BURGER KING KLADNO VELETRH CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ Legenda Cafe bar Est. 2014
ČSAD KLADNO Badmintonové centrum v Kladně Člověk v tísni
  • Bratři Ebenové na Kladně
  • SBF
  • SAMK

Fotograf Tomáš „Beny“ Kostečka: Na sportu mě nejvíce baví emoce

Pondělí, 20. Březen 2017 09:20

S objektivem přitisknutým na tvrzeném skle ho vídáte na utkáních hokejových Rytířů. Fotograf Tomáš Kostečka již několikátým rokem dokumentuje kladenské hokejisty i hokejbalisty. V zasvěcených kruzích si už získal mnoho obdivovatelů. Nyní jeho snímky můžete od 16. března po dobu tří měsíců shlédnout v nákupním centru Oaza na Velké hokejové výstavě. U příležitosti jejího zahájení poskytl „Beny“ Kladenským listům exkluzivní rozhovor.

Fotograf Tomáš „Beny“ Kostečka (Foto: KL)

 Jak dlouho fotíš Rytíře?

Od sezony 2011 – 2012. Po exhibičním utkání, když Milan Nový slavil šedesátku, mě oslovil fanklub, zda bych nemohl fotit domácí utkání Rytířů, protože bývalý fotograf už neměl čas. Napřed to byly fotky jen pro fanklub, jejich a mojí galerii, ale postupně jsme navázali bližší spolupráci s Vítkem Heralem  (tiskový mluvčí Rytířů – poznatek redakce).

Byl jsi fotografem z povolání?

Nebyl a ani dneska nejsem. Pro mě to je doopravdy koníček, tedy spíše kobyla.

Čím se tedy živíš?

Dělám na Sochorové válcovně. Sice mám napsáno, že jsem mediální technik, ale jsou to jiná media,než byste si mysleli. Je to hydraulika, pneumatika a voda. Jsem vlastně strojař.

Jaké byly tvé začátky s fotoaparátem?

Svůj první digitál jsem kupoval, když se na Zličíně otevíral Electroworld. Vzal jsem si tehdy, tuším, Olympus C4000 a fotil jsem na zahrádce kytičky. Takhle jsem začínal, pokud tedy pominu ty úplné začátky. To jsme s mámou měli ruského Zenita, tehdy mi mohlo být tak osm, možná deset let. Půjčili mi ten foťák do ruky, já to hnedka všechno cvakal a absolutně jsem tomu nerozuměl. Takže skutečnou fotografií jsem byl opravdu dlouho nepolíbený.  

Co tě na focení hokeje nejvíce baví?

Vezmu to všeobecně. Mě na každém sportu baví emoce. Jakékoliv. Ať už ty vítězné, nebo ty druhé. Fascinují mě povedené fotky, kdy zachytíš kombinací obojího. Tedy kladnou i negativní emoci. To mě baví na jakémkoliv sportu. I když třeba fotbal bych v životě nefotil. Nic mi to neříká, je to na mě pomalé.

Fotíš také hokejbal. Můžeš to porovnat s hokejem?

Na hokejbale je nejlepší, že to je amatérský sport a ti kluci, kteří to hrají, to dělají opravdu jen za hubičku. Když vyhrají, tak nanejvýš dostanou od nějakého sponzora peníze, které pak utratí v hospodě. Jdou do každého souboje s takovou vervou a minimální výstrojí, až je to fascinující.

Hokejbal se hraje většinou venku. Je to pro tebe při focení velký rozdíl?

Určitě. Je super, když trefíš krásné počasí a dokážeš fotit hokejbal venku, to jsou pak krásné fotky. Ale vlastně i v dešti mám z hokejbalu krásné louže. Hokejbal se ale nehraje jen venku. Například když jsme byli na světovém poháru v Nitře, v tamní hale nebylo kvalitní osvětlení a prostě to nebylo ono… Kromě pár fotek, kdy do haly ráno svítilo oknem sluníčko. To vznikly super fotky, na které jsem docela pyšný. A o tom to vlastně celé je. O světle. Kdyby na kladenském zimáku nebylo tak dobré osvětlení, tak naše fotky vypadají také trochu jinak.

Jak daleko podle tebe letos dojdou Rytíři?

To je dobrá otázka (smích). Byl bych rád, kdyby Rytíři postoupili minimálně do baráže. Aby ti mladí kluci, co tu máme, si vyzkoušeli, jaký je to rozdíl, měřit se s extraligou. Ty zápasy by byly o něčem jiném. Už s Jihlavou se ukazuje, že play off je jiná liga. Byl bych moc rád, kdybychom se dostali aspoň do té baráže.  

A jak daleko to dotáhne hokejbalový Alpiq?

Pokud jde o Alpiq, myslím si, že budeme bojovat o titul a rád bych to Pardubicím vrátil! (V loňském finále extraligy podlehli kladenští hokejbalisté právě Pardubicím poměrem 1:3 – poznatek redakce)

Autor: (jk)


banbad