Slovenská kapela No Name pochází z Košic. Spolu hrají již přes dvacet let. Na výsluní československé populární hudby se dostali v roce 2000 díky albu „Počkám si na zázrak“, ze kterého pocházejí asi jejich nejznámější hity. Zeptali jsme se Igora Timka na budoucnost kapely a také jak se těší na Festival Okoř.

Co vás napadne, když se řekne Festival Okoř?

První, co mne napadne, je samozřejmě romantická zřícenina hradu Okoř a hned vzápětí: pohoda, spokojenost, milí lidé, publikum, které začíná úsměvem a končí pokřikem „ještě“.

S kapelou se sem vracíte zahrát po jedenácti letech, pamatujete si na vaše první vystoupení zde?

Ty chvíle mám spojené s lidmi, kteří nám tenkrát Okoř ukázali a domluvili hraní. Proto na Okoř vzpomínám velmi pozitivně. Vzpomínky, zážitky, všechno, co si pamatujeme je spojené s tím, jak jsme se tehdy cítili. Je pravda, že jako kapela No Name se snažíme být, přemýšlet a konat pozitivně a pravděpodobně se nám vrací z publika to, co do něj „investujeme“.

Můžeme se těšit i na nějaké nové písně, nebo to bude seznam sestavený ze samých osvědčených hitů?

Nedávno jsme hráli na Majálesech, kde jsme představili tři nové písně z našeho zatím posledního alba „S láskou“, novináři o našem vystoupení velmi lichotivě psali, že jsme sestavili playlist ze samých hitů, takže jsme vlastně moc rádi, že už i naše úplně nové písně se staly hity. To člověka opravdu potěší. Navíc, když si uvědomíme, že jsme naší hudební kariéru odstartovali před víc než dvaceti lety.

Co na No Name čeká letos? Jaké máte plány?

Plány máme úžasné a děláme všechno pro to, abychom je naplnili. Možná už na Okoři některé z nich budou realitou. Ale v tuhle chvíli mi ještě dovolte s respektem dodržet legendární bonmot: Ukaž Pánu Bohu plány a on se ti vysměje“!

Jezdíte ve svém volném čase po hradech a zámcích?

Všichni už máme poměrně velké děti na to, abychom jim ukázali, jaké kulturní bohatství zdobí naší historii, takže ano.

Autor: Johana Turnerová