Ve Sládečkově vlastivědném muzeu v Kladně se uskutečnila vernisáž výstavy “25 ročníků libušínské bitvy“, které se kromě současných organizátorů z Libušínského spolku přátel historie zúčastnil i jeden ze zakladatelů Tomáš „Hejtman“ Lapáček.

U zahájení byl také současný starosta města Libušína Vladimír Eichler, výrazná osobnost českého historického šermu paní Jindra „Bábi“ Albrechtová z Hradce Králové i zástupci kladenských šermířských spolků Thorax a Slánská rota. Po úvodním slovu ředitele muzea Zdeňka Kuchyňky, kurátora výstavy Karla Drvoly a předsedy Libušínského spolku přátel historie Tomáše Doležala následovala prohlídka výstavy, videoukázky z posledního ročníku bitvy a obvyklé pohoštění.

Výstava, která potrvá až do 16. dubna 2017, se snaží ukázat fenomén libušínské bitvy, která se stala během posledního čtvrtstoletí jednou z tradic tohoto kraje, z několika možných úhlů pohledu. A to jak z pohledu organizátorů (prvních 19 ročníků organizoval Václav Janda z Libušína), tak i šermířů a v neposlední řadě i její vnímání samotnými diváky.  Výstava zabírá plné tři výstavní sály muzea, a kromě kompletního popsání historie libušínských bitev v ní návštěvník nalezne scénáře všech ročníků spolu se zajímavostmi, jako např. kdy bylo nejvíc účinkujících, nejvíc diváků, největší zima, největší oheň, nejnáročnější kulisy atd. Psané slovo doplňuje více než 100 fotek a přes 200 vystavených exponátů (věrných dobových replik) zapůjčených současnými i minulými organizátory libušínské bitvy, sdruženími Midgard (Vikingové), Curia Vitkov (velmožský dvorec z 12. stol.), Hradecký dvůr Elišky Rejčky (nobilita 14. stol.), Ogary Pogoni! (polsko-litevští husité vedení litevským knížetem a českým zemským správcem Zikmundem Korybutovičem), i místními skupinami historického šermu Thorax (vrcholný středověk cca 1380 – 1420, často vystupují též jako „Gléva pana z Vartenberka) a Slánská rota (projekt rekonstrukce vojenské hotovosti Královského města Slaného v době poděbradské). Návštěvník tak může nahlédnout jak pod brnění válečníků, tak i do obydlí lidí ze středověku. Vystavované předměty reprezentují historické období od raného středověku (cca od roku 850) až po přibližně rok 1500. Výstava tak je vhodná i pro školní výpravy jako praktická ukázka středověku. První sál je věnován unikátním zbraním a zbrojím z „šermířského pravěku“, tedy z let 1960 – 1990, pocházející od první skupiny historického šermu v Československu Mušketýři a Bandité, i od jejich následovníků.

Samotná libušínská bitva se v průběhu let proměnila v tradičně největší každoroční setkání příznivců historického šermu v ČR s počtem dobově oděných účastníků v ležení převyšující 2 500 osob a v případě propojení přízně počasí i diváků shlédnutá v některých letech až 10 000 návštěvníky. Cestu si sem našli už i bojovníci ze Slovenska, Polska, Německa, Rakouska, Maďarska, Švýcarska, USA či Chorvatska. Libušínský festival historie v posledních letech nenabízí jen samotnou hlavní bitvu mnoha stovek šermířů (na louce se v hlavní bitvě tradičně utkává okolo 800 bojovníků) na pozadí kulis vesnic, tvrzí či zemního opevnění s ohňovými, kouřovými a pyrotechnickými efekty dle více či méně pohádkového scénáře, díky kterému se střetu mohou účastnit bojovníci reprezentující všechna vojska středověku.

S tímto zpočátku poněkud „šíleně“ vypadajícím nápadem uspořádat na libušínském hradišti vlastní bitvu přišel v roce 1992 Václav Janda, který následně strhl i ostatní. Nejednalo se ovšem o první takovouto akci v regionu. Tento primát náleží věhlasné „bitvě pod Okoří“, která se těsně před první libušínskou bitvou konala zásluhou SHŠ Bakaláři z Kralup nad Vltavou dne 19. září 1992 již třetím ročníkem. Hlavním libušínským scénáristou a „pohádkářem“ se stal Tomáš Lapáček. Posun bitvy dolů na louku pod bájné přemyslovské hradiště odhalil nebývalé možnosti tohoto přírodního amfiteátru poskytujícího jako kulisu hluboké lesy přírodní rezervace Pašijová dráha. Výhodným se ukázalo i časové umístění bitvy ke svátku svatého Jíří, kterému je zasvěcen kostel na libušínském hradišti. Svatý Jiří je od středověku totiž chápán i jako patron rytířských řádů. Jeho svátek je v ČR slaven dne 24. dubna. Libušínská bitva, stojící na počátku šermířské „sezóny,“ se tak stala pro mnohé z účastníků doslova prestižní záležitostí a rytíři přijíždějí každoročně po zimě na první vzájemný souboj i přátelské popovídání jaksepatří natěšení. Zlom nastal v dubnu 1994, kdy se poprvé v historii přešlo od klasického dobývání hradeb v boj o vesnici. Prvenství mělo rovněž použití ohně v ději – ves nakonec lehla popelem, což mělo spolu s dalšími efekty (drancování) velký ohlas. A to byl začátek všeho následujícího. V roce 1997 přijelo na celorepublikové setkání šermířů do Libušína již 110 skupin historického šermu (tehdejší rekord, dnes jezdí i přes 200), v letech 2001 a 2002 pak sledovalo libušínskou bitvu okolo 10 000 diváků (dnes přibližně 4 500 diváků).

Snahou současných organizátorů je dovést Libušín jako největší středověkou bitvu ve Střední Evropě do stavu, na který může být česká šermířská komunita pyšná, a divákům nabídnout celodenní program, jehož vyvrcholením bude právě bitva. Záměrem je, učinit z Libušína místo, kde se budou setkávat a navzájem doplňovat a obohacovat různé přístupy k rekonstrukci historie středověku. Mnohé z toho se již podařilo naplnit. Libušínská bitva získala mezinárodní rozměr, takřka byly vymýceny fantastické a nehistorické kostýmy, ve vojenském ležení byla striktně oddělena dobová zóna přístupná formou „středověké ZOO“ divákům. Z bitvy, která se stala střetnutím secvičených šiků pod vedením jednotlivých velitelů, zmizeli osamělí válečníci bojující sami za sebe a ze zbraní přibylo v posledních letech zejména těch tyčových.

Autor: Karel Drvola