsko broumovského konventu 1773-1785) vedl nárůst kladenské populace k parcelaci gruntů a pokusu o uplatnění Raabovy pozemkové reformy. Tak vznikl Rozdělov (z poplužního dvora Veteřov) a opatovo jméno připomínající Štěpánov. Do nových vsí byla přesídlena část obyvatel z Broumova.

Městečko Kladno se začalo rozrůstat za kladenské brány. V roce 1789 mělo 112 domů, z toho 49 v centru. V roce 1777 měla farní osada Kladno 672 lidí, v roce 1800 mělo 900 obyvatel a v roce 1843, těsně před zahájením své industrializace, 1395 obyvatel.