Oáza, Dům pro seniory a občanský spolek Lidice uspořádaly tradiční pietní setkání u památné hrušně. Vernisáž výtvarných děl věnovaných na počest stromu se konala v Oáze. Zahájil ji pražský smíšený pěvecký sbor Gambale pod vedením Evy Šuhajové. Iniciátorem každoročních setkání je syn lidické ženy Anny Nešporové Horákové Antonín Nešpor. Pietní setkání na svůj objektiv pro čtenáře Kladenských listů zachytila Jitka Krňanská.

Historie

Lidická hrušeň je živoucím pomníkem válečných událostí. Jako jediný ovocný strom uprostřed obce přežila vypálení Lidic 10. června 1942. Roste u současné hlavní cesty Památníku Lidice mezi můstkem přes potok a půdorysem kostela, vedle studny. V době tragédie to byl mladý stromek zasazený v roce 1940. Ačkoli Němci všechny ovocné stromy při likvidaci obce vytrhali z kořenů, podařilo se této hrušni poblíž obecní studny přežít, ale jen proto, že jí tlaková vlna, když rozstřelovali kostel, ulomila korunu. Pahýlu už pak nikdo nevěnoval pozornost. Hrušeň obrazila a po osvobození v roce 1945 měla už zase pěknou korunku. Návalek v místě lomu na kmeni je ale patrný dodnes.

Lidická hrušeň se stala památným stromem 11. července 2007. Stojí na stejném místě, kam ji Anna Peková společně s Václavem Vandrdlem před zkázou Lidic zasadili, už více než sedmdesát let a stále žije. Každoročně se u ní místní scházejí, aby ji přivítali do nového jara a naslouchali, jak vzpomíná.

Dceřiné stromy – roubovance – jsou vysazovány v místech, kde o ně obyvatelé projeví zájem a u nichž si připomínají to, co si hrušeň pamatuje – zkázu Lidic. 

Autor: (red)