Porota vědomostní soutěže Lidice pro 21. století i v letošním roce obdržela na dvě tisícovky esejí na pečlivě vybraná témata. Děti v kategorii 10–14 let a mládež v rozmezí 15–19 let se v nich zamýšlejí nad tragickými událostmi minulého století a zasazují je do kontextu současnosti. Mnohé texty jsou stylisticky vydařené a především obsahově hodnotné. Kladenské listy ve spolupráci s Památníkem Lidice přinášejí čtenářům ty nejpovedenější ze zaslaných prací.

Více se o soutěži Lidice pro 21. století dozvíte ZDE:

Kolik stojí lidský život? Nad tím se v krátké eseji zamyslel Marek Kryštof, soutěžící v kategorii od 10 do 14 let. 

Kolik stojí lidský život? Tomu říkám otázka! Z nacistického pohledu rozhoduje to, zda se dotyčný narodil v kůži německého árijce, nepotřebného Slovana či za všechny viny světa usvědčeného Žida.

Co zastávám já? Že lidský život se rovná nekonečnu. Hluboce odsuzuji zvěrstva Třetí říše. Když si pomyslím, že z obyvatel ghett dělali hnojivo pro zlepšení kvality polských polí, kam měli z táborů docela blízko, opravdu nevím co dodat. A kolik mladíků vraždilo docela upřímně, z přesvědčení… Dejme si jako příklad devatenáctiletého vojáka v roce 1944. Už od třicátých let jako dítě poslouchal tuto propagandu. Pak se světe nediv, kolik členů hvězdy Davidovy Wehrmacht postřílel, když „čistit“ Zemi pro obyčejné bojující bylo úplně přirozené.

Jak mohl vůbec Hitler bránit svou propagandu, když sliboval tisíciletou říši pro své „nadlidi“, když desítky miliónů jich padlo ve válce? Jaká zůstávala v jeho očích cena vojína, jenž vyrazil do bojí nejdříve „bránit“ a pak skutečně bránit svou vlast? Věřím, že pramalá. Podle mne jen hájil své sobecké cíle, rozšiřovat moc o nějaké „podlidi“ mu vůbec nešlo, použil je jen jako vymývání hlav. Snad už o jeho povaze svědčí i fakt, že v roce 1943 bylo naprosto jasné, že situace se stává neudržitelnou. A co udělal? Místo toho zachránil životy příslušníků svého národa, jež pro něj měli prý takovou cenu, a nechal poumírat milióny lidí, jen aby svíral velící kormidlo o rok a půl déle. 

Rakušan, který se stal vůdcem sousedního státu, tak naprosto ignoroval jakákoliv práva. Přece nechal zavraždit svého dlouholetého spolupracovníka, vůdce SA, jen proto, aby upevnil své postavení. Když zavraždil svého blízkého přítele, jak by mu mohlo být líto cizích na frontě, umírajících kvůli jeho rozmaru? Proto musíme zachovávat důstojnost všech tvorů na této planetě. Nesmíme se ponížit na něco takového. Vždyť jsme inteligentní, nejrozvinutější ze savců. Proto předkládám velkou výzvu: Nechovejme se jako tento diktátor a usnadňujme existenci našich blízkých. Jsou nenahraditelní!

Autor: Marek Kryštof