Central Kladno Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO
  • SBF
  • SAMK
  • PRÁVNÍ PORADENSTVÍ PRO VEŘEJNOST

Poctivá zmrzlina? Nesmí zářit barvami, má jasno Darek Hrivňák

Středa, 8. Srpen 2018 07:30

Na zmrzlinu Darka Hrivňáka se sjíždí mlsné jazýčky z celého světa a vytváří před jeho prodejnou v Kačici na Kladensku frontu klidně za dva rohy. Bývalého výrobce nábytku oslovují i pětihvězdičkové hotely. V čem tkví kouzlo rodinného podniku?

Foto: Zmrzlina 2AD

Jak jste se začal učit výrobu zmrzliny?

Rok před tím, než jsme to s rodinou spustili, jsem se ponořil do všech možných receptů a to i z doby před první republikou. Měl jsem vizi, že nechci žádnou chemii, pasty nebo prášky. Učení ale stále neskončilo. Do dneška bádám a stále se výrobu snažím všemožně vylepšovat. Chvílemi je to tak, že to zdokonaluji jen sám pro sebe a ostatním už to nechutná, ale mně to chutná víc a víc. Hlavní ale je, abych mohl pracovat s kvalitními surovinami.  

Dá se v Česku dobré a čerstvé ovoce sehnat i v zimě?

Když si ho objednáte, tak dá. Například jahody. Většina z nich v zimě nemá chuť. Ale existují jahody, které mají vůni a chuť i v lednu a únoru. Fór je v tom, že je za ně taková cena, že i já kulhám a jenom ji vidím, tak mám děravý kolena. Ale co mi zbývá, občas prostě přivřu obě oči a vezmu to. Nemusím vydělat na všem. To, co investuji do kvalitního ovoce, mi vrátí třeba karamelová. Beru to tak, kdo může říct, že má lesní jahodu z lesních jahod? Nikdo, protože jinej takovej magor tu není.

I přes stále vyšší cenu potravin se snažíte držet zmrzlinu na „lidové“ ceně. Jak?

Má rodina by chtěla vyšší zisk, ale já po něm neprahnu. Hlady netrpíme, tak cenu nešroubuju. Pak jsou tu kolegové zmrzlináři – skupina, která na mě nejvíc tlačí. Prosili a žádali mě, abych tu cenu zvedl. Oni nemůžou s cenou vyskočit o tolik, protože pak všichni říkají: „Ale v Kačici, tam to mají levnější!“ Tak jsem jim slíbil, že trošku zdražíme.

O Itálii se ví, že se tam dělá skvělá zmrzlina. Když máte k dispozici kvalitní suroviny, dá se i v českých podmínkách vyrábět stejně dobrá zmrzlina jako právě ta italská?

Já si myslím, že lepší. (smích) Třeba jeden z nejlepších zmrzlinářů v Itálii říkal, že jahodovou dělá jenom z mražených jahod, protože čerstvá jahoda má jinou barvu a chuť, než když je zmražená. A aby nemusel zákazníkům vysvětlovat, proč je produkt jinak barevný a chutná jinak, tak jede celoročně nonstop ze zmražených jahod. Já tvrdím, že kecá, protože ten rozdíl je v ceně. Čerstvá jahoda je několikanásobně dražší než ta zmražená. V Itálii už taky jedou z prášků a tak, jak to děláme my, to dělá jen pár zmrzlinářů. Těm ale nesaháme ani po kotníky.

Proč je poctivých zmrzlinářů tak málo?

Je to dřina a ta se dneska nenosí. S poctivou výrobou je spojeno daleko více starostí, a proto i více práce a lidi v dnešní době nechtějí makat. Musíte to dělat srdcem. Když někdo něco chce, tak to jde. Tady všichni pláčou, že něco nejde. Já to ale chci dělat, tak to dělám a nestěžuju si.

Sjíždí se k vám zákazníci ze všech koutů republiky. Měl jste někdy zahraniční zákazníky, kteří do Kačice přijeli s cílem dát si nejlepší zmrzlinu v zemi?

I takové zákazníky máme, oni nám pak posílají pohledy. Například jedna partička ze západní Austrálie, kteří přišli po zavíračce: „My sem jedeme až z Austrálie.“ Tak jsme se pousmáli. Oni se pak posadili ke stolu a mluvili jen anglicky. Později nám přišel pohled z Austrálie, že nám moc děkujou a že nic tak skvělého ještě nejedli. ČSA mělo tenkrát na palubě bulletin, ve kterém se objevily informace o naší zmrzlině. Najednou sem vtrhla starší dáma, nejspíš z Francie, táhla za sebou kufr a měla namířeno na léčení do Karlových Varů. Říká: „Já jsem o vás četla v letadle, tak k vám jedu rovnou z letiště.“ Takže ze zahraničí k nám jezdí, není to nic výjimečného, a občas k nám zavítají i italští zmrzlináři, aby ochutnali.

Dá se laickým okem poznat kvalitní zmrzlina?

Zmrzlina nesmí zářit barvami. Když máte banánovou žlutou, tak to je konečná. My ty banány loupeme, když ji vyrábíme, tak nemůže být žlutá. Nebo když jsou ve vitríně do kopců, tak ji musí držet našlehávač, s tím je spojená chemie, a to je špatně. To jsou dva nejhlavnější ukazatele, jak poznat, že se nejedná o dobrou zmrzlinu.

Nakupují lidé podle chuti, nebo podle vzhledu?

Prodej zmrzliny je takový cirkus, tam rozhodují oči. Nejlepší vitrína na zmrzlinu je model s pokličkama, ale lidi mají problém s tím, že zmrzlinu nevidí. Většina podniků, které zmrzlinu prodávají, ji různě nazdobuje, aby lidi na první pohled zaujala. To my ale neděláme.

Mění se chutě Čechů?

Ne, Češi jsou konzervativní. Český chlap je zásadní konzerva, to je čokoláda, jahoda a vanilka. Jakmile máme jakoukoliv zmrzlinu s alkoholem, česká žena okamžitě volí tu. Punčová, s rumem, ty musí okamžitě mít. A děti vybírají očima, podle toho, co vidí.

Vy zmrzlinu neprodáváte jen u vás v Kačici, v Česku je několik podniků, kam zmrzlinu dodáváte. Podle čeho si vybíráte odběratele?

Já popravdě ani nevím, musí mi být příjemný. Úplně nejradši mám rodinné firmy, podobné nadšence jako jsme my. Je pravda, že odmítáme ročně desítky podniků a mezi nimi se objevují i pětihvězdičkové hotely. Občas jsou takoví, kteří mě uhánějí několik let. My jim tu zmrzlinu ale nepotřebujeme dávat, protože já chci znát svého cílového zákazníka.

Jste zmrzlinový Pohlreich a kontrolujete podniky, do kterých dodáváte zmrzlinu?

Jsem. Koukám do toho, protože jim poradím, jak to mají dělat. Řeknu jim, jaké zmrzliny mají kombinovat. Když už jim zmrzlinu dodávám, chci, aby se s ní slušně zacházelo. Když vidím, jak se k té zmrzlině někteří chovají, tak jsem nepříčetný. Když tu naši zmrzlinu někdo chce, sedneme do auta a jedeme se k nim inkognito podívat.

Co vás na práci zmrzlináře nejvíce baví?

Já mám radost, když seženu dobré suroviny a když pak lidem chutná a jsou spokojení. Jsou lidi, který nám tady řeknou, že jejich maminka měla cukrárnu, kterou jí sebrali komunisti, a ona dělala přesně tu samou vanilkovou, jako děláme my, a že ji šedesát let neměla. Tak to je radost. Proto to děláme, tohle jsou potom nepopsatelné momenty.

Autor: Martin Špaček


banbad