Sochorová válcovna Legenda Cafe bar Est. 2014 Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO Šampiónem v Central Kladno 2 Central Kladno Badmintonové centrum v Kladně Svatební videa
  • SBF
  • SAMK
  • Balada pro banditu

Povídka Kladenských listů: JEN FÉNIX VZLÉTÁ Z POPELA

Čtvrtek, 19. Duben 2018 08:00

O tom, že některé životní chyby se nikdy nedají úplně napravit, se dočtete v povídce Radmily Tomšů.

Zarputile šlape rozbahněnou cestou do kopce.

„Slyšíš? Kam až chceš jít?“

Ví, že partner měl zcela jinou představu sobotního odpoledne, ale nakonec ho uprosila. Ostatně, slibem nezarmoutíš.

Má svoje důvody, proč zrovna dnes a zrovna sem, chce konečně uzavřít kus života. Už je načase. Ale sama by na to neměla sílu. Potřebuje přítelovu pevnou ruku, o kterou se bude moci opřít ve chvíli, kdy bude potřeba. Byl první, kdo prolomil její ulitu, kdo se dokázal vetřít do její samoty podobné klauzuře, do které se dobrovolně uzavřela na dlouhých dvacet let.

„Nechceš se už vrátit?“

Šlape dál.

Vítr studí, březnový den je šedý, kalný a chladný. Tak nepodobný tomu před dvaceti lety, kdy šla po stejné cestě, jen s jiným mužem.  V duchu se usmála. Co mužem, spíš chlapcem. Svou první láskou, s tím, s kým chtěla prožít život, koho milovala tak, jak od té doby už nikdy nikoho. Koho ztratila tak hloupě a na koho tak dlouho čekala.

Tehdy byl březen teplý, les voněl jarem, příslibem léta a oni se smáli a do kopce k jeho chatě téměř vyletěli.

Dnes do stejné stráně stoupá pomalu a její doprovod už vyjmenoval tisíc důvodů, proč by se měli vrátit. Neposlouchá. Brzy už tam bude. Les je už dávno jiný, ale velký bílý balvan na počátku stoupání ji ujistil, že je na správné cestě.

Na okrouhlé pasece zůstane překvapeně stát. Tady přece měla být chata, ten velký dub poznává. Udělá pár kroků a po páteři jí přeběhnou mrazivé prsty.

„Sem jsi mířila? Co tu hledáš?“ ozve se za ní.

„Nic,“ odvětí, zrak upřený doprostřed paseky, kde v náletu stromů zarůstají rozvaliny domu. „Kdysi jsem tu už byla.“ Nedokáže se přimět k tomu, aby řekla pravdu. Aby promluvila o tom víkendu, kdy svět byl zářivý a ona šťastná. Aby si přiznala, že si jen z fanfarónství a pocitu bezbřehé moci ten svět rozbila. Aby se znovu vrátila k té nafrněné, uražené holce, která se kvůli maličkosti do krve urazila.

Opět se uviděla, jak utíká dolů s pocitem křivdy a hořkosti a čeká, že ji zavolá zpátky. Jenže i on byl mladý a horkokrevný. Nezavolal. Nepřišel, nenapsal, nezavolal. Už nikdy. Stáhla se do sebe, zatrpkla.

Po letech zkusila hledat. Facebook, Spolužáci, tisíc variant vypsání jména i přezdívky. Jako by se do země propadl, na síti prostě nebyl. A proto teď, po dvaceti letech, stojí na kraji paseky a kouká na místo, kde prožila nejkrásnější dny svého života. Jenže úleva se nedostavuje. Hlavu zaplavují otázky.

„Hele, co jsem objevil,“ slyší najednou svého průvodce.

Na zarostlém kameni je prostá deska: Na památku Kamila Bendy, člena MS Krajová. Tragicky zde zahynul 17. 3. 1996. Čest jeho památce!

„Zas ňákej, co se nechal odbouchnout na čekaný, MS bude určitě myslivecký sdružení. Já bych jim ty flinty sebral,“ mudruje její společník, ale ona jen nepřítomně zírá na datum na desce.

Datum víkendu, co odtud utekla.

Zadívá se na paseku, tělem prokmitne děs. Vnitřním zrakem vidí plamínky sirek, kterými si v rozčilení zapaloval jednu cigaretu od druhé, láhev vodky, z které si mezi jednotlivými tahy přihýbal, šermující ruku, kterou podporoval své argumenty…

Fantazie jí vykreslí ohnivý výjev, ve kterém se hroutí krov chaty.

Otáčí se a utíká pryč, od minulosti i současnosti.

Co čekala? Z tohoto popela už žádný Fénix nevzlétne.

Autor: Radmila Tomšů