ROYAL Fitness SAMK Měsíčník Kladno
ČSAD KLADNO Nad Kladnem Klapod
  • Nad Kladnem
  • SAMK
  • SOU a SOŠ Kladno

Povídka Kladenských listů: O tygrovi a malém losím telátku

Čtvrtek, 22. února 2018 08:00

V poslední pohádce vypráví Tamara Horová svému tygrovi příběh o losím telátku. Jak to dopadlo, když se telátko potkalo s tygrem? Co si myslíte vy?

Zimy nad tajgou zbývalo už jen, co by se za nehet vešlo, když si neposedné losí telátko poprvé vyšlo samo na procházku. Poskakovalo po kraji paseky, poslední zbytky rozbředlého sněhu se mu s tichým mlasknutím rozplývaly pod nohama. Tu a tam uždiblo stéblo loňské trávy, kousek mechu nebo tvrdého lišejníku a pak zase hop skok kolem paseky a potom dolů na okraj lesa, kde nízké keře vytvářely neprostupnou houštinu.

Popoběhlo, poskočilo a už zase kopýtkem ťukalo do ledových střepin, lemujících jako krajka břehy mělkého potůčku.

Telátko samozřejmě skutečnou krajku nikdy nevidělo, zato už toho dost slyšelo o tvoru, který se teď takřka neslyšně vynořil z houštiny přímo před ním. Štíhlé tělo žíhané černými pruhy nemohlo klamat. Byl to samotný ussurijský tygr, všemi uznávaný pán tajgy.

„Dobrý den,“ pozdravilo telátko celé zkoprnělé strachem a nenápadně se ohlíželo po zbytku stáda. Pozdě litovalo, že se zatoulalo tak daleko.

„To zajisté bude,“ usmál se tygr dvěma řadami hrůzu nahánějících zubů. „Ani jsem nepředpokládal, že dnes budu mít tak snadný lov.“

Telátko slabě zabekalo, aby přivolalo mámu, ale stádo se páslo příliš daleko proti větru, takže ho nikdo nemohl slyšet. Nezbývalo tedy, než aby se tygrovi postavilo samotné. Schoulilo se, ubohý uzlíček kostí a kůže na dosud vratkých nožkách a řeklo: „Víš, tygře, ty jsi veliký a silný, zatímco já malinké a slabé, maso na mě není skoro žádné –“

„Jsi malé, pravda,“ pokročil tygr výhružně směrem k němu, „ale chutnat mi budeš stejně.“

„Netroufám si ti odporovat,“ ucouvlo telátko o krůček zpátky. „Ale když mě teď necháš jít, vyrostu, zesílím a pak si na mě pochutnáš mnohem víc,“ pohlédlo tygrovi zpříma do jantarových očí.

„Nepokoušíš se mě náhodou přechytračit?“ zabručel si tygr pod vousy, ale protože před několika dny ulovil jelena a hlad ho zatím příliš netrápil, nakonec nad vším mávl tlapou. Takový hubený drobek stejně nestojí za všechnu tu námahu. „Dobrá, jdi si tedy,“ zavrčel už na odchodu, „ale pamatuj, můj den jednou přijde!“

„Nezapomenu,“ přikývlo telátko vážně. Otočilo se a jak nejrychleji dokázalo upalovalo k mámě, která ho už nějakou dobu zoufale přivolávala.

Uběhlo pár let. Bývalé telátko už dávno nebylo malé, vylekané a bezmocné, za ten čas z něj vyrostl statný losí mládenec. Zrovna se brodil jezírkem, porostlým rozvitými leknínovými květy, kterými chtěl překvapit svou losí slečnu. S námahou doplaval ke břehu, voda z něj jen crčela, když tu v nedalekém křoví zpozoroval známý vlnivý pohyb a než se nadál, stál proti němu tygr.

„Dobrý den, tygře,“ pozdravil los stejně jako při jejich prvním setkání, dokonce přitom trochu sklonil hlavu na znamení úcty. Nebo možná proto, aby obávanému lovci předvedl sílu své mohutné šíje a krásnou hlavu, ozdobenou majestátní korunou paroží.

„Pěkně jsi mi vyrostl,“ pousmál se tygr dvěma řadami ostrých zubů.

Los hrdě přitakal. „Jsem teď velký, silný a rychlý.“

„Tak velký a silný, aby sis troufal přemoci i mne?“

„Nevím, možná,“ potřásl los hlavou a hrábl kopytem, až kusy trávy a hlíny odlétly na všechny strany.

„Škoda, že právě nemám čas,“ zívl líně tygr. „Tak jdi, příteli, neotálej. Nebo snad chceš dámu svého srdce nechat čekat?“ pousmál se při pohledu na vadnoucí květiny, které los stále ještě žmoulal v tlamě. „A přeji vám hodně dětí!“ křikl za odcházejícím losem rozjařeně, protože i on sám měl plnou hlavu jedné pruhované krasavice, s níž se už několik dní toulal krajinou, lovil duhové pstruhy v řece a koupal se s ní v jiskřivé peřeji.

Od té doby se cesty tygra a losa ještě mnohokrát vzájemně zkřížily.

„Dobrý den,“ zdravil pokaždé los uctivě, protože to tak vyhovovalo tygří ješitnosti, i proto, že losi rádi žijí se všemi svými sousedy v pokoji.

I tobě, příteli, i tobě,“ odpovídal zpravidla tygr kráčeje nerušeně dál svými skrytými cestami. Ani on neměl potřebu vyvolávat zbytečné rozmíšky, zvlášť když lesy kolem byly plné zvěře.

Uplynulo dalších několik let. Přešlo jaro, léto vystřídal podzim, prvním sněhovým popraškem se přihlásila dlouhá zima.

„Dobrý den, tygře,“ pozdravil los jako obvykle, když zahlédl štíhlé pruhované tělo mihnout se v lesním příšeří.

„I tobě, příteli,“ odpověděl tygr podle jejich zvyku a chystal se zmizet v houštině, když tu náhle zpozoroval, že starý los dnes nějak podivně klopí hlavu, jako by ho koruna z paroží tížila, téměř se nehýbá, slabiny zalité potem.

„Tygře,“ oslovil ho los tiše, „pamatuješ si ještě na naše první setkání?“

Ale tygr jen cosi nesrozumitelného zamručel.

„Já jsem nezapomněl,“ pokračoval los. „Včera večer jsem si o ostrý ledový úlomek poranil nohu a dnes – Myslím, že dnes nadešel tvůj den,“ dodal statečně.

„Ne, to nemůžu,“ odvrátil tygr pohled.

„Tygře,“ pokýval los hlavou a ohlédl se přes raameno, tam, kde se v dálce mezi stromy páslo stádo jeho synů a dcer, jejich dětí a dětí jejich dětí. Bylo jich tolik, že je prostými losími počty ani nedokázal sečíst. „Jsem už starý, život mi dal všechno, co jsem od něj mohl očekávat.“

„Ani mně neubylo let, už dávno nejsem, co jsem býval.“

Los s obrovským vypětím udělal klopýtavý krůček směrem k tygrovi. „Snad máš pravdu, možná nejsi tak rychlý a pružný jako kdysi, ale pořád ještě ti zbývá dost sil, abys mi dokázal pomoci.“

„Nechtěj to po mně,“ zavrtěl tygr odmítavě hlavou.

„Tygře!“

„Ne! Zvykl jsem si na tebe. Příliš dlouho jsi mi přával dobrý den a já tě nazýval svým přítelem.“

„I ty jsi mi přával dobrý den,“ promluvil starý los tiše. „Jenže dnešek pro mne není dobrý. Není a nebude jím ani kterýkoli z těch dní, které mi snad ještě zbývají!“ dupl los zlostně nohou a tiše zasténal, jak mu celým tělem projela prudká bolest. „Příteli… Prosím…“

V ten okamžik tygr skočil. Pravda, nebyl už tak pružný a rychlý jako před léty, ale jeho síla byla stále obrovská.

„Vida,“ pousmál se starý los těsně předtím, než mu mohutné tesáky prokously šíji a jeho hlava bezvládně klesla do sněhu, kterým mu tajga láskyplně ustlala zem, „dík tobě se i dnešní den nakonec ukázal být docela dobrým -“

Autor: Tamara Horová



  1. zprávy

    Protidrogový vlak opět míří do Kladna, je to nejvýznamnější projekt Kladna v této oblasti

  2. zprávy

    Nemohu vyjet z garáže, uvedla žena kladenským strážníkům

  3. pozvánka

    V Královickém dvoře budou Velikonoce ve znamení grilování a skokových závodů

  4. pozvánka

    Soutěž o nejlepší nádivku a taneční zábava v Sokolovně Kvíček ve Slaném

  5. zprávy

    Blíží se termín zápisu dětí do kladenských škol

  6. video

    Kanonýři Kladno se probojovali do finále, příjďte je podpořít v sobotu

  7. krimi

    „Kam chceš dojít,“  protidrogový projekt pro školáky zavítal do Zvoleněvse

  8. pozvánka

    Blíží se Velikonoce v Zooparku Zájezd, podívejte se co vše pro vás připravili

  9. krimi

    300 tisíc je v nenávratnu, varujeme, upozorňujeme a je to marné a je to marné

  10. video

    Velikonoce na Čabárně v Kladně přilákaly celé rodiny

  11. pozvánka

    Kladenské trhy na náměstí Starosty Pavla pokračují opět ve středu

  12. kultura

    Výstava miniatur Buštěhradského pediatra Pavla Skály je v Kladně jen do středy

  13. komerční sdělení

    V kladenském Royal Fitness na Vás čeká velikonoční dobrodružství

  14. video

    VIDEO: Cyklohráčkem z Prahy do Slaného a zpět, nebo do Zooparku Zájezd

  15. zprávy

    Poradíme vám, kde tento týden můžete fandit kladenským sportovcům

  16. zprávy

    Cyklohráček letos poprvé přivezl výletníky do Slaného.

  17. zprávy

    Redakční výběr toho co vám možná tento týden v Kladenských listech uteklo

  18. zprávy

    Cenu hejtmanky 2023 převzala také Ivana Sedláková ředitelka SOUPŠ Kladno-Vrapice 

  19. kultura

    Kraj podpoří tři divadla mezi nimi je Divadlo Kladno

  20. zprávy

    Peníze na podporu soutěží pro děti a mládež poputují i na Čabárnu a do Stochova