Velice hektické týdny prožívá hokejbalový obránce Alpiqu Kladno a české reprezentace Tomáš Kudela. Sedmadvacetiletý zadák si neodpočine ani nyní, po skončení světového šampionátu. V nejbližší době s největší pravděpodobností zamíří na zahraniční angažmá, v červenci může obléknout dres předního švýcarského klubu Oberwil Rebels.

Tomáši, když se ohlédnete za předcházející sezónou, tak byla pro vás stříbrná a bronzová. Nemrzí vás, že alespoň v jednom případě nebyla zlatá?

Každopádně by to byla krásná koruna za sezónou. Ale přesto jsem spokojen. Je sice pravda, že kdyby nám v semifinále MS se Slováky přálo více štěstí, tak to mohla být ještě cennější medaile. Ale když se zpětně ohlédnu za sezónou v Alpiqu a české reprezentaci, tak jsme vykonali velký kus dobré práce.

Podívejme se na kladenský celek. Po předloňské finálové prohře ve finále s Pardubicemi, jste chtěli dosáhnout v právě skončeném ročníku na titul. Ale zase se to nepodařilo, prohráli jste s Kert Park Praha. Proč nevyšel útok na zlato?

Už když jsme prohráli rozhodující duel s Pardubicemi, tak jsem měl hned po zápase velkou motivaci vrátit titul zpět do Kladna. Vše vypadalo skvěle až do finále, kdy jsme narazili na Kert, který měl výbornou sezónu. Pražané možná měli ještě větší motivaci, protože poprvé se chtěli stát mistry České republiky. Velkým chtíčem a hladem si pak došli na vrchol.  Na rozdíl od Pardubic jsme tentokráte nebyli lepším týmem, soupeř vyhrál asi zaslouženě.

Kert měl obrovskou sílu ve svém prvním útoku M. Kruček – Fejfar – Wróbel. V celé čtyřzápasové sérii jste je dokázali sice eliminovat, ale Martin Kruček, o kterém trenér Kadlec tvrdí, že je nejlepší hokejbalista v Česku, rozhodl góly v obou dvou prodlouženích. Bylo to rozhodující pro celé finále?

Všichni tři jsou rozdíloví hráči a převyšují všechny útočníky v extralize. Když hrají spolu, tak z devadesáti procent si vytvoří gólovou situaci, kterou většinou proměňují. Snažili jsme se je eliminovat, ale v rozhodujících pasážích se dokázali brankově prosadit, i když jsme jim to umožnili našimi chybami.

Po prvních dvou domácích zápasech, za stavu 1:1, jste odjížděli na hřiště soupeře s přáním minimálně jedno utkání vyhrát a vrátit se k rozhodujícímu střetnutí do Kladna. Proč to nevyšlo?

Vůbec nám nevyšla první třetina třetího zápasu, kdy jsme prohrávali již o tři góly. Ale nevzdávali jsme se, šli jsme za vyrovnáním. To se nám povedlo, a patřičně i „nakoplo“. Ale hned na začátku prodloužení jsme udělali chybu, kterou Martin Kruček okamžitě potrestal. Měli jsme nůž na krku a čtvrtý zápas psychicky nezvládli.

Přesto ve většině zápasů jste soupeře přestříleli, měli více gólových šancí, ale bez efektu. Chyběl vám střelec typu M. Kručka?

To je pravda. Koncovka nás trápí delší dobu. Doplatili jsme na neproměňování příležitostí již s Pardubicemi, možná to rozhodlo i finálovou sérii s Kertem. Máme sice velmi vyrovnaný tým, ve kterém se prosazuje hodně hráčů, ale není nikdo, kdo by rozhodoval pravidelně více utkání, chybí nám kanonýr! Naposledy tuto roli plnil v Alpiqu Michal Trčka.

To, o čem hovoříte, potvrzuje i fakt, že jako obránce jste byl v základní části třetí nejproduktivnější Kladeňák. Jak hodnotíte svoje osobní statistiky?

Úspěšnost je dána tím, že naše lajna i obrana hrají hodně útočně a daří se nám brankově prosazovat. Ale osobně na statistiky nehledím. Vezmu třeba letošní mistrovství světa. Moc jsem sice nebodoval, ale hrálo se mně dobře a byl jsem se svým výkonem spokojen. Snažil jsem se střílet, ale moc to nevyšlo.

Jak bylo náročné se vzpamatovat z finálové klubové prohry a okamžitě se připravovat na ještě větší vrchol sezóny?

Těžké to nebylo. Již v zimě jsem se připravoval s reprezentací na náročnou sezónu. Nejdříve jsem se koncentroval na play-off s Kladnem, teprve potom jsem myslel na reprezentaci. Potřeboval jsem zregenerovat, vše přehodit v hlavě a šlo se na věc.

Určitě jste si chtěl zlepšit náladu a dosáhnout zvláště v domácím prostředí v Pardubicích na absolutní vrchol. Jak daleko bylo k vytouženému zlatu?

Kdo viděl náš semifinálový zápas se Slováky, tak musel uznat, že chyběl opravdu jen malý kousek. V žádném případě jsme nebyli horším týmem, soupeř nás nepřehrál v žádné herní variantě, ani v přesilovkách, třikrát jsme nastřelili tyč! Jediný rozdíl byl v tom, že byl šikovnější v nájezdech a Svitana nás poslal do boje „jenom“ o třetí místo.

Jak bylo obtížné se soustředit na utkání o bronz?

Zápas se Slováky končil kolem půlnoci. Do postele jsme se dostali v jednu ráno. Ale mně osobně se podařilo usnout až někdy v pět. A od dvou odpoledne nás čekalo střetnutí s Řeckem. Působili jsme mdle, unaveně, „nelepilo“ nám to, byl to náš nejhorší výkon.  Všichni jsme však šli na krev, ale nakonec jsme Řeky přece jen udolali a máme medaili.

Jaký byl světový šampionát po organizační sportovní stránce?

Vše klapalo na jedničku. Nezapomenutelná byla atmosféra. Nikdy jsem nehrál před devítitisícovou návštěvou jako v utkání se Slováky. Na hřišti to moc nevnímáte, ale při pobytu na střídačce to bylo něco neskutečného, jak nás diváci povzbuzovali. Myslím si, že jak hráči, tak fanoušci si mistrovství světa v Pardubicích moc užívali.

Od nové sezóny míříte jako první Kladeňák na zahraniční angažmá. Jak se těšíte?

Ještě bych tolik nejásal, není všechno hotové. Je pravda, že jsem dostal vážnou nabídku, abych přestoupil do švýcarského Oberwilu.Ten sídlí ve městě Zug, za který jsem hrál na Světovém poháru v Pardubicích v roce 2013. S přítelkyní uvažujeme, že nabídku využijeme. Trenérem mužstva je Slovák Tibor Kapánek, proti kterému jsem pro zajímavost hrál na MS v roce 2011. Velice dobře mě zná a má o mě eminentní zájem. Záleží, jak se dohodnou kluby a jakou mně klub sežene práci.

Co víte o novém klubu a působí zde čeští nebo slovenští hráči?

Oberwil Rebels je nejlepší švýcarský klub, ve své sbírce má již jedenáct titulů a významně se prosazuje i ve Světovém poháru (obdoba fotbalové Ligy mistrů – pozn. autora), který již dokázal vyhrát! V mužstvu mohou být dva cizinci. Jedním z nich je Adam Roušal, se kterým se dlouho znám a pochopitelně jsme v úzkém spojení. Již se těší, jak si s někým promluví česky. Druhým byl Američan Andrew Hildruth, který teď hrál na šampionátu za USA. Vrací se do vlasti, a já bych ho měl nahradit. Věřím, že vše dobře dopadne a do Švýcarska půjdu.

Autor: (rc)