V uplynulém týdnu se kladenská softballistka Michaela Čurillová zúčastnila mistrovství Evropy do 16 let, které se konalo v Ostravě. Jako dítě začínala nejdříve v baseballovém týmu mezi kluky, později hostovala v pražském klubu Tempo Titans a minulý rok se dostala až na Světovou sérii Junior League do USA. Letos se udál další milník její kariéry. Míša se probojovala do reprezentačního výběru, se kterým vybojovala svoji první medaili z evropského šampionátu.

Míšo, reprezentační dres jsi oblékla poprvé. Jaké jsou tvé dojmy z celé přípravy a turnaje?

Z přípravy jsem byla docela zklamaná, protože jediné společné soustředění těsně před ME byl Pražský softballový týden a kvůli kolizi termínu s ME žen se nezúčastnily žádné výběry žen a juniorek. Tudíž jsme si akorát vyzkoušeli stát na pomalý nadhoz. Když jsme přijeli do Ostravy, měli jsme si dát přátelský zápas s Holandskem, ale kvůli dešti se zrušil a tak zbyl jen jeden trénink v neděli. Turnaj byl jinak dobře obsazen a skvěle zorganizován. Organizátorům patří velký dík, dali do toho všechno. Bylo to moje první mistrovství Evropy, takže trochu nervozita, ale jinak jsem si to náramně užívala.

Jaké jsi v týmu zaujímala místo a v jakých zápasech jsi hrála?

Hrála jsem nejčastěji na druhé metě, jednou jsem byla i na třetí a v zápase proti Němkám v zadním poli. Zahrála jsem si proti Německu, Británii, Rusku, Ukrajině, Itálii a dokonce i finále proti Holanďankám.

Na turnaji jste si vedli velmi slušně, které zápasy byly nejtěžší a proč?

Nejtěžší zápasy byly stoprocentně proti Holandsku. Bylo třeba se plně koncentrovat. První zápas s Německem také nebyl lehký, dost nás překvapili. Itálie je všeobecně známá, že kouše až do konce. S Ruskem jsme se moc koncentrovat nedokázali a mezi lehčí zápasy určitě to nepatřilo.

Titul vám unikl jen o kousek. Kde byla slabina českého týmu?

Ve finále se nám nedařilo dobře pálit a nadhazovačky měly problém se trefit do „kapesníkové“ strike zóny, tudíž bylo i pár met zdarma pro holandské pálkařky.

Co ti ME dalo a co je nejhezčím zážitkem?

Zkušenosti, sranda, radost, ale i smutek. Nejlepší bylo, když jsme dokázali po náročném dni porazit Holandsko. To nám na chvíli zajistilo neporazitelnost.

Začala jsi nejdřív baseball s kluky, hrála několikrát ve výběrech Little League, hostuješ i v pražském týmu, potkala jsi několik trenérů. Co ti z toho dalo nejvíc a kteří trenéři tě podle tebe výrazně ovlivnili?

Nejvíc jsem si vzala z Ameriky, kam jsme s Junior League výběrem postoupili na Světovou sérii. V USA je úroveň úplně jinde a byla to velká zkušenost se utkat proti týmům z různých koutů světa. Nejvíc mi toho dali trenéři Petr Baroch a Petra Kolkusová. Oba dva jsou velice zkušení a dělají svoji práci dobře. Díky nim jsem tam, kde jsem.

Jaké byly oslavy a kde má místo tvá první medaile v české reprezentaci?

Oslavovali jsme tak, že jsme se pořádně nadlábli a potom ten, kdo chtěl ještě zůstat, šel slavit do jednoho klubu na Stodolní. Pěkně se s holkama tancovalo. Medaile má svoje místo nad postelí.

Co tě v létě a ve zbytku sezony ještě čeká?

Teď mě ještě čeká evropsko -africká kvalifikace o postup na již zmiňovanou Světovou sérii, mezinárodní turnaj Joudrs Cup a na podzim pak poslední kola ligy a finálové turnaje.

Autor: Natálie Tauchenová