Volejbalovou sezónu má kapitán týmu Kladno volejbal cz Adam Zajíček pořádně dlouhou a hektickou. Sotva mu skončily klubové povinnosti, okamžitě musel být k dispozici české reprezentaci. A protože po kvalifikaci na MS je zde hned Světová liga, tak mu volno jen tak nehrozí. Přesto si našel čas, aby se stačil ohlédnout za účinkováním Kladna v Uniqa extralize.

Když jste loni přestupoval do Kladna z mistrovského Liberce, asi jste nečekal, že budete také sahat po titulu?

Upřímně řečeno, nečekal. Jistě jsem šel do Kladna s přáním hrát co nejvýše, protože v předchozím roce skončilo družstvo na šestém místě. Ale nikdo z kádru, ani trenér Fortuník nečekal, že budeme tak vysoko. Věřili jsme sice v play-off, ale nakonec jsme vyhráli Český pohár a zisku stříbrné medaile si také hodně cením.

Byl jste hodně překvapen, že vám trenér Fortuník nabídl kapitánskou pásku, když v mužstvu bylo více starších a zkušenějších spoluhráčů?

Bylo to pro mě velké překvapení. Nejdříve jsem trochu tápal a nechal si čas na rozmyšlenou, vždyť nikdy jsem nebyl lídrem týmu, nepočítám-li tuto roli v juniorském kategorii. Navíc předchozím kapitánem byl velezkušený Bóra (Borek Fokt – pozn. autora). Trenér nechtěl jmenovat nikoho z cizinců kvůli jazykové bariéře při komunikaci s rozhodčími a Filipa Křesťana nechtěl zatěžovat psychicky, aby měl možnost se plně soustředit jen na hru. Věděl, že jsem trochu horká hlava, ale kapitánská páska bude zavazující. Nakonec jsem rád přijal.

Semifinálový boj s Duklou Liberec byl pro vás určitě hodně specifický. Jak jste celou sérii prožíval.

Dukla má zvučné jméno. Jistě jsme měli ze soupeře respekt a trochu i strach. Na druhé straně mi nechyběla silná motivace. Musím však říci, že v předchozím angažmá jsem byl spokojen, takže to nebylo tak, že bych se chtěl třeba pomstít. Semifinále přineslo veliký boj, věřil jsem, že máme lepší tým a byl jsem rád, že jsme sérii zvládli v relativně krátkém čase. Přiznávám se, že ze dvaceti procent jsem byl smutný, protože se jednalo o bývalý klub, ve kterém mám spoustu kamarádů.

Ve finále vás čekal Jihostroj České Budějovice.  V základní části  i ve čtvrtfinále Českého poháru jste Jihočechy pokaždé zdolali, proč to nevyšlo v rozhodujících utkáních?

Jihostroj předváděl diametrálně odlišné výkony v základní části a následně v play-off. Mužstvo se dlouho trápilo, mělo hodně zraněných, ale „nakoplo“ je čtvrtfinále s Příbramí, když v sérii prohrávalo, aby ji nakonec zvládlo nejtěsnějším poměrem 4:3. Do týmu se po dlouhém zranění vrátil Chilan Gevert, který byl rozdílovým hráčem finále, i když nebyl zdravotně stále v pořádku. Rozhodujícími zápasy byla střetnutí číslo tři a čtyři na jihu Čech, kde jsme chtěli alespoň jednou uspět, což se bohužel nepovedlo.

Nechyběly vám třeba již síly, když celý rok jste „táhli“ v pouhopouhých sedmi lidech? Navíc někteří hráči hráli kvůli zdravotním problémům se sebezapřením.

Je to těžké odhadnout, když to člověk nemůže ovlivnit. Je pravda, že dva až tři hráči základní sestavy měli vážnější zdravotní potíže. I přesto se ukázala síla mužstva, které bylo na každý zápas stoprocentně připravené a snažilo se odevzdat maximální výkon.

Nemrzí vás, že tento výjimečný kolektiv se nyní rozpadá?

Když jsme v Liberci vyhráli titul, tak mužstvo zůstalo pohromadě a naopak se ještě posílilo. Na druhé straně vím, že náš herní styl by byl pro soupeře v příští sezóně již okoukaný. Chápu odchod Daana van Haarlema, který pro Kladno odevzdal moře práce a dostal lukrativní nabídku působit v předním evropském klubu. Matti Hietanen má hlavu mladého kluka, ale přece je mu už nějaký rok, tělo je „opotřebované“, a chce upřednostnit rodinu a civilní zaměstnání. Jiná situace byla u Dirka Sparidanse. Mluvil jsem s Dirkem i trenérem Fortuníkem a podle mého názoru mohlo všechno dopadnout dobře, ale vše zavinil komunikační „šum“. Zůstat určitě mohl i Renaud Dillien. Jako druhý nahrávač potvrdil svoje kvality, mohl dostat v sezóně více příležitostí, ale věřím, že kdyby zůstal, šel by kvalitou ještě nahoru. Na Filipa Křesťana jsem byl hodně naštvaný. Měl na Kladně dva úžasné roky. Teď ho trochu více chápu. Chce si vyzkoušet Ligu mistrů a bojovat s Budějovicemi o další titul.

Určitě jste si chtěl výbornou sezónu ještě vylepšit postupem s českou reprezentací na mistrovství světa. Bohužel zůstali jste před branami. Jste zklamán?

Protože jak známo, Česká republika nehraje na MS pravidelně, byla velká šance po delší době postoupit mezi nejlepší, což se bohužel nezdařilo. Navíc Karlovy Vary udělaly skutečně všechno, aby nám vyšlo, když ne přímé probojování se na světový šampionát, tak alespoň postup do baráže, která by byla hodně obtížná. Ale přesto je zde další šance. Teď nás čekají tři turnaje Světové ligy a v září mistrovství Evropy v Polsku, kde se, doufám, dočkáme úspěchu.

Jak osobně hodnotíte svoje vystoupení v celé sezóně?

Každý ročník je jiný… Osobně jsem šťastný, že jsem odehrál celou sezónu a probojoval se mezi tři nejlepší blokaře v celé Uniqa extralize a byl jsem platným hráčem kladenského týmu! Snažil jsem se pokaždé odvádět profesionální výkony. Navíc jsem šťastný, že jsem se dostal do reprezentace a těším se, že vedle kvalifikace si nyní zahraji i Světovou ligu a, pevně doufám, probojuji i do závěrečné nominace na ME. Takže sezónu hodnotím velmi úspěšně.

Uprostřed sezóny se vám narodil syn Adam. Jak bylo náročné skloubit rodinné i sportovní povinnosti?

Zaplaťpánbůh, Adámek je ve čtyřech měsících zdravé a hodné dítě. Obrovský dík patří mojí ženě, která dělá všechno proto, abych se mohl koncentrovat na sport. Sice působí navenek, že jí to nevadí, že každý týden mám „zabitý“, ale myslím si, že jí to vadí dost… Uvědomuji si, že je to pro ní hodně náročné, ale pečuje s maximální pozorností nejen o syna, ale i o mě. Jak se mně letos dařilo, to je určitě i její zásluha a patří jí za to velké poděkování.

 Autor: (rc)