HORKÝŽE SLÍŽE Legenda Cafe bar Est. 2014 Badmintonové centrum v Kladně Nábor k policii Kladno
ČSAD KLADNO podzimní koncerty
  • SBF
  • SAMK
  • J.A.R

Povídka Kladenských listů: O tygrovi a malém losím telátku

Čtvrtek, 22. Únor 2018 08:00

V poslední pohádce vypráví Tamara Horová svému tygrovi příběh o losím telátku. Jak to dopadlo, když se telátko potkalo s tygrem? Co si myslíte vy?

Zimy nad tajgou zbývalo už jen, co by se za nehet vešlo, když si neposedné losí telátko poprvé vyšlo samo na procházku. Poskakovalo po kraji paseky, poslední zbytky rozbředlého sněhu se mu s tichým mlasknutím rozplývaly pod nohama. Tu a tam uždiblo stéblo loňské trávy, kousek mechu nebo tvrdého lišejníku a pak zase hop skok kolem paseky a potom dolů na okraj lesa, kde nízké keře vytvářely neprostupnou houštinu.

Popoběhlo, poskočilo a už zase kopýtkem ťukalo do ledových střepin, lemujících jako krajka břehy mělkého potůčku.

Telátko samozřejmě skutečnou krajku nikdy nevidělo, zato už toho dost slyšelo o tvoru, který se teď takřka neslyšně vynořil z houštiny přímo před ním. Štíhlé tělo žíhané černými pruhy nemohlo klamat. Byl to samotný ussurijský tygr, všemi uznávaný pán tajgy.

„Dobrý den,“ pozdravilo telátko celé zkoprnělé strachem a nenápadně se ohlíželo po zbytku stáda. Pozdě litovalo, že se zatoulalo tak daleko.

„To zajisté bude,“ usmál se tygr dvěma řadami hrůzu nahánějících zubů. „Ani jsem nepředpokládal, že dnes budu mít tak snadný lov.“

Telátko slabě zabekalo, aby přivolalo mámu, ale stádo se páslo příliš daleko proti větru, takže ho nikdo nemohl slyšet. Nezbývalo tedy, než aby se tygrovi postavilo samotné. Schoulilo se, ubohý uzlíček kostí a kůže na dosud vratkých nožkách a řeklo: „Víš, tygře, ty jsi veliký a silný, zatímco já malinké a slabé, maso na mě není skoro žádné –“

„Jsi malé, pravda,“ pokročil tygr výhružně směrem k němu, „ale chutnat mi budeš stejně.“

„Netroufám si ti odporovat,“ ucouvlo telátko o krůček zpátky. „Ale když mě teď necháš jít, vyrostu, zesílím a pak si na mě pochutnáš mnohem víc,“ pohlédlo tygrovi zpříma do jantarových očí.

„Nepokoušíš se mě náhodou přechytračit?“ zabručel si tygr pod vousy, ale protože před několika dny ulovil jelena a hlad ho zatím příliš netrápil, nakonec nad vším mávl tlapou. Takový hubený drobek stejně nestojí za všechnu tu námahu. „Dobrá, jdi si tedy,“ zavrčel už na odchodu, „ale pamatuj, můj den jednou přijde!“

„Nezapomenu,“ přikývlo telátko vážně. Otočilo se a jak nejrychleji dokázalo upalovalo k mámě, která ho už nějakou dobu zoufale přivolávala.

Uběhlo pár let. Bývalé telátko už dávno nebylo malé, vylekané a bezmocné, za ten čas z něj vyrostl statný losí mládenec. Zrovna se brodil jezírkem, porostlým rozvitými leknínovými květy, kterými chtěl překvapit svou losí slečnu. S námahou doplaval ke břehu, voda z něj jen crčela, když tu v nedalekém křoví zpozoroval známý vlnivý pohyb a než se nadál, stál proti němu tygr.

„Dobrý den, tygře,“ pozdravil los stejně jako při jejich prvním setkání, dokonce přitom trochu sklonil hlavu na znamení úcty. Nebo možná proto, aby obávanému lovci předvedl sílu své mohutné šíje a krásnou hlavu, ozdobenou majestátní korunou paroží.

„Pěkně jsi mi vyrostl,“ pousmál se tygr dvěma řadami ostrých zubů.

Los hrdě přitakal. „Jsem teď velký, silný a rychlý.“

„Tak velký a silný, aby sis troufal přemoci i mne?“

„Nevím, možná,“ potřásl los hlavou a hrábl kopytem, až kusy trávy a hlíny odlétly na všechny strany.

„Škoda, že právě nemám čas,“ zívl líně tygr. „Tak jdi, příteli, neotálej. Nebo snad chceš dámu svého srdce nechat čekat?“ pousmál se při pohledu na vadnoucí květiny, které los stále ještě žmoulal v tlamě. „A přeji vám hodně dětí!“ křikl za odcházejícím losem rozjařeně, protože i on sám měl plnou hlavu jedné pruhované krasavice, s níž se už několik dní toulal krajinou, lovil duhové pstruhy v řece a koupal se s ní v jiskřivé peřeji.

Od té doby se cesty tygra a losa ještě mnohokrát vzájemně zkřížily.

„Dobrý den,“ zdravil pokaždé los uctivě, protože to tak vyhovovalo tygří ješitnosti, i proto, že losi rádi žijí se všemi svými sousedy v pokoji.

I tobě, příteli, i tobě,“ odpovídal zpravidla tygr kráčeje nerušeně dál svými skrytými cestami. Ani on neměl potřebu vyvolávat zbytečné rozmíšky, zvlášť když lesy kolem byly plné zvěře.

Uplynulo dalších několik let. Přešlo jaro, léto vystřídal podzim, prvním sněhovým popraškem se přihlásila dlouhá zima.

„Dobrý den, tygře,“ pozdravil los jako obvykle, když zahlédl štíhlé pruhované tělo mihnout se v lesním příšeří.

„I tobě, příteli,“ odpověděl tygr podle jejich zvyku a chystal se zmizet v houštině, když tu náhle zpozoroval, že starý los dnes nějak podivně klopí hlavu, jako by ho koruna z paroží tížila, téměř se nehýbá, slabiny zalité potem.

„Tygře,“ oslovil ho los tiše, „pamatuješ si ještě na naše první setkání?“

Ale tygr jen cosi nesrozumitelného zamručel.

„Já jsem nezapomněl,“ pokračoval los. „Včera večer jsem si o ostrý ledový úlomek poranil nohu a dnes – Myslím, že dnes nadešel tvůj den,“ dodal statečně.

„Ne, to nemůžu,“ odvrátil tygr pohled.

„Tygře,“ pokýval los hlavou a ohlédl se přes raameno, tam, kde se v dálce mezi stromy páslo stádo jeho synů a dcer, jejich dětí a dětí jejich dětí. Bylo jich tolik, že je prostými losími počty ani nedokázal sečíst. „Jsem už starý, život mi dal všechno, co jsem od něj mohl očekávat.“

„Ani mně neubylo let, už dávno nejsem, co jsem býval.“

Los s obrovským vypětím udělal klopýtavý krůček směrem k tygrovi. „Snad máš pravdu, možná nejsi tak rychlý a pružný jako kdysi, ale pořád ještě ti zbývá dost sil, abys mi dokázal pomoci.“

„Nechtěj to po mně,“ zavrtěl tygr odmítavě hlavou.

„Tygře!“

„Ne! Zvykl jsem si na tebe. Příliš dlouho jsi mi přával dobrý den a já tě nazýval svým přítelem.“

„I ty jsi mi přával dobrý den,“ promluvil starý los tiše. „Jenže dnešek pro mne není dobrý. Není a nebude jím ani kterýkoli z těch dní, které mi snad ještě zbývají!“ dupl los zlostně nohou a tiše zasténal, jak mu celým tělem projela prudká bolest. „Příteli… Prosím…“

V ten okamžik tygr skočil. Pravda, nebyl už tak pružný a rychlý jako před léty, ale jeho síla byla stále obrovská.

„Vida,“ pousmál se starý los těsně předtím, než mu mohutné tesáky prokously šíji a jeho hlava bezvládně klesla do sněhu, kterým mu tajga láskyplně ustlala zem, „dík tobě se i dnešní den nakonec ukázal být docela dobrým -“

Autor: Tamara Horová



  1. foto

    Objektivem Kladenských listů: Z chátrajícího hotelu na Lapáku se stal dům duchů

  2. krimi

    Opilá žena škrtila své dítě před kladenskou restaurací

  3. foto

    Přinášíme vám fotogalerii podzimního Kladna, pochlubte se i vy svými fotkami!

  4. krimi

    V Kladně napadl opilec svou přítelkyni, skončil za mřížemi

  5. sport

    Martin Zikmund zazářil na Velké ceně Prahy

  6. foto

    FOTO: V areálu bývalé kladenské Poldi hořel dřevěný odpad

  7. pozvánka

    V pátek uvede kladenské divadlo svoji letošní druhou premiéru: Rána pod pás

  8. pozvánka

    Kladenské listy zvou na akce do středních Čech

  9. foto

    FOTO: Odevzdaná Třebíč nebyla pro Rytíře vážným soupeřem

  10. pozvánka

    Na co se můžete tento týden těšit v kladenském kině Hutník

  11. foto

    FOTO: V sobotu motorkáři ve Stochově zahřáli své výfuky naposled

  12. foto

    VIDEO: Kladenský kulturák hostil mezinárodní kulturistickou soutěž

  13. kultura

    „Onkel Rudi“ se vrací do Lidic

  14. foto

    Kladenští baseballisté Miners zakončili letošní sezonu ve velkém stylu

  15. krimi

    Matka zlodějka v kladenských obchodech nakradla zboží za osm tisíc, věci schovávala do kočárku

  16. video

    VIDEO: Kufroběžci cimrmanského běhu startovali letos po sedmadvacáté

  17. pozvánka

    S Kladenskými listy víte, kde tento týden fandit!

  18. sport

    Kladenský Alpiq doslova vybojoval výhru v Sudoměřicích

  19. krimi

    Kladenští strážníci vyrazili za dětmi do základních škol

  20. krimi

    Seniorka si na platební kartu napsala PIN a v Kladně ji ztratila, přišla o hodně peněz