Rybičky 48: Fesťák Okoř se šťávou má neskutečnou atmosféru, těšíme se na něj
Úterý, 22. května 2018 07:40
Rybičky 48 je oblíbená česká pop-punková kapela z Kutné Hory, která má v současnosti za sebou více než tisíc koncertů v Česku i zahraničí a patří mezi vyhledávané festivalové taháky. Účinkování na Okoři se šťávou si kluci nenechají ujít. Pro Kladenské listy je vyzpovídal Michal Šenbauer.
Byli jste teď natáčet klip v Americe, kdy píseň vznikla a co jste zažívali při natáčení?
Kuba: Píseň vznikla bezprostředně potom, co jsme věděli, že pojedeme natáčet do USA. Je tedy takovou písni pro nás na míru. Přemýšleli jsme o tom, jaký by to bylo asi dobýt Ameriku a rovnou jsme si vtipně odpovídali, výjimečně střízlivýma očima a udělali si z toho srandu.
Při natáčení jsme zažívali skvělý reakce od lidí. Hodně nás těšilo, jak se všichni zajímali o to, co točíme a fandili nám. Nikde se nám nestalo, že by nám řekli „tady točit nesmíte“.
Kdy vás napadlo tam vyrazit? Kdo byl strůjcem?
Kuba: Před třemi lety jsem našemu dvornímu kameramanovi Ondřejovi Soukupovi řekl, že do tří let budeme natáčet singl v Americe. No a od té doby se pracovalo na tom, abychom tam měli za co jet.
Kde jste všude byli a jak se vám tam líbilo?
Ondra: Projeli jsme Kalifornii a hlavně Los Angeles a okolí, Hollywood, Venice Beach, Santa Monicu… Z Nevady jsme si pak nemohli nechat ujít Las Vegas a z Arizony Route 66 a Grand Canyon. Nejlepší vzpomínky máme na městečko Kingman v Arizoně.
Máte nějakou veselou historku z natáčení?
Petr: Právě v Kingmanu v Sportmans Clubu jsme se nešťastnou náhodou ocitli na narozeninách místního chlapíka. Když zjistil, že jsme kapela z České republiky, zeptal se, kde jsou Čechy a pak doběhl vzbudit manželku a dovedl další kamarády…
Ráno objevil náš manager v mobilu fotky z večírku a my začali zjišťovat, jak jsme se vlastně měli. První reakce byla, že fotky musíme dát na konec klipu Američan z Poličan. Na cenzuru si nepotrpíme, ale když jsme po vystřízlivění prohlíželi fotky znovu, z asi padesáti prošly tři. Zbytek prodáme za těžký prachy na bizzardporn.com.
Přivedla vás tato cesta k nějakému zjištění?
Kuba: Za prvé: cesta potvrdila to, co víme. Že i skoro po 16 letech si v kapele skvěle rozumíme a děláme rádi společný věci.
Za druhé: nikdy, ale opravdu nikdy nepijte něco, čemu místní říkají Irish Death!
Jak vypadal den v USA?
Kuba: Přesto, že bylo hodně dní natáčecích a docela dřina, tak jsme měli i dost volného času. Dělali jsme vše možné, co nás napadlo. Jezdili jsme i na klasicky turistická místa jako Grand Canyon, Hoover Dam, Route 66, Hollywood a mraky dalších. Kalifornie a Nevada jsou hodně liberální, najdete tam legální obchody s „hulením“ a taky samozřejmě všude spousta barů, takže jsme večer sedli do kabrioletu, jako tvrdý rockeři pustili naplno Backstreet Boys a vyrazili na nákupy. Když jsme se takhle projížděli po Las Vegas, fotila si nás spousta lidí v domnění, že kolem jedou nějaký americký rockstars.
Jak vypadá váš den v Čechách, než začne koncert?
Petr: Já myslím, že úplně klasicky. Někteří z nás se umyjí, pak se oblíkneme, odstraníme mech ze zubů a před odjezdem obětujeme bohům nejslabšího z nás, abychom si zajistili bezmračný den (smích).
Máte nějakou speciální přípravu? Vaše show se neustále zvětšuje a s tím i nároky na techniku. Myslíte si, že se to někdy zastaví?
Breny: Letos se u nás mění hlavně to, že na akcích, kde jsme headlineři, většinou jedeme zvučit den předem. Kvůli světlům, technice a pyrotechnice. Já osobně doufám, že se to nezastaví nikdy. Důležitý jsou nápady a jejich realizace. Neumíme stát na místě. Chceme koncerty dělat tak, aby divák odcházel domů nejen s tím pocitem, že slyšel své oblíbené písničky, ale aby vždy dostal něco navíc.
Kdo vám pomáhá, kdo za prací ještě stojí?
Kuba: Jsou to mraky lidi. Se show pomáhá náš osvětlovač Mršťa, pyroman Tomáš, zvukař Tomáš Karban a technici Lukáš Beneš a Jirka Flekal. Spousta práce se musí stát ještě dlouho před koncertem a tak nemůžu zapomenout na našeho manažera Martina a taky prodavače a řidiče Márvina. Jsou to všechno naši kamarádi, kteří se za léta praxe dostávají na špičku svého oboru společně s námi. Nejsme jenom kapela. Jsme velký tým a každý z nás tam má svoji nezanedbatelnou úlohu.
Co chystáte nového?
Petr: Těch věcí bude hodně. Oproti minulé festivalové sezóně jsme stačili vydat další tři úspěšný singly a těšíme se, až je budeme hrát naživo. Už před lety jsme si řekli, že k nám neodmyslitelně patří rock’n’roll, oheň a marshally. Prostě chceme pro lidi udělat show, jako kdyby přijela kapela z USA. Makáme na tom, aby i fanoušci od nás vždycky dostali maximum možného a neskutečně nás to baví.
Začíná sezóna festivalů. Mezi první patří každoročně i Okoř se šťávou, kde se bude tentokrát slavit 20 let festivalu. Jak se na ni těšíte? Máte k místu nějaký vztah? Co jste si pro tento koncert přichystali?
Ondra: Na festivalu Okoř se šťávou hrajeme už řadu let a vždycky se na něj těšíme. Přesto, že to není největší fesťák, tak má neskutečnou atmosféru, která podle mě pramení jak z místa konání, tak z hlavního pořadatele Michala Šenbauera.
Jak vás baví hraní venku? Čím se liší od hraní uvnitř?
Breny: To je těžký. Oboje má svoje pro a proti. Po zimě už se vždy těšíme na léto a na festy, na sluníčko a spousty lidí. A na konci září se zas těšíme do kulturáků a uzavřených prostor, kde je lidí třeba jen tisíc, ale přišli jen na nás a navíc nestojí za nášlapy čtyři metry od pódia a tak jsme si všichni tak nějak blíž a hraní je takové osobnější.
Kam vyrazíte v létě, máte už nějaký plán? Kam se ještě těšíte? Nebo to bude jen o koncertech?
Kuba: Léto bude hlavně pracovní, což je boží. Naše práce je totiž především naši zábavou. Letní dovolenou si zase uděláme v lednu někde v Asii. Já osobně se těším na všechny koncerty v létě.
Víte, kdy už bude nová deska? Jak dlouho vám trvá udělat album, je na to nějaký systém? Už jste začali něco natáčet a jestli ano, tak kde točíte?
Kuba: S poslední deskou jsme nepospíchali, ale jen kvůli tomu, že jsme v Čechách před šesti lety najeli na západní způsob vydávání. To znamená, že se udělá jen nový singl s klipem a za pár měsíců další nový singl s klipem. Až jich bude dostatek, tak z toho uděláme desku, výběr toho nejlepšího, a to se stane letos na podzim. V říjnu vyjde deska Best Fuck off 2012-2018, kde budou všechny nevydaný singly z posledních 6 let a navíc k tomu druhý album, kde nahrajeme dvanáct nových songů. Bude to taková B-side, kde bude mít každý z kapely tři svoje písničky a nebudeme se vůbec ohlížet na hudební styly. Prostě, kdo má co rád. Vyjde tedy rovnou dvojalbum.
Chtěli byste něco vzkázat fanouškům?
Rybičky 48: Samozřejmě. Hlavně bychom za celou kapelu chtěli poděkovat za obrovský zájem, který o nás fanoušci mají, a to je pro nás ta nejlepší zpětná vazba, protože jen a jen fanoušci dávají tomu, co děláme, opravdový smysl.
Autor: Michal Šenbauer