Porota vědomostní soutěže Lidice pro 21. století i v letošním roce obdržela na dvě tisícovky esejí na pečlivě vybraná témata. Děti v kategorii 10–14 let a mládež v rozmezí 15–19 let se v nich zamýšlejí nad tragickými událostmi minulého století a zasazují je do kontextu současnosti. Mnohé texty jsou stylisticky vydařené a především obsahově hodnotné. Kladenské listy ve spolupráci s Památníkem Lidice přinášejí čtenářům ty nejpovedenější ze zaslaných prací.

Více se o soutěži Lidice pro 21. století dozvíte ZDE:

Nejdřív musím poznat sama sebe, abych pochopila ostatní, uvědomuje si v krátké eseji Kateřina Tyrpeklová z Klatov, soutěžící v kategorii od 15 do 19 let. 

Přesně si pamatuji období, kdy jsem se sama sobě odcizila. Bylo to v prváku na gymplu, kam jsem nastoupila nadšená, optimistická a plná sebevědomí získaného během let strávených na základní škole jakožto premiant třídy. Tudíž jsem si i tady na gymplu chtěla zachovat nálepku „ta šikovná“, kterou jsem však sama sobě pokorně s hlavou skloněnou sloupla hned po prvním testu z fyziky, třetí probrané látce z matiky a probrečeném večeru nad skripty z biologie, přičemž jsem si vyškrtla všechny technické a přírodovědné obory z pomyslného seznamu možných budoucích vysokých škol.

Člověk si myslí, že zná sám sebe pouze do té doby, dokud mu život nepřipraví překážku, ať už v jakékoliv formě. Překážku, kterou je zapotřebí překovat. Překážku, při jejímž nezdaru začnete o sobě pochybovat a vaše sebedůvěra začne pomalu a jistě klesat na bod mrazu. Mě v takové chvíli přepadá smutek a začne se mě zmocňovat pocit marnosti, kdy docházím k závěru, že se nevyznám sama v sobě. Začínám hledat své plusy a mínusy, sestavovat si hodnoty, utápím se v slzách a sama v sobě. Snažím se znovu pochopit. Pochopit sebe, překážky, které si na nás život chystá. Chování cizích i lidí z našeho okolí. Ale ačkoliv bych znala sama sebe sebevíce, vím, že nelze pochopit vše. Vím, že nikdy neporozumím pranici mužů kvůli sportu, nejlepším kamarádkám rozkmotřeným kvůli klukovi, protivným lidem na poště ani své spolužačce brečící kvůli trojce z testu. 

Možná bychom se neměli naučit chápat, ale přijímat lidi a věci takové, jaké jsou. Našim bloumáním totiž ztrácíme náš drahocenný čas, který může být třeba zrovna ten nejhezčí. Svět je plný otazníků, za nimiž nenásleduje žádná odpověď. Každá osobnost je totiž jedním velkým otazníkem. 

Autor: Kateřina Tyrpeklová