Central Kladno Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO
  • SBF
  • SAMK
  • PRÁVNÍ PORADENSTVÍ PRO VEŘEJNOST

Já to vzdát nehodlám − Zuzana Šimková

Čtvrtek, 26. Červenec 2018 07:00

Porota vědomostní soutěže Lidice pro 21. století i v letošním roce obdržela na dvě tisícovky esejí na pečlivě vybraná témata. Děti v kategorii 10–14 let a mládež v rozmezí 15–19 let se v nich zamýšlejí nad tragickými událostmi minulého století a zasazují je do kontextu současnosti. Mnohé texty jsou stylisticky vydařené a především obsahově hodnotné. Kladenské listy ve spolupráci s Památníkem Lidice přinášejí čtenářům ty nejpovedenější ze zaslaných prací.

Foto: Archiv Památníku Lidice

Více se o soutěži Lidice pro 21. století dozvíte ZDE:

Kolik stojí lidský život? Nad tím se v krátké eseji zamyslela Zuzana Šimková z Dolních Hbit, soutěžící v kategorii od 10 do 14 let. 

Řekla bych, že je dnes středa, nebo čtvrtek? Jak dlouho se tu ukrýváme na hranici života a smrti? Jak dlouho necítilo naše tělo jiný pocit než zoufalství, vyčerpání a hlad? Teď nevím, co je horší, hladovět, slábnout a vidět lidi kolem sebe umírat nebo myšlenka na to, kdy stejný osud potká i mě. Začínám si uvědomovat, že bych tisíckrát raději snesla dýku v břiše než snášet všechny ty myšlenky. Přežiji? Bolí smrt? Bude vše dobré tak, jak mi to slibovala maminka, než mě tu navždy nechala samotnou? Jakou cenu má lidský život, jak moc mi za to stojí? Tak dlouho už se cítím zoufale, mám pocit, jako kdybych byla jednou nohou na pokraji smrti, a ta druhá se stále rozhodovala, zda bojovat nebo to vzdá. Mám vkročit i druhou nohou a všechno špatné spojené s mým životem ukončit? Jak velkou cenu má můj život? Vždyť je to jen slovo, duše, nebohé tělo a hloupé jméno, díky jemuž vás, jak se jim to zrovna hodí, vymažou z povrchu zemského jako obyčejnou čáru na papíře. Zbaví se vás stejně krutým způsobem, jako se zbavili mého tatínka, nejhorší na tom je, že nikoho nezajímá, jak moc dobrý člověk to byl a co všechno udělal pro to, abychom se měli lépe.

Bohužel stačí jen jedna vteřina a tento svět navždy opustíte, vaše srdce přestane bít a všechny vaše známky života zmizí. Stačí tak strašně málo, aby z vás zbyla pouze vzpomínka a jméno na náhrobku. Ovšem pokud se vám dostane té pocty a nějaký hrob mít budete, mohli byste skončit na hromadě mrtvol po děsivém krveprolití deset centimetrů pod zemí, obráni o vaši jedinou důstojnost za vaše hrdinství. Vážně teď myslím na smrt? Chtěli by moji rodiče, abych to vzdala a navždy odešla? Dalo by to klid mé duši? Myslím, že nechtěli, přáli by si, abych byla silná a bojovala za své místo na Zemi, přenesla se přes vše zlé a za pár let byla stejně tak dobrý rodič jako byli oni dva, vzor pro své děti, opora a jejich hrdinové. Už vím, jakou cenu má život! NEZAPLATITELNOU! Je to dar, který se nedává dvakrát a je jen na nás, jak s ním naložíme. A JÁ TO VZDÁT NEHODLÁM!

Autor: Zuzana Šimková


banbad