Statutární město Kladno zve do Galerie Kladenského zámku na zajímavou výstavu obrazů a soch od autorů Milana Křenka a Jiřího Vaňka, která byla zahájena ke konci dubna a potrvá až do 11. června.

Milan Křenek se výtvarné činnosti intenzivně věnuje od svého předčasného odchodu do důchodu v roce 2007. Maluje temperou na malířskou lepenku nebo sololit. Realizoval 30 samostatných výstav a zúčastnil se 33 výstav kolektivních. Zpočátku maluje impresionisticky, pak následuje poměrně dlouhé období, kdy byl ovlivněn expresionismem a částečně též fauvismem a kubismem. Nakonec se dostává ke stylizované krajinomalbě a tvorbě figurálních kompozic.

V těchto pracích autor usiluje o vytváření promyšlené kompozice a preferuje používání modré barvy. Přibližně od roku 2000 tvoří souběžně s figurací též abstraktní obrazy, a to dvou typů: konturované a nekonturované. Zkušenosti získané v abstraktní malbě přenáší do figurace a naopak. Souběh figurativní malby a abstrakce, který je typický pro přibližně posledních deset let autorovy tvorby, je nosným faktorem dalšího autorova vývoje.

K autorovým oblíbeným vzorům patří Bosch, Breughel, El Greco, Picasso (ne poslední období), Miro (třicátá léta 20. století), Léger, Schiele, Henri Rousseau (pralesy), Leonardo Cremonini a Wolfgang Matheuer. Z našich autorů Mikoláš Medek, František Gross, František Ronovský, Josef Jíra a Jaroslav Dvořák (figurativní tvorba).

Zdroj: malirkrenek.cz

Jiří Vaněk, sochař, malíř a umělecký restaurátor, působí na české výtvarné scéně už čtyři desítky let. A už čtyři desítky let dokáže překvapovat a okouzlovat stále se rozšiřující okruh zájemců o své dílo. V prvé řadě silou vnitřního magnetismu malířských a sochařských prací a vytříbenosti výtvarného rukopisu. Ale také přemýšlivým dotahováním jednotlivých děl pomocí dalších výrazových prostředků, které umocňují jejich působivost. Počítá s tím, že jeho skulptury dotvoří prostředí, v němž jsou umístěny, a že jejich účinek podtrhne malba. A jeho obrazy jsou zase často cizelovány něčím tak nehmotným a současně konkrétním, jako je verš.

Jiří Vaněk ve své tvorbě programově využívá elementární jazyk archetypů, znaků a barev, jejichž pomocí se snaží o oživení těch často zapomenutých vazeb, které spojují dnešního člověka s přírodou a s jejichž pomocí může nalézt cestu k sobě samému. To v případě jeho sochařské tvorby mimo jiné znamená, že svou pozornost obrací především ke dřevu, stromům a kamenům, pradávným symbolům rezonujícím v hlubokých vrstvách lidské psychiky.

Co se týče malby, klade důraz na tvarosloví a působivost barev: mistrovsky pracuje s jejich sugestivní a emoční hodnotou a významovostí. Prostřednictvím barevných valérů, podobajících se hudebním stupnicím, přitom ani tak nezachycuje skutečnost jako její obsah – už proto, že vnější rysy ji definují jen přibližně, zatímco vnitřní významy ji vystihují přesněji. Abstraktní jazyk jeho barev je tak ve své účinnosti velmi konkrétní: je to jazyk lidských emocí, jazyk, který přímo oslovuje jednotlivé roviny lidské psychiky. Jeho obrazy tak nejsou nepodobny mikro i makrosnímkům stavu lidské duše, snímkům zachycujícím její radost, melancholii, ctnosti i hříchy, vědomí a podvědomí, včetně prvků reality, které se do nich promítly. Proto může být Jiří Vaněk jednou mystik a podruhé skeptik. Proto může někdy soucítit, jindy ironizovat a pohrávat si. Implicitně přitom usiluje o naplňování dvou fenoménů: řádu a krásy. Ty ztotožňuje s pojmy rovnováha, harmonie, míra.

Zbývá dodat, že výtvarné postoje Jiřího Vaňka se formovaly v šedesátých letech pod vlivem sochaře Valeriána Karouška. Ten Jiřímu Vaňkovi předal, kromě jiného, především lásku a respekt k přírodě nejen ve smyslu krajiny, ale i jako proudu tvůrčí energie. Studia v restaurátorském ateliéru Výtvarných řemesel pak naučila Jiřího Vaňka v tom nejlepším slova smyslu rovněž řemeslu a preciznosti.

Dnes tu stojí vyzrálý autor, který mám za sebou více než padesátku výstav, řadu veřejných realizací a je zastoupen v četných sbírkách. Umělec, který mnohokrát prokázal své schopnosti a který má své pevné místo v souřadnicích současné výtvarné scény.

Zdroj: jirivanek.cz