Hana Zagorová, která získala za svou kariéru devět Zlatých slavíků, prodala přes 10 milionů nosičů, natočila 40 alb a napsala 85 textů, opět tento rok vystoupí jako hlavní host na festivalu Okoř se šťávou. Ten se koná již tuto sobotu 2. června v areálu podhradí zříceniny. Kromě Hany Zagorové vystoupí na festivalu mimo jiné skupina Mirai, Jelen, Rybičky 48, Wohnout a další. Hanu Zagorovou pro Kladenské listy vyzpovídal Michal Šenbauer.

Počátkem 70. let jste vystupovala v divadle Semafor. Jaké máte na tu dobu vzpomínky?

Bylo to pro mě velmi důležité období, kde jsem strávila krásné dva roky. Dělali jsme pod vedením pana Jiřího Suchého, který přepsal a z parodoval Kytici od K. J. Erbena. Režíroval to Jirka Císler. Bylo to báječný představení a musím říct, že to v Praze znamenalo hrozně moc. Lidi stáli šílený fronty! Bylo to krásný a Semafor to byla taková prestižní záležitost, protože kdo dostal nabídku od pana Suchého, tak si toho strašně moc vážil! Přesně jako já!

Co u vás převažovalo herectví, nebo zpěv? A kdy se to začalo lámat?

Já jsem v divadle nebyla. Zběhla jsem ke zpěvu už po třetím ročníku na katedře herectví, protože jsem musela školu přerušit vzhledem k nemoci a pak už jsem poslední rok absolvovala ve Státním divadle v Brně, kde jsem dostala báječnou nabídku. Ale v té době už jsem bydlela v Praze, věděla jsem, že se budu věnovat hlavně zpěvu. A to se také potvrdilo.

Kdy jste začala psát první texty?

Asi důležitý a jeden z prvních textů byl Svatý kluk, který vznikl v roce 1965 a natočila jsem ho v Ostravě. Nejmenoval se Svatý, ale „svatý kluk“ byl Richard Kovalčík, který napsal hudbu v ostravském rozhlase, kde jsem začínala. Já jsem těch textů napsala víc, ale myslím, že jeden z těch zásadních byla Hany.

Kdy píšete texty a co k tomu potřebujete?

Potřebuji k tomu samozřejmě invenci, nápad a nějakou tu múzu, která v té době, kdy píšu někde lítá, protože si myslím, že je to určitě jejím dílem. Nepotřebuji žádné prostředí, že bych si řekla tak a teď tady mám ten koutek, tohle křeslo… to ne ne ne. Já sama jsem napsala asi 80 textů a v podstatě každý na úplně jiném místě.  

Je někdo, komu ráda píšete texty?

No víte, já jsem v tomto trochu sobecká, neboť texty píši hlavně pro sebe. Od začátku své kariéry. Je pravda, že několik textů jsem napsala pro Gotta, Pilarovou a Hložka. Nejsem profesionál, takže musím říci, že text mi dá docela dost práce a písničky, které si sama otextuji, si velice pečlivě vybírám.

Váš manžel je operní pěvec. Zazpíváte si někdy dome spolu?

Ne nezazpíváme, protože jsme oba tak pracovně vytíženi, že jsme rádi, když si oba vyčistíme uši od hudby (smích).

Čím vás zaujal pan Štefan Margita?

Slyšela jsem Štefana zpívat a zaujal mne právě jeho zpěv, kde bylo cítit v hlase něco andělského, čímž mne strašně okouzlil. Jeho hlas musí zasáhnout každého a i posluchače, kteří vážné hudbě moc nerozumí.

Jezdíte spolu do zahraničí i po České republice?

Víte, s tím cestováním je to u nás složitější. Já jezdím spíše za ním neb Štefan vystupuje v těch nejlepších operních domech po celém světě od La Scaly v Miláně až po Metropolitní operu v New Yorku. Aktuálně po festivalu Okoř se šťávou odlétám do San Francisca, kde Štefan, je již 14 dní sám a je velmi netrpělivý, až přiletím a poté budeme spolu skoro 3 týdny. Po příletu udělám fotografie na obal svého nového CD, které jsem minulý týden dotočila a na opravdickou dovolenou, na kterou se moc těšíme, poletíme do španělské Málagy, kde vypneme telefony, vykašleme se na celý svět a budeme si snad trochu užívat.

S kým jste spolupracovala na svém novém albu?

Je úžasné, že mi na album psali písničky zpěváci z Čech (smích). Třeba Marek Ztracený mi napsal dvě krásné písničky a podle jedné z nich, jež se jmenuje Nemám strach, se bude jmenovat i mé nové album. Radůza mi napsala dvě, jednu hezčí než druhou, Xindl X mi napsal písničku, Martin Chodůr, Jirka Březík, Kuba Kubín. Prostě samí bezvadní zpěváčci.

Co říkáte na současnou pop music? Jak se podle Vás liší ta z minulých let od současné?

Je samozřejmě dobře, že se liší. Je to bezvadný. Byla by to strašná škoda, kdyby se nelišila. Mladí lidé mají své bohy, své styly a strašně moc jim fandím. Dělají moc dobrou muziku. A opravdu je zázrak a ten zázrak se děje díky našim písničkám, které se hodně hrály v 70. a 80. letech denně v rádiu. Dnes se to nedá srovnat, nedělají se televizní zábavné pořady, vše se odehrává na sociálních sítích. Je to jiný život než za nás. Ale přeji současným mladým interpretům, aby se jejich písničky hrály v rádiu a aby lidé, kteří jdou na koncerty, věděli, na co jdou.

Letos se po loňském velkém úspěchu vracíte opět na Okoř, tentokrát na jubilejní dvacátý ročník. Jak se na něj těšíte a jak se díváte na to, že vás stále zvou na hudební festivaly?

Těším se moc na Okoř! Loni to opravdu bylo skvělé. A co se týče festivalu, je to pro mne obrovská pocta, že jsem zvána, je to bezvadný, je to jiný koncert než normální běžný, kterých dělám hrozně moc. Je to zábavný, jsou to jiní lidé a jiné publikum. Hlavně jsem vůbec netušila, že v této době a ve svém věku budu ještě zpívat. Je to strašně zábavné a strašně, strašně fajn!

Chcete vzkázat něco fanouškům na letošní jubilejní Okoři?

Ať si to užijí, dobré pivo, vínečko, počasí a hlavně jako krásný letní den, protože život je hrozně krátký, tak ať si ho opravdu, ale opravdu skvěle všichni užijeme.

Autor: Michal Šenbauer